Boj proti korupci. Skutečně důležité téma?

7. 1. 2011 / Pavel Urban

Mladý inženýr je šokován. Ne že by si dělal iluze o nepodplatitelnosti českých politiků a úředníků. Na to slyšel už příliš mnoho příběhů ze zdrojů, které má důvod pokládat za důvěryhodné. Ale takhle otevřeně ? A navíc v úřední kanceláři ? Vždyť ten úředník ho vůbec nezná. A on, inženýr, může mít v aktovce nahrávací zařízení a třeba ho prásknout na policii. To se ani trochu nebojí ?

Asi nemá proč. Takovéhle podrazy se mezi slušnými lidmi nedělají.

Dejme tomu, že by se staly. V tom případě je možné, že by onen úředník měl problémy. Je možné, že by ho vyhodili. Je možné, že by ho vyšetřovali. A pokud by měl opravdu velkou smůlu, skončil by ve vězení. A čtenáři Blesku i BL by si odplivli nad jeho zkažeností. Ti systémověji uvažující i nad zkažeností celého tohoto světa. Tohle všechno je možné.

A pak jsou věci, které spadají do kategorie jistých. Například to, že dotyčný inženýr by si musel hledat práci v úplně jiném oboru nebo raději v úplně jiné zemi. Jeho osud by nikoho nezajímal. Není důvod, takoví lidé nenaplňují naši potřebu odplivnout si nad tímto světem.

Jisté také je, že firma, která takovéhoto udavače zaměstnala, by se musela hodně vynasnažit (a hodně vyklopit), než by se pro své zákazníky znovu stala důvěryhodným partnerem. Takovéhle podrazy se mezi slušnými lidmi nedělají.

Tohle platí pro řadové občany. Ale vyhráno nemáte ani tehdy, pokud máte boj za spravedlnost v popisu práce.

Představme si vysokého policejního úředníka, který třeba zkazí nějakou tu sešlost mafiánům nebo vyšetřuje (v původním slova smyslu) nějakou vysokou korupci. Za to ho samozřejmě nikdo vyhodit nemůže. Nicméně může být obviněn, postaven mimo službu, vyšetřován, pokud možno vazebně, souzen, osvobozen a možná i odškodněn. Na své původní místo se už ovšem nevrátí. Formálně je vše v pořádku, fakticky jde o likvidaci nepohodlné osoby. Ta se od omylu v dobré víře, který se může stát vždycky, liší právě tím posledním bodem.

Po několika podobných případech se jedna potenciální oběť vzbouřila. Bylo to pár dní před volbami a tak dotyčný sebral vyšetřovací materiály plné ošklivých hypotéz ohledně toho času vládnoucí ČSSD (ke starším kauzám údajně jeho útvar neměl přístup) a předal je vyšetřovacímu parlamentnímu výboru. Poslancům se podařilo neudržet tyto materiály v tajnosti. Výsledkem byl skandál, který stál sociální demokraty vítězství ve volbách.

Tím se ovšem věc bezvýznamná posunula do kategorie nanejvýše důležitých. Občané této země se rozdělili na tři skupiny. První považovala plukovníka Kubiceho (neboť o něm je řeč) za padoucha, protože podrazil ČSSD. Pro druhé byl z téhož důvodu hrdinou.

Třetí skupina, která nefandila ani ODS ani ČSSD, zaujala rezervovaný postoj. Všechny dohromady spojoval nezájem o důvody, které na svoji obranu uváděl sám Kubice. Nikdo je ani nevyvracel. Zůstaly bezvýznamné.

Že takhle argumentovali politici a s nimi spříznění novináři se ještě dá pochopit. Jenže takhle uvažoval i lid obecný. Kdo nevěří, ať si prolistuje tehdejší diskusní fóra, pokud jsou ještě dostupná.

Za těchto okolností se vnucuje otázka, zda přece jen nemáme politiky, jaké si zasloužíme. Koneckonců nám dávají to, co považujeme za opravdu důležité: soutěž mezi politickou Spartou a Slávií. Co se týče policistů a úředníků, ti nás zajímají jen tehdy, pokud si nad nimi můžeme odplivnout. Nebo pokud podrazí úřadující vládu; to je jediná možnost, jak se takový člověk může stát hrdinou aspoň pro někoho. Ovšem nikoli pro slušné lidi. Mezi nimi se takové podrazy, jak už bylo řečeno, nedělají.

Poučili jsme se od té doby ? Případ Libora Michálka dává určitou naději. Ministr Drobil musel odejít. Otázka je, zda proto, že kryl korupční jednání (což je pravděpodobné) nebo proto, že nepodpořil svého podřízeného (což je jasné). To první je obecně závažnější, ale já bych kladl důraz spíš na ten druhý důvod. Na ten, který nejvyšší ústavní činitele v této zemi zjevně vůbec nenapadl. A který jim také, pokud mohu soudit, nikdo moc nepřipomíná.

Klíčový ovšem bude osud pana Michálka. Podle obvyklých pravidel by měl definitivně opustit státní správu nebo dostat nějakou sinekuru, kde nebude nikomu nebezpečný.

Pokud se tak stane, aniž to vzbudí protesty nebo aspoň pozornost veřejnosti, pak to znamená, že se nezměnilo nic. A ani nezmění, i kdyby celá vláda i s náměstky skončila v base. Ani kdyby se podařilo prosadit teoreticky nejlepší systém boje proti korupci.

Sebelepší systém je nanic, pokud v něm není jisté minimální množství lidí, kteří chtějí sloužit veřejnosti a teprve potom být loajální vůči systému. Každý systém má tendenci takovéto lidi vylučovat, bez podpory zvenčí se v něm neudrží. A zdá se, že my jim tuto podporu poskytnout nehodláme. Korupce je možná důležité téma. Ale boj proti ní nikoli. Rozhodně ne natolik, abychom se o něj opravdu zajímali.

Vytisknout