Stejně jako kdysi máme životně důležitá práva jen na papíře

12. 1. 2011

V prvních dnech roku 2011 zveřejnilo hnutí nezaměstnaných Chartu práv nezaměstnaných. Vychází z mezinárodních dokumentů a českých ústavních norem a upozorňuje na práva nezaměstnaných, píše čtenář Vilém Gutfreund.

Někomu snad může připadat opovážlivé, ne-li přímo znesvěcující, sepsat v souvislosti s nezaměstnaností Chartu a svým způsobem se tak dovolávat i úctyhodné tradice odporu proti totalitní moci a boje za lidská práva, jako bychom snad ani nežili ve svobodné a demokratické společnosti.

Současná vláda nás přesvědčuje, že nikdy nelze uspokojit všechny zájmy a občané si ve volbách vybírají ty, kterým dávají přednost. Voliči v loňských parlamentních volbách neprojevili o sociální otázky zájem, takže jejich ignorování je prý v pořádku. Ostatně již vlády ČSSD hlásaly, že je třeba zmodernizovat sociální systém, aby nepodporoval zhoubnou lenost, nýbrž motivoval k práci a místo povalečů odměňoval pilné a slušné občany, aniž se tehdy tento přístup setkal se znatelnou kritikou z řad veřejnosti, občanské společnosti, médií, politiků, právníků, zastánců lidských práv, mezinárodních institucí nebo profesionálů v sociální oblasti.

Je tedy sepsání Charty práv nezaměstnaných něčím víc než jen projevem rozvratného kverulantství a snahy narušit reformní budovatelské úsilí? Ano, bohužel ano, a podle našeho názoru je i název dokumentu zcela na místě. Idylický obraz fungující společnosti a přiměřených opatření se v konfrontaci se současným stavem ukazuje blíž pohodlným sebeklamům dobře zajištěného člověka než životní realitě lidí bez zaměstnání.

Kdyby bylo v této oblasti všechno v pořádku, nemohli bychom se dočíst, že jen za tuto zimu už umrzlo v Praze 15 lidí bez domova, ovšemže také bez zaměstnání. Tyto oběti jsou jen vrcholkem ledovce každodenního bezpráví, které v sociální oblasti panuje. Neplacená práce ve stylu anglických chudinských zákonů, rozdávání stigmatizujících žebračenek, úřední šikanování lidí bez práce a odpírání jakékoli pomoci pod směšnými a průhlednými záminkami se staly pravidlem. Stejně jako kdysi máme životně důležitá práva jen na papíře, instituce státu fungují bez ohledu na ně a proti nim.

Tato situace rovněž ukazuje, že nehledě na zdánlivě hlubokomyslné filosofické analýzy odmítající zařazení sociálních práv mezi lidská práva, jemné finesy rozlišování svobod od nároků vůči státu, promyšlené distinkce negativních a pozitivních práv a všechna podobná zdůvodnění vydělující sociální práva a odsouvající je na vedlejší kolej, jsou praktické následky porušování sociálních práv v našich konkrétních podmínkách stejně tragické, jako byly v minulosti následky porušování práv, za která bojovali chartisté proti tehdejšímu režimu. Proto je také stejně oprávněné požadovat v této oblasti nápravu. Nejde totiž jen o běžné zájmy, jejichž prosazení je v zásadě pouze v zájmu určité skupiny lidí, naopak je v zájmu každého občana, aby jeho společnost neztratila v divokém víru zběsilých reforem civilizovanou povahu.

Posuďte Chartu práv nezaměstnaných sami.

Charta práv nezaměstnaných

Práce je veřejný statek.

Každý člověk má právo na práci a na spravedlivou odměnu za ni.

Každý/á nezaměstnaný/á má právo na bezplatné a kvalitní služby spojené s hledáním nového zaměstnání.

Každý/á nezaměstnaný/á má právo na podporu v nezaměstnanosti, která musí být poskytována v dostatečné výši a po dostatečně dlouhou dobu.

Každý/á nezaměstnaný/á po uplynutí nároku na podporu v nezaměstnanosti má právo na sociální dávky v nezaměstnanosti, které musí pokrýt alespoň náklady na bydlení, stravu, hygienické potřeby, lékařskou péči a výdaje spojené s hledáním nové práce.

Poskytování sociálních dávek v nezaměstnanosti nesmí být podmíněno prodejem majetku, rušením důchodového připojištění či rušením či rušením bankovního účtu, stavebního či jiného spoření. Nárok na tuto dávku má být odvozen pouze od aktuálního příjmu nezaměstnaného nikoli od příjmu jeho rodiny či dokonce příbuzných. Dávky musí být vypláceny v penězích, nikoli v poukázkách.

S nezaměstnanými občany musí být zacházeno stejně důstojně jako s ostatními příjemci sociálních dávek např. seniory, nemocnými, s rodiči, kteří pobírají příspěvky na děti apod.

Každý občan má právo a povinnost odvádět státu ze svých příjmů dostatečně vysoké sociální pojištění, ze kterého budou hrazeny výdaje na podpory a dávky v nezaměstnanosti, rekvalifikace apod.

Každá právnická osoba má povinnost odvádět ze svých příjmů sociální pojištění za své zaměstnance a to v dostatečně vysokých částkách.

Stát je povinen poskytovat včasné a kvalitní služby pro nezaměstnané, vést pravdivou a objektivní evidenci o počtu nezaměstnaných a volných pracovních místech, vyplácet a pravidelně valorizovat dávky pro nezaměstnané a odpovědně hospodařit s vybranými finančními prostředky, nejlépe vytvořením celorepublikového fondu na podporu zaměstnanosti.

Každý občan má právo žít v takovém ekonomickém a společenském systému, v němž bude moci uplatnit svoje práva na kvalitní a plnohodnotný život. Každý občan je povinen dle svých schopností dbát o rozvoj takového systému.

Autor je spolupředsedou "Akčního spolku nezaměstnaných"

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.1. 2011