Doyle netušila, jak je její tvář slavná, dokud v roce 1982 nenalistovala v časopisu reprodukci původního plakátu, vysvětluje její dcera. Svalnatá ruka na plakátu však už modelu nepatřila. Žena měřila asi 175 cm a byla velmi štíhlá a krásná. V 17 letech nastoupila do zaměstnání v továrně poblíž michiganského Ann Arbor, ale odešla odsud asi po dvou týdnech, když zjistila, že kolegyně si vážně zranila ruku. Dcera vysvětluje, že Doyle měla strach, že už by nemohla hrát na violoncello.

Nicméně v oněch dvou týdnech, kdy byla dělnicí, navštívil podnik fotograf UPI, aby zdokumentoval příspěvek žen k válečnému úsilí. Fotografie sedmnáctileté Doyle byla později použita J. Howardem Millerem z Westinghousu jako předloha proslulého plakátu, jehož původním cílem bylo odrazovat od stávek a absencí ve výrobě.

Plakát nebyl až do 80. let příliš znám, ale poté ho adoptovalo feministické hnutí coby symbol ženské rovnoprávnosti.

Podrobnosti v angličtině: ZDE