Úpadek anglické žurnalistiky: WikiLeaks, Guardian a případ Sicko

20. 12. 2010 / Karel Dolejší

Aféra Sicko ukazuje, že materiály zveřejněné WikiLeaks mohou být z velké části prostě jen jinou vrstvou lží - tentokrát takových, které poslušní úředníci State Departmentu hlásí svým nadřízeným, aby splnili, co jim na očích vidí.

List Guardian na základě jedné z amerických depeší získaných od WikiLeaks zveřejnil (a pak zase utajil) text, v němž tvrdí, že kubánská vláda zakázala promítání filmu Michaela Moora Sicko - údajně prý proto, že tento film "obsahoval mýtický obraz kubánského zdravotnictví". Během krátké doby autor filmu a velký příznivce Juliana Assangeho v listě Huffington Post vysvětlil, že je to celé nesmysl - film byl totiž na Kubě promítán v kinech i v televizi. Guardian na zjištění svého naprostého editorského selhání zareagoval orwellovským vymazáním nehodící se minulosti. Kdyby při zpracování "sakrosanktních" materiálů WikiLeaks dodržoval alespoň ta nejzákladnější pravidla novinářské práce, takovýto nesmysl by nemohl nikdy publikovat.

Nejde však o prozatím jediný případ toho, kdy se nekritický obdiv ke "zjevené pravdě" v podobě diplomatických drbů ukázal být nejlepším způsobem, jak trefit kozla. Aféra Sicko nutí ptát se, nakolik mohou být materiály zveřejněné WikiLeaks prostě jen jinou vrstvou lží - tentokrát takových, které poslušní úředníci State Departmentu hlásí svým nadřízeným do Washingtonu, aby splnili, co jim na očích vidí.

Můžeme ovšem pokračovat stávajícím směrem a vítězoslavně se držet iluze, že jsme "to" konečně odhalili. Spoléhat na selektivní pravdomluvnost zaměstnanců amerického ministerstva zahraničí a jejich anonymních zprostředkovatelů stejně, jako kdysi na řádně probrané seznamy agentů StB - odhalovat a ničit ty malé ryby, které se nám z čísi milosti či vypočitavosti ocitly na tom či onom předaném seznamu, ať už spolupracovaly nebo ne, ať už o tom věděly, nebo ne. A v další fázi, až seznamy dojdou, můžeme zjišťovat totožnost amerických agentů třeba s pomocí siderického kyvadélka. Jak je tohle vlastně ještě daleko od praxe, v níž jediný diplomatický drb bez rezervy vydáváme za odhalení utajované pravdy, a když je odhalena nesmyslnost celé konstrukce, dojde k zametení stop?

Nevím, jestli Julian Assange má opravdu k dispozici nějaké převratné informace. Jisté ale je, že pokud ano, nacházejí se v takzvaném pojišťovacím souboru zakódovaném 256místným heslem, který slouží jako pojistka Assangeho osobní bezpečnosti.

Vězněný a mučený vojín Bradley Manning ani osoby, jejichž životy Assange svévolným rozhodováním ohrozil, ovšem žádnou takovou "bezmezně transparentní" pojistkou nedisponují.

Wikileaks
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 20.12. 2010