Stop sociálnímu autismu

15. 12. 2010 / Jiří Šejnoha

Motto: "Jsme společností, která se bojí pohlédnout do vlastních kalhot, když se odněkud začíná šířit zápach?" J. Š.

Proti ironickému označení "Husákovy děti" stavím do kontrastu hořce ironické označení "Havlovy děti". První pojem u nás rychle zdomácněl, protože jsme měli v minulých letech plné žaludky a navíc tu přidanou hodnotu, o které jsem již psal. O domestifikaci pojmu "Havlovy děti" rozhodnou příští generace. Bude to výsledek sporu mezi přidanou a ubranou hodnotou demokracie, je-li to ještě vůbec demokracie?

Proti urážlivému pojmu "sociální inženýrství" stavím "sociální autismus". Co je autismus, asi ví každý; autistické dítě má svůj vlastní svět, nenaváže s vámi oční kontakt, natož přátelství. Může být přitom i silně inteligentní. Zatímco sociální inženýrství skomírá na vládních škrtech a je terčem obecného posměchu, sociální autismus začíná růst na polích ve velkém místo obilí a kukuřice. Je to plevel, nebo katalyzátor růstu produktivity práce? V každém případě ten sociální autismus může způsobit vážné škody, třeba jen v tom, že v dnešní době naše děti z nějakého důvodu odmítají sňatky a nechtějí mít vlastní děti. Nechtějí nebo nemohou? Prosím laskavé čtenáře, nechť si každý najde svoji odpověď. Ne peníze na penzijním účtu státním nebo u soukromých investorů, naopak naše děti a efektivní průmyslová výroba a existující zemědělství v Česku našim důchodcům zajistí slušný život ve stáří. I zde nám vláda z nějakého důvodu nesděluje celou pravdu.

Článek "Havlovy děti" uvedený v Britských listech nebyl původně zamýšlen jako dobročinná sbírka. Byl to můj nápad, neboť jsme oba s manželkou doslova brečeli jako mnozí z Vás při čtení mého článku později. Byl to také důvod, proč jsem se v tom článku zřekl jakýchkoliv komentářů. Chtěl jsem Vám to podat v úplně syrovém stavu. A tepelně neupravené maso, jak známo, není pro člověka poživatelné. Stejné je to s Biblí. I Starý zákon je hodně syrové čtení, proto vám ho do tepelně upravené formy musí předložit obvykle pan farář. Amen.

Znovu prohlašuji, že paní Martinu jsem osobně vůbec neznal. Jediné, co jsem před vydáním článku udělal, bylo to, že jsem si o ní ověřil informace na místním obecním úřadu a podíval se do katastru nemovitostí. Její internetová komunikace bylo to třetí, co jsem měl k dispozici. S šéfredaktorem BL Janem Čulíkem jsem o článku mluvil telefonicky asi pět minut večer. Oba jsme netušili, co způsobíme. Žádná přesná domluva, žádný postup, jen vydejme to a uvidíme, co bude dál. To vše další bylo souhrou různých okolností a náhod. Napadá mne jen ono ošuntělé -- být ve správný čas na správném místě. Ve stínu aféry Wikileaks. Ale také možná ve velkém kontrastu naprosto odlišných věcí veřejných.

Na druhý den zrána přišly emailem první reakce na článek ze zámoří (časový posun). A bylo jich hodně. Až poté, kdy jsem prvním hodným lidem odepisoval, šéfredaktor BL vzal moji odpověď a uveřejnil ji jako můj druhý příspěvek. Až tedy druhý den se z toho stala živelná dobročinná sbírka. Ten den jsem si nepřečetl noviny, dokonce mockrát jsem ani znovu nečetl, co jsem čtenářům v rychlosti odepisoval. Určitě jsem se dopustil mnoha chyb, mohl jsem někoho urazit už třeba těmi Havlovými dětmi. Nakonec jsem zjistil, že jsem urazil tak asi dva lidi ze stovky. A z nich se mi jeden omluvil. Ale i toho je mi srdečně líto. Alespoň jsem jim osobně pokusil vysvětlit své důvody a motivaci.

Na účtu paní Martiny se sešlo opravdu hodně peněz, částku zveřejníme ve středu a uvedeme, co z ní bude hrazeno ve prospěch oddlužení a zlepšení životních podmínek. Dnes jsem už mohl jednat s chladnou hlavou. Hned ráno jsem telefonicky upozornil paní Martinu, co to znamená obdržet velkou částku na účet. Že je to především velká zodpovědnost za budoucnost dětí. Je to dar od hodných a slušných lidí a má to i svoji odvrácenou nebo rubovou stránku. Informoval jsem obecní úřad v místě bydliště, aby jí vyšli vstříc a pomohli třeba s výběrem dodavatelů při opravě domu.

Ještě něco málo k dotazům, které se objevily v souvislosti se sbírkou. Asi dva lidé přes Google zjistili, že paní Martina na Aukru nakupovala a prodávala poměrně dost věcí, objevily se tam z větších věcí satelitní přijímač, dva mobilní telefony a lis na cukroví, který byl počátkem toho všeho. Ano, věděl jsem to rovněž předem, i já jsem se díval na všechny transakce. Neměl jsem žádné pochyby, tím se asi přiživuje mnoho lidí, zvlášť maminky na mateřské dovolené a ženy v domácnosti. Přesto jsem se na to paní Martiny zeptal. Řekla mi k tomu, že přes její účet na Aukru kupovali a prodávali i její rodiče, kteří na tom nejsou o mnoho lépe. Také prý přišli o dům a jsou nyní v podnájmu. Na druhou stranu může být poněkud šokující, když si zadáte známé číslo účtu do internetového vyhledavače a vyběhnou vám všechny transakce na Aukru a vy se tak dozvíte jméno majitele účtu a vše, co prodal nebo nakoupil. To je opravdu k zamyšlení. Proti tomu je zveřejnění jména a bydliště nějaké osoby jedno velké nic. Co se dnes vyčítá sociálním sítím, to samé se dá říci i aukčních serverech.

Druhé dotazy a těch bylo více, se týkaly toho, jak s penězi paní Martina naloží. To ví přesně jen Bůh a ona. Tak jako nemůžete nikoho nutit dát dobrovolně své peníze do kasičky, stejně tak těžko donutíte někoho k přiznání, jak skutečně s penězi naložil. Platí však presumpce neviny a věřím jí. Já osobně jsem paní Martině sdělil, aby nám řekla, jak s finanční pomocí v budoucnu naloží. Slíbila mi to. Dohodli jsme si přednostní platby: doplacení elektřiny, zrušení exekuce na pozemek a dům, nutné opravy, potom volně stojící krbová kamna místo starých peter. Pak stromeček a dětem něco málo pod něj. Zbytek nechat na účtu na horší časy.

Na závěr malá úvaha, kterou jsem si zapsal na svém webu: "Měli bychom si uvědomit, jak s rozvojem nových technologií je naše civilizace stále více zranitelná. Velkým paradoxem dnešní doby je to, že náš člověk je s prohlubující se pracovní specializaci stále více závislý na výsledcích práce ostatních lidí, avšak jeho ego odmítá tuto skutečnost přijmout. Náš jedinec díky stále vyšší odměně za práci žije ve směšně měšťáckém sebeklamu, že jen on sám je svého štěstí strůjcem, nikdo jiný na jeho úspěchu nemá podíl. Jediná cesta vede vzhůru po zádech svých bratrů a sester. Dávný čínský myslitel řekl o letu ptáků: "ptáci nemohou létat jen vzhůru, občas musí každý slétnout na zem". Dodávám, že třeba jen proto, aby se mohli napít čisté pramenité vody."

PS: A teď, právě v 13:32, moji milí přátelé, to nejlepší na závěr. Před chvílí jim v domku zapojili elektriku a distribuční elektrikář paní Martině řekl, co musí nechat opravit, aby jí nahříval boiler na noční proud. Prý jedno vypálené relé. Všem vám znovu děkuje a říká, že je všem moc vděčná, že to neumí říci, ať Vám to za ni napíšu. Velmi rád to plním. Děkuji Vám všem ještě jednou.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.12. 2010