Předběžné zhodnocení WikiLeaks

15. 12. 2010

Začněme připomenutím toho, že třetí vlna úniků obsahovala dokumenty ministerstva zahraničí USA. První dvě sestávaly z hlášení z bojišť v Iráku a Afghánistánu. Ohlédneme-li se zpět a vezmeme předchozí vlny jako vztažný bod, je obtížné tvrdit, že odhalily informace, které by protiřečily informovanému názoru. Používám záměrně výrazu "informovaný názor". Někomu, kdo v posledních letech sledoval Irák a Afghánistán s jistou pozorností, mohly úniky poskytnout zajímavé detaily, ale nemohly odhalit žádný zvláštní rozdíl mezi skutečností, jak byla známa, a tím, co bylo odhaleno. Na druhé straně, pokud jste příliš nedávali pozor, a WikiLeaks vám poskytlo první a jediný detailní pohled na bojiště, mohli jste být překvapeni...

S diplomatickými úniky je to podobné. Je toho vzácně málo, co by informovanému pozorovateli už nebylo známo. Například každý, kdo čte STRATFOR, ví, že jsme tvrdili, že to nejsou jen Izraelci, ale také Saúdové, kdo se nejvíce obává moci Íránu a nejvíce trvá na tom, aby Spojené státy v té věci něco podnikly. Zatímco média s tímhle zacházejí jako s významným odhalením, vyžaduje to od vás značný nedostatek pochopení geopolitiky v Perském zálivu, abyste považovali americká diplomatická hlášení v této věci za překvapující.

Prohlášení amerického ministra obrany Roberta Gatese obsažené v uniklých dokumentech, podle nějž Saúdové byli vždycky připraveni bojovat do posledního Američana, je nepříjemné v tom ohledu, že Gates se bude muset se saúdskými představiteli v budoucnu setkávat a oni budou vědět, co si o nich myslí. Samozřejmě, že Saúdové jsou šikovní politici a diplomati, a už dávno vědí, jak američtí představitelé přistupují k jejich požadavkům.

Byly tu i další nepříjemnosti, jež jsou informovanému pozorovateli také známy. Takřka každý, kdo se o tyto věci stará, si je vědom toho, že italský premiér Silvio Berlusconi má blízko k Rusům a má v oblibě párty s mladými ženami. Poslední várka úniků odhalila, že americká diplomatická služba o tom také věděla. A Berlusconi o tom teď ví, což diplomatům ztíží předstírání toho, že nevědí. Samozřejmě, Berlusconi věděl, že o těchto věcech všichni vědí, a jednoduše se o to nestaral, protože těchto obvinění jsou italská média plná.

Nevybírám si záměrně jen saúdské nebo italské dokumenty. Úniky bez výjimky informovanému neodhalují nic nového, ale poskytují určité obveselení nad některými komentáři, jako že ruskému premiérovi Vladimiru Putinovi a prezidentu Dmitriji Medveděvovi se říká "Batman a Robin". To je zábavné, ale nikoliv důležité. Zábavné a zajímavé, ale takřka nedůležité je, co zůstalo při pročítání těchto tří vln úniků stranou.

Samozřejmě, zahraniční politici využívají úniků ve svůj prospěch. Například Rusové předstírali šok nad tím, že NATO ujišťovalo baltské státy o obraně před potenciální ruskou invazí, nebo že Poláci využívají úniků k tvrzení, že pevné americko-polské vztahy jsou iluzí. Rusové plány NATO na obranu baltských států proti hypotetickému ruskému útoku dobře znají, a Poláci stejně dobře vědí, že americko-polské vztahy jsou složité, ale mají daleko k tomu být iluzorní. Úniky poskytly příležitost předstírat šok a hněv a vynucovat si možná menší ústupky nebo kontrolovat atmosféru. Nicméně strukturu geopolitiky nezměnily...

Národy v sobě navzájem málokdy nacházejí zalíbení, avšak slušnost velí chovat se jinak, jestliže nějaká osoba je ve společnosti jiných lidí, než když táž osoba o stejných lidech hovoří se svými kolegy. To je to nejprostší z lidských pravidel. Nepřipustit, co o druhých víme, je základem civilizace. Totéž platí mezi diplomaty a národy...

Assangeova tvrzení jsou ještě zajímavější ve světle jeho "termonukleární" hrozby. Údajně existují masivní archívy, které budou odhaleny, pokud se mu něco stane. V tom je obsažena myšlenka, že pokud bude v pořádku, tak odhaleny nebudou - jinak taková hrozba postrádá smysl. Takže Assangeův postoj je takový, že vlastní tajné materiály, a pokud se mu nic nestane, uchová je v tajnosti. Považuji to za perfektně srozumitelné a přijatelné. Jedno z nejlepších využití tajemství je kontrolovat, co vůči vám druhá strana podnikne. Takže Assange je absolutně oddán odhalování pravdy, pokud není v jeho vlastním zájmu to neudělat - a v takovém případě veřejnost pravdu nepotřebuje.

Je obtížné zhodnotit, jakou škodu úniky způsobily, kromě rozpaků. Je také těžké pochopit, proč si WikiLeaks myslí, že změnila dějiny, nebo proč Assangeovi chybí dostatečný smysl pro ironii, aby si uvědomil protiklad mezi jeho postojem k otevřenosti a ochotou uchovat tajemství, pokud mu to přináší výhodu...

Jestliže vojín Bradley Manning odcizení dat vymyslel a provedl sám, a poskytl informace WikiLeaks bez vyžádání, Assange je čistý. Ale kdokoliv, kdo Manningovi pomáhal, nebo ho povzbuzoval, se patrně dopustil spiknutí, a jestli Assange věděl, co se děje, je patrně vinen též... Assange se nemohl dopustit zrady, protože není občanem USA. Ale mohl se dopustit špionáže. Jeho nejlepší obranou by pak bylo tvrdit, že se nemohl dopustit špionáže, protože materiály, které byly odcizeny, jsou tak triviální.

Nemám představu, zda byl do získání materiálů nějak zapleten, nebo ne. Vím - s ohledem na dosud zveřejněné materiály - že v nich není obsaženo nic, co by překračovalo hranici menších nepříjemností. Takže Assangeho tvrzení, že došlo ke změně geopolitiky, je stejně tak falešné, jako je smělé. Zda se dopustil trestného činu, včetně znásilnění, o tom nemám žádnou představu. Ale nepochybně se dopustil zveličování. Ale navzdory tomu, co zamýšlel, prokázal Spojeným státům službu. Na ten typ druhořadého materiálu, který zveřejnil, bude uvalen dodatečný dohled.

Celý článek v angličtině ZDE