Snad znáš ten dům...

3. 12. 2010 / Tomáš Koloc

Chtěl bych přičinit malou doplňující poznámku k skvělému článku pana Alexe Koenigsmarka "Návrh na změnu Ústavy České republiky", a sice tu, že to, co je u nás politické sci-fi a satira je jinde suchá realita. Podívejme se, jak to řeší země, která podle HDP na hlavu dlouhodobě patří mezi tři nejbohatší státy na světě.

V Bernu na malém náměstí jménem Bundesplatz, velkém asi jako náš Ovocný trh stojí budova zvaná Bundeshaus, velká asi jako historická budova Národního muzea v Praze. Tato budova (mimo jiné) představuje federální zákonodárnou a výkonnou moc nad 26 kantony čtyř švýcarských jazyků. Sídlí v ní totiž obě komory federálního parlamentu, federální vláda neboli spolková rada, která od středověku čítá tradičních SEDM(!) ministrů/radních (z nichž je v současné době pět žen-ministryň!) a pět ze sedmi federálních ministerstev.

Kromě toho se do tohoto domečku vejde i ústřední státní knihovna, která je zároveň knihovnou parlamentní.

Zajímavou třešničkou na dortu je osoba švýcarského spolkového prezidenta (t. č. přirozeně prezidentky), kteroužto funkci zastává každý rok jiný z ministrů, aniž se přitom vzdá svých povinností ministra a aniž se přitom hne ze své ministerské kanceláře, což znamená, že Bundeshaus je i sídlem spolkového prezidenta.

Během svého prvního pobytu v Bernu v roce 2001 jsem zjistil i to, že úřadující spolkový prezident většinou chodí domů pěšky, a to malebnou ulicí Bundesstrasse směrem do centra.

Jak jsem to zjistil?

Když jsme se s tehdejším prezidentem Leuenbergerem potkali před výkladem jednoho ze zdejších antikvariátů, slušně jsem ho pozdravil: "Dobrý den, pane prezidente" a on mi na můj pozdrav s jemnou úklonou odpověděl.

Tato úklona byla zajisté výrazem údivu, že ho znám.

Většina Švýcarů totiž neví, kdo je právě prezidentem.

Když jsem se tomu po návratu domů ke svým bernským hostitelům divil, divila se na oplátku moje hostitelka:

"To přece není nic neobvyklého. Minulý týden jsem potkala celou vládu v Gruyéres na nádraží.

"A co tam dělali," zeptal jsem se blbě (= počesku).

"Co by tam dělali?! Čekali na vlak..."

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.12. 2010