Ochablé stíny elektronické vzpoury

3. 12. 2010 / Bohumil Kartous

Karel Dolejší tu psal o legálně kriminální politice a svůdcích lidu. Nabídl obraz tří aktérů politického dění, k těm dvěma předchozím přidejme "lid". Zatímco političtí stoupenci kriminálního pojetí práva a demokracie i svůdcové jednají velmi aktivně a manipulativně, lid je zde zobrazován jako důležitá materiální podstata politiky. Je to obraz honáků s příslovečným stádem v ohradě a je hodně expresivní.

Obraz zajímavě dokumentuje, jak se vyvinula technologie moci honáků nad stádem. Jsou zachovány standardní prvky demokracie, které se vyvíjejí podle spletitých historických souvislostí. Tady už ale nejde o vývoj, spíše o degeneraci politického systému, v němž se forma stala do značné míry neživou skořápkou pro parazitní organismy. Ořezáváním demokracie na fosilní konstituční pravidla z ní poněkud vyprchal život - tedy její etický rozměr. Pak se lépe pracuje s amputovanou mocí, mimochodem z ústavy lidu vlastní. Platí to stále? A je vlastně demokratické zpochybňovat demokracii? To by nakonec mohlo být i protizákonné...

Zakřivení společenského časoprostoru je jen těžko předvídatelné. Když se díky elektronizaci komunikace na úroveň individua podařilo překonat epochu hmotných médií, vytvářejí se nová omezení, omezení elektronického reálna. Je více reálná desetitisícová "vzpoura" na elektronické sociální síti, nebo její fyzický produkt s četností menší o dva řády? Obávám se, že reálno elektronické sociální sítě je nedostatečné do té doby, než najde svůj dostatečný fyzický otisk. Pokud se to nestane, existuje nejistota, že elektronické reálno bude překvapivě rychle rekonstruováno. Ve stále se rekonstruující dimenzi elektronického reálna se pak lze lépe schovat než v té fyzické, zvláště tehdy, je-li fyzickým jen ochablý stín elektronického.

Vytisknout