Z čtvrteční televizní debaty paní Jílkové o stávce, jsem nabyl dojmu, že – přes zcela rozdílné přístupy a pozice hlavních diskutujících, včetně pana ministra Kalouska a předsedy odborové konfederace pana Zavadila, se vlastně všichni shodovali v tom, že největším přínosem pro státní rozpočet by bylo ne-li odstranění, pak aspoň omezení korupce v naší zemi. To by byla teprve pořádná záplaty na děravé kalhoty státního rozpočtu!

Jak že s tím souvisí škrtání? Veřejné mínění vidí hlavní nositele korupčních praktik jednak mezi úředníky a jednak a to z větší části – mezi politiky. A zřejmě právem.

Tak nejdříve k těm úředníkům. Myslíte si, že ti, kterým se sníží mzda, či plat budou odolnější vůči korupci? Myslíte si , že budou výkonnější? O tu výkonnost skutečně jde – na mnoha úřadech jsou často i lidé neochotní i neschopní. Pan ministr Kalousek na to kontruje, že neschopné a zbytečné atd. vedoucí propustí, neboť je k tomu toto škrtání donutí. Jenomže dokud budou tito vedoucí úředníci dosazováni ne podle odbornosti, ale podle politického klíče, tak by v tom čert byl, aby tam nedosazovali, nepropouštěli a nepřijímali lidi ne podle odbornosti a výkonu, ale podle své osobní sympatie a antipatie.

Politickou pozicí je pozice ministra, možná jeho náměstků ale dále jde o profesionálního a výkonného úředníka ! A tak se ptám, proč není přijatý dosud kariérní řád úředníků státního a veřejného sektoru, který by jim dal limity jejich působnosti a současně jejich nezávislosti na politické libovůli? Při tom byl již připravován před několika léty .

Byl by garancí nejen sociální jistoty úředníka, ale i výkonnosti úřednického aparátu a též omezením příležitostí ke korumpování a korupci. Škrtání a hrozba propouštěním tou garancí sama není.

U politiků je dobrá rada drahá. Podezření z jejich nelegálních příjmů plynoucích z korupce je velmi silné a postihuje nejen kupčíky s korupcí, ale celý politický prostor . Zde jde o veřejnou kontrolu, kterou musí prosazovat nejen ti poctiví zastupitelé, ale především celá veřejnost aktivně, každým dnem. Nejen při volbách.

Důvěru veřejnosti v politickou sféru by posílilo i přezkoumání sice legálních, ale často nelegitimních příjmů politiků. Mám na mysli příjmy z členství v dozorčích radách , představenstvech či správních radách. Ti lidé tam přece jsou jmenováni z titulu svého zvolení zastupitelem – lhostejno na jaké úrovni. Jejich činnost , respektive jejich pozice v těchto postech je vedlejší produkt jejich zvolení zastupitelem. Že tam také pracují, a nesou určitou odpovědnost? Jistě – hoden jest dělník mzdy své – ale ať to je v proporcích. Tak je vyzvěme, aby dejme tomu částky z těchto zdrojů , přesahující dejme tomu stoosmdesát tisíc korun odváděli na prověřené humanitní a rozvojové fondy!

A Pražané by s tím mohli začít! Vyzvěme geroje pražské koalice, ke které značná část Pražanů nemá důvěru, vysvětleme jim, že tak mohou učinit kroky k získání potřebné důvěry a žádoucí podpory. Nebo ať jdou od válu! Pokračovat tak mohou předáci všech politických stran!