Rozdíl mezi mainstreamovými nebo alternativními médii? Podivné

3. 12. 2010 / Jan Čulík

Členění, které nastoluje Jan Májíček, se mi zdá opravdu podivné.

Májíček píše:

Mainstreamová média mají ze svého titulu v zásadě oslovovat většinu populace jazykem jednoduchých sdělení, de facto nepolemizovat s jejich začleněním ve společnosti a tím udržovat mocenské status quo.

Alternativní média naopak přinášejí marginalizované či marginální úhly pohledu, provokativní a alternativní pohled na aktuální dění a zasazování událostí do jiného kontextu, než jak to činí mainstream.

To je tedy opravdu zvláštní. Podle tohoto měřítka by měly být média jako britský Guardian (12 milionů čtenářů měsíčně na internetu), Independent či Financial Times nebo společnost BBC, především její rozhlasová stanice BBC Radio Four (8 milionů posluchačů denně) či investigativní televizní pořady Panorama nebo publicistický pořad Newsnight či Channel Four News alternativními sdělovacími prostředky. Všechna tato média totiž pravidelně a systematicky zpochybňují ideologii establishmentu. (Channel Four například objevil videozáznamy o vraždění Tamilů na Srí Lance a ve čtvrtek večer ukazoval, že přesto srílanského prezidenta přijal britský ministr obrany. Zjištění Channel Four vyvolala ve čtvrtek v Londýně demonstrace.)

V Británii, a nejen tam, ve vnějším světě obecně, se otřásání konvenčními názory mocných považuje za primární úkol profesionálního mainstreamového novináře. Jsou mainstreamovými deníky takové Washington Post či Los Angeles Times? Odpovídá například tento komentář z Washington Postu Májíčkově definici mainstreamového média, které má jednoduchými větami potvrzovat mocenský status quo? Májíčkova definice snad platí jen v ČR, nebo možná také v Rusku (co se televize týče, ale tisku už ne).

Poznámka ŠOK: Segmentace médií na mainstreamová a alternativní vychází z škály, definované současnou mediální teorií - mimo jiné výzkumy týmu profesora Els de Bense z Belgie na téma Měnící se média -- měnící se Evropa Evropské výzkumné rady humanitních a společenských věd v rámci European Science Foundation (ESF) ve Štrasburku (de BENS, Els, ed. Mediabetween culture et commerce. In: Changing media, changing Europe vol.4. European Science Foundation). Součástí výzkumu je i schéma, členící mediatypy na čtyři kvadranty na osách observer-mirror / participant-weapon a open access / closed access. Ano, i média s milionovým nákladem nemusí spadat do ranku "commercial", ale mohou být "alternative", nebo dokonce v kvadrantu "pluralistic", který se naopak v českém kontextu prakticky neprojevuje. Že je tato "evropská" škála v českých poměrech zavádějící, ukázala výzkumná práce Ireny Ryšánkové na FSV UK (Česká média v kontextu evropského měřítka, listopad 2010, vedoucí práce Jan Křeček). Zde většina mediatypů vnímaných zvnějšku jako "komerční" spadá do kvadrantu "partisan"... To jsou takové drobné české specifičnosti...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.12. 2010