Jak je to s léky

19. 11. 2010 / Petr Wagner

Druhá věc je nárůst počtu léčených osob. Peníze nejdou za pacientem v řadě případů, dneska prakticky v žádném.... Takže třeba v naší ambulanci byl proti roku 2008 nárůst pacientů cca 550 lidí. Ti vyžadují léky a zákonitě byl překročen limit preskribce. Z tohoto překročení nemocnice platí 40% ceny. V našem konkrétním případě cca 1 mil. Kč.

Pojišťovna si nechala léky zaplatit cestou pojištění a částečně "podruhé" i cestou této "smluvní" pokuty. Za celou nemocnici je to asi 6 mil Kč pokuty.

Věřte mi, pane kolego, že léky pro legraci nemocným nedáváme. Pokud je nutná kombinace léků, velmi pečlivě jí zvažujeme. A už vůbec nedáváme léky pro radost farmaceutických firem. Takové obvinění hraničí s etickým kodexem a měl byste ho velmi dobře doložit.

Limity nastavené na úroveň roku 2008 by mohly fungovat jedině tehdy, kdyby se počet nově nemocných rovnal počtu mrtvých či vyléčených. To bohužel/bohudík není pravda.

Jevy , které popisujete jsou většinově zcela okrajovou, kvantitativně nezajímavou odchylkou z hlediska systém. To, že je jako kouřovou clonu vytahují politici bych pochopil. Ale, že je vytahuje kolega překvapuje.

Peníze utracené pojišťovnami za léky v Čechách patří spíše do podprůměru v Evropě.

Stejně jako mzdy. Tady již opravdu není kde brát. Jenom na jediném - totiž na zdravotní péči.

A přesně to se již děje a dít bude. Řeči o tom, že se plýtvá lze vést všude a o všem. Ale je potřeba i říct, kde se nevyšetřuje, neléčí tam kde se vyšetřovat a léčit mělo! Bez peněz to nepůjde. A rozhodnutí za omezovaní péče nelze svalit na lékaře. S tím musí předstoupit Ti kdo jsou za objem financí v českém zdravotnictví zodpovědní.

Vytisknout