18. 11. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 11. 2010

Party, party, partičky

Parta asi nejvíc přitahuje svou neformálností. Nevyplňují se v ní dotazníky, nedělají se statistiky. Příslušnost k ní někdy vyvolává až euforii. Všichni si v ní přece tak dobře rozumějí, jsou výjimeční a táhnou za jeden provaz. Čím je člověk v partě déle, tím zřetelněji si však uvědomuje, že je to složitější. O co menší je v ní formalismus vnější, o to větší je formalismus vnitřní. Party jsou přísně hierarchicky strukturovány. Vůdce, obestřený gloriolou nedotknutelnosti, má kolem sebe kruh propagandistů, kteří tlumočí jeho názory způsobem nepřipouštějícím alternativu. Kdo chce v partě obstát, případně se dostat mezi její autority, musí přitakat všemu, co od nich přichází. Navenek neformální společenství je sešněrováno konvencí vyrůstající zevnitř. Instituční společenství také vyžaduje určitou elementární poslušnost. Parta však vyžaduje poslušnost absolutní.

Všechny instituce jsou ohroženy tím, že se stanou vlivovými zónami všelijakých zájmových part a partiček. Ve finále může dojít až k prorůstání organizovaného zločinu. Počátky ovšem vypadají zcela nevinně. Bývají spojeny s působením nejrůznějších občanských iniciativ, lobbistů a kmotrů, kteří buď z titulu nějakého "vyššího principu" nebo pod slibem výhod ovlivňují řídící orgány těchto celků. Nestandardní situace, k nimž v důsledku toho dochází, občas komentují politici a novináři. Poměrům v církvích se jejich komentáře zatím vyhýbají. Není však nestandardní třeba to, že pokud jde o věrouku, snese Evangelická církev prakticky všechno - i naprostou nevěru, zatímco v polohách společensko-politických zaujímá postoje až bojovně vyhraněné? To je zásadní odklon od novozákonní zbožnosti. Její důrazy jako by byly obráceny naruby.

Právě tento posun, až jakési teologické přepólování, na Evangelické církvi mnoha současníkům vadí. V oblasti víry se v ní stalo módou klást lidem otázky a vybízet je, ať si na ně sami odpovídají. Má to vyjadřovat evangelickou svobodu. V oblasti společensko-politické je jim však všechno nalajnováno bez pardonu. Věci "podstatné", jsou tak relativizovány a věci "případné" jsou povýšeny na zásadní. Ale lidé přece nepřicházejí do kostelů proto, aby jim tu někdo kladl otázky. Oni si s sebou přinášejí ty své a chtějí zde na ně slyšet odpovědi. Když je nedostávají a je jim navíc vnucováno, co nehledají anebo co se jim dokonce vysloveně příčí, jdou jinam. To je naprosto normální. Jen hlupák by si dal místo chleba vnutit ořezávátko. Toto teologické vyprázdnění ohrožuje řádné fungování církve a je jedním z hlavních důvodů trvale se vyprazdňujících kostelů.

Co je to za partu, která církev tlačí tímto směrem? Nejde o kompaktní skupinu s jasně ohraničenými okraji. Těch part a partiček je více. Všechny přitom spojuje odpor či přinejmenším lhostejnost vůči určité teologii. Žel, právě té od počátku pro život církve klíčové. Křesťanská církev umírá přímo úměrně tempu, jímž se této teologie vzdává. Apoštolské vyznání víry ji proklamuje slovy: "Věřím v těla z mrtvých vzkříšení". To není snadno stravitelná výpověď. Odmítnout ji však znamená zůstat vším svým myšlením pouze v intervalu mezi narozením a smrtí. S přívrženci této teologie zavřeného hrobu se setkáváme už v Novém zákoně. Apoštol Pavel ji zde ovšem zásadně odmítá a jejím příznivcům namítá: "Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí." Nelze se divit těm, kteří ubozí být nechtějí a místa, kde se káže mrtvý Kristus, opouštějí.

Vinu za odumírání evangelické církve nenesou komunisté, ale ztráta víry v těla z mrtvých vzkříšení, která má za důsledek sociálně-politicko-kulturní zploštění její teologie. Neschopnost vidět za horizont biologického bytí a současné opuštění osvobodivého reformačního důrazu na moc víry a na Boží milost, ji přivedly zpátky ke středověkému skutkařství. Pokud křesťan ztratí ze zřetele nebe, zbude mu jen zaprášená a upocená země. Místo osvobodivého a motivujícího zvolání "Kristus byl vzkříšen" se tak z evangelických kazatelen ozývá zákonické "cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších..." K činění dobrých skutků není třeba víry. Almužny dávají i pohané. Party a partičky, které církev tlačí k zemi -- tedy k hrobu, reprezentují právě tuto mentalitu. Ztráta vnímavosti pro spásný dopad Kristova vzkříšení, je plodem jejich působení.

Proč někdo věnuje svůj zájem církvi, když se s jejím základním dějinným směřováním neztotožňuje? Nejspíš proto, že chce její strukturu využít k naplnění svých představ, ambicí a plánů. Církev je ve své instituční podobě prostorem, v němž se může zabydlet kdokoli. Musí z něj ovšem napřed vytlačit původní obyvatele. Nedávný "palácový převrat" v Jednotě bratrské ukazuje, že ta myšlenka není vůbec nereálná. Aktuálně bychom se mohli třeba ptát, proč je taková snaha obepnout evangelickou církev seniorátními faráři pro mládež? A proč církev podporuje vytvoření paralelní, právně na ní nezávislé mládežnické struktury? Je tomu tak proto, že množství mládeže nezvládá nebo proto, aby ji uvolnila z vazby ke svým sborům a přihrála nějaké partě? Její věk je k tomu ideální. Doma je nuda a práce, zatímco v partě je zábava a noci jsou tam až do rána mladé.

Je zvláštní, že co jedny odpuzuje, druhé přitahuje. Někoho teologie mrtvého Ježíše z církve vyhání, jiný s pouze společenským rozměrem církve vystačí. Souvisí to s vírou a nevěrou, s očekáváním existenciálním nebo jen existenčním. Komu stačí splynout se skupinou, ten je v partě přátel zaštiťující se autoritou církve spokojen. Koho zajímá, co má dělat, aby měl podíl na věčném životě, ten ovšem s mrtvým Ježíšem nevystačí. Křesťanská, to znamená i evangelická církev je historickou platformou pro tu druhou skupinu. Naši předkové nestavěli kostely kvůli koncertům, výstavám a přednáškám. Budovali je proto, aby se z nich šířila zvěst o Ježíšově vzkříšení a aby zde lidé oslavovali svého Spasitele. Ti, kteří dnes tyto kostely zklamaní opouštějí, jsou jich více právi než ti, kteří od nich mají klíče a jimž struktura církve slouží jen k naplňování jejich partikulárních zájmů.

                 
Obsah vydání       18. 11. 2010
18. 11. 2010 Sociální bouře Milan  Valach
18. 11. 2010 Kalous: Ropný zlom a...
18. 11. 2010 Naděje se vzdát neumím
18. 11. 2010 Nenechat si už sakra všechno líbit Milan  Daniel
18. 11. 2010 Anarchisté nedemonstrují, tak proč proboha volební systém ignorují ostatní??? Štěpán  Kotrba
18. 11. 2010 Pražský literární dům německého jazyka pravděpodobně hrubě porušil pravidla veřejné obchodní soutěže na vytvoření pamětní desky Rainera Maria Rilkeho Jan  Paul
18. 11. 2010 Omluva: Ve čtvrtek nám nefungovalo počítadlo
18. 11. 2010 V Británii se bojuje o Evropu Jan  Čulík
17. 11. 2010 Scotland Yard si vynutil likvidaci serveru, který poskytoval právní poradenství studentům
17. 11. 2010 Fitwatch: Děkujeme, že nám britská policie udělala tak velkou reklamu
16. 11. 2010 Studentský protest v Londýně: Mediální spektákl ve službách emancipační politiky? Filip  Vostal
18. 11. 2010 Poznámky k Manifestu radikálního liberalismu II Michael  Kroh
18. 11. 2010 Mediální válka je pokračováním politiky jinými prostředky Jozef Bohumil Ftorek
18. 11. 2010 A co tak převzít maďarský příklad! Miloslav  Štěrba
16. 11. 2010 Michael  Marčák
18. 11. 2010 Party, party, partičky Emanuel  Vejnar
18. 11. 2010 Koalice znamená spojenectví, ale skrývá v sobě boj o mocenské postavení Vladimír  Blažek
18. 11. 2010 Chyby Zdeňka Tůmy a TOP09 Petr  Jánský
18. 11. 2010 USA v dohledné době nezaútočí na Írán Mojmír  Babáček
18. 11. 2010 Čína začne dotovat potraviny
18. 11. 2010 Volby 2010, populismus a "nové strany"
18. 11. 2010 Jak se Zeman nemýlil Ivan  David
17. 11. 2010 Evropská zemědělská politika se musí zásadně změnit
17. 11. 2010 Poučení z nouze s bídou
17. 11. 2010 Británie změní zákon, aby rozvědka nemusela nikdy veřejně svědčit u soudu
17. 11. 2010 Americký Senát hlasuje o budoucnosti alternativ korporátního agrobyznysu Karel  Dolejší
17. 11. 2010 Obamovi se nepodaří dosáhnout jaderného odzbrojení, ani zlepšení vztahů s Moskvou
17. 11. 2010 Smutný totem Bohumil  Kartous
17. 11. 2010 Premiér, který si "nedovede představit"! Jiří  Baťa
17. 11. 2010 Listopadové reflexe Stanislav A. Hošek
16. 11. 2010 Nic není jak bývávalo Zdeněk  Procházka
16. 11. 2010 V Praze opět ruka ruku myje Petr  Jánský
15. 11. 2010 Přidat se k tanci John Michael Greer
16. 11. 2010 Záhadný Listopad Oskar  Krejčí
16. 11. 2010 Svět plný bohů Karel  Dolejší
16. 11. 2010 Střezme odkaz Velké listopadové sametové revoluce (VLSR)!
16. 11. 2010 Volby v Brazílii a USA: opačné výsledky Immanuel  Wallerstein
16. 11. 2010 Přednáška Ropný zlom a širší souvislosti (otázky současného a budoucího vývoje)
7. 11. 2010 Hospodaření OSBL za říjen 2010