Milý tatínku, ty jsi mě zkazil

16. 11. 2010 / Oldřich Adamec

17. listopadu to bude 21 let, co jsem se narodila. Někde to tak je, že teprve až dnešním dnem jsem dospělá.

To bylo tehdy radosti a krásného očekávání, když jsem se narodila. Spousta lidí i kmotříčků se radovala. Každý z nich sliboval něco jiného, ale všechno bylo pozitivní.

Dnes si myslím, že někde byly schované zlé sudičky, které s to s námi nemyslely dobře. Sice se jim nepodařila Šípková kletba, že všichni usneme, ale občasné zavírání očí mnohých se jim zdařilo a dodnes daří. Strašně úspěšná byla sudička Mamonka. Ta spoustu lidí omámila tak, že Harpagon je proti nim břídil.

Bylo mi pár týdnů, když jeden strýček říkal, že naše zahrádka nevzkvétá. Musím se ho zeptat, co říká teď, vždyť on byl také na té naší zahrádce zahradníkem, který zaséval.

V naší staré zahrádce byl plevel a ty jsi sliboval jak ta naše, nová bude krásná, vzorně upravená. Plná květinek s názvem: prosperita, svoboda, nejlepší, rukatrhu neviditelná a jiné, samé exkluzivní. Vzpomínáš na tu trvalku, které jsi říkal odednaodrážečka.

To bylo slibů, že až půjdu do 1. třídy, že k nám budou jezdit Rakušané na zkušenou, a až budu v 6. třídě i Němci budou kulit oči a závidět, jak skvělé mám rodiče, strýčky a kmotříčky.

Teď když jsem dospělá, uvědomuji si všelijaké souvislosti. Ne, neboj, já si nestěžuji, jsem díky tvé výchově trochu dost zkažená a trochu prodejná a tak se mám ekonomicky dobře. Prostředky mně nescházejí a bych pravdu řekla, už mě nebaví pořád dokola nakupovat další věci.

S duší mám ale čím dál tím větší problém.

Až nedávno jsem se dozvěděla, že mám stejně starou sestřenici, která bydlí za našimi západními humny, a tak jsem ji byla navštívit.

Ne Rakušané, ne Němci, já jsem kulila oči, jaké onačejší zahrádky tam mají, jaká krása a pohoda. Uvažuji, že se tam přestěhuji.

A já hloupá jsem ti věřila.

Tatínku ty jsi nás zkazil. Uvědomuješ si to vůbec?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 16.11. 2010