Kde Francouzi končí, Češi začnou

12. 11. 2010 / Karel Dolejší

Češi mají úctyhodnou tradici chození s křížkem po funuse. Prezident Beneš zahájil ozbrojený domácí odpor proti okupantovi teprve v okamžiku, kdy ho potřeboval pro soukromé cíle; byla z toho heydrichiáda likvidující bezbranné a bezmocné. Nebo reformní komunisté: Začali pokus emancipovat se od Moskvy ve chvíli, kdy podobné snahy v Maďarsku a Polsku byly poraženy a situace v Moskvě nedávala téměř žádnou šanci na změnu. Zdá se, že ve věci veřejných protestů proti vládním rozpočtovým škrtům se dočkáme téhož v bledě modrém.

Odbory plánují celodenní stávku na začátek prosince, kdy vládní návrhy schválené sněmovnou už projdou i Senátem a bude de facto zaškrceno. Milionové protesty ve Francii poté, co tamní Senát prezidentovy úsporné návrhy schválil, skončily; české ve stejném okamžiku začnou. Kdo ví, možná jsou Češi vášnivější, odhodlanější a tvrdohlavější než poraženečtí žabožrouti... Nebo že by ne?

Pochopte, jsem jen obyčejný novinář, nedohlédám složitých strategických kombinací geniálních odborových předáků začínajících stávku proti způsobu, jímž vláda prosazuje škrty, když se ten způsob bohatě vyplatil. Možná, že v záloze jsou nějaké absolutní trumfy, Blaničtí rytíři, kouzelník Pokuston či Chytrá horákyně -- prostě věci, o nichž nemám ni tuchy. Nicméně ať záležitost zkoumám z které strany chci, docházím vždy ke stejnému závěru: Ve chvíli, kdy je vymalováno, bývá pozdě začínat s nesmiřitelným bojem za lepší příští.

A tak se obávám, že nezbývá než závěrem zopakovat nesmrtelná slova hraběte Teleke z Tölökö: ""Tož, bitvu jsem pro...., ale dobro sa vyspál!"

Veselé Vánoce.

Vytisknout