Je dobré mít "nestranného" prezidenta

5. 11. 2010 / Jiří Baťa

Jen hloupý by si mohl myslet, že ČSSD svou nedobrovolnou roli opoziční strany bude trpně (nebo trapně?) snášet. Její postavení vůči 118 členné koalici v parlamentu jako politického outsidera není záviděníhodné, nicméně špičky ČSSD se s tím nehodlají smířit. Jak jinak, k nevoli koalice. Při vědomí, že navrhované předlohy zákonů koalice, které mají kromě jiného především značný vliv na rozpočet r. 2011, ve snaze když ne zabránit, pak tedy alespoň obstruovat jejich projednání, rozhodlo vedení ČSSD zabránit, či alespoň oponovat v jejich co nejrychlejším projednávání.

V parlamentu se o to snažili seč mohli, nicméně se jim podařilo ceremoniál oddálit jen o několik hodin. Předsedkyně Parlamentu paní Němcová, jako čelná představitelka (místopředsedkyně) ODS, ve snaze realizovat plánované projednání předloh, jejichž včasné neprojednání a schválení (o čemž v síle 118 prokoaličních poslanců nebylo pochyb) by prý ohrozilo naplňování koaliční smlouvy a dohod, ale co hlavně, mohlo by to "značně poškodit další vývoj ekonomiky a stabilizaci ve státě v příštím a budoucích letech!" sáhla proto po mechanizmu, zvaném "legislativní nouze"; podle V. Klause jako "technicistní detail". To umožnilo parlamentu v prodlouženém zasedání ani ne tak projednat, jako hlavně ve zrychleném jednání schválit potřebné úsporné zákony, čímž se před ČSSD zavřela voda. Co naplat, sociální demokraté znovu "utřeli".

Ale protože, jak jsem výše zmínil, vedeni známým: "Toho bohdá nebude, aby Haha Bimby (ČSSD) z boje utekla", hodlá ČSSD použít jiný mechanizmus a chce jak některé zákony, pak především onu "legislativní nouzi" dát před Ústavní soud - s nadějí, že její námitky budou vyslyšeny. Není na místě nyní hádat, ba ani tipovat, jak vše dopadne, podstatné je výše uvedené. Nicméně, to není zdaleka vše.

Nebyl by to Václav Klaus, jinak prezident ČR, aby nevyjádřil svými typickými způsoby podiv nad kroky, které činí ČSSD. Jako správný "nestranický" prezident a pravicový vládní sympatizant označil záměr ČSSD za "konec demokratického systému", v plném znění pak jako slova do památníčku prohlásil: "Nechť se použijí existující mechanismy, které máme -- a když náhodou prohraji hlasování, abych se hned pokoušel soudit, to je konec světa. To je opravdu konec demokratického systému!" Mám-li být sarkastický, pak se ptám, k čemu nám budou "rychlokvašeně" odsouhlasené úsporné zákony, když V. Klaus avizuje konec světa? Ale vážně, jsou tato jeho slova na místě? Jsou relevantní a nestranná, jak V.Klaus vidí kroky ČSSD? Pozoruhodná jsou také jeho slova: "Prostě, když někdo chce dělat obstrukce, tak existuje režim legislativní nouze". No jak pro koho a jak kdy se to komu hodí! Má snad pan prezident tak krátkou paměť že zapomněl, jaké obstrukce činila nedávno ODS? Možná, že ji na oko také kritizoval, ale nedělal z toho hned konec demokracie!

V daný moment zřejmě šlo koalici o mnoho, ne-li o všechno, otázka je, zda jenom pro ni (koalici), respektive jak hřímá P. Nečas, že to hrozí destrukcí či kolapsem společnosti v blízké budoucnosti? Nejde náhodou o škody pro ně samotné? Je totiž nade vší pochybnost, že úsporná opatření, jakkoliv mají posílit státní kasu, snížit schodek deficitu státního rozpočtu a podobně, jsou na druhé straně především o možnosti ztráty kontroly a vlivu nad vazbami, které léta mafiánští kmotři a korupční bossové tak pracně "demokraticky" budovali. A kde jinde vzít peníze, než u těch nejpotřebnějších, tedy u občanů!

Rovněž obavy o již zmíněný konec demokratického systému (v Čechách) jsou úsměvné! Jednak nutno předeslat otázku , jakou demokracii má pan prezident na mysli? Tu jeho, respektive "jejich", nebo tu ústavně deklarovanou "cukrovou panenku", zdobící úvodní pasáže Ústavy ČR? Panenku, která se sice líbí všem, ale přece jenom více pravicově smýšlejícím subjektům, potažmo jednotlivcům? Co všechno už bylo na demokracii svalováno, co všechno bylo demokracií zaštiťováno, co pod hlavičkou demokracie bylo již také napácháno! A pořád a stále jde o jednu a tutéž demokracii. Jenom když se poukáže na demokracii z pozice a potřeb občanů, tak ji páni politici, ale také V. Klaus, jaksi "mimochodem" nevnímají, pokud ji přímo nezneuznají.

Jestliže ČSSD, jako jedna z demokratických politických stran, využívá "demokratických" mechanismů (na které se odvolává i V.Klaus) odvolat se k ÚS s názorem, že není (v postupu koalice) něco v pořádku a hodlá se domáhat nějakého dobrozdání, je to panu prezidentovi proti mysli? To už podle něj není demokratické? No, konec konců, nač ten údiv, toto ani předcházející (a případně další) výroky by nás už neměli překvapovat. Překvapuje však jen ta "klausicistní" nestrannost, zřejmě z vlastních pocitů jistého chvění na Hradě pod jeho křeslem. Ne snad proto, že by o něj měl přijít, tak daleko ještě nedošel a snad ani nedojde, ale neklid na politickém moři trvá, ne-li se stupňuje, a ozvěny se nesou až do hradních zdí. Obavy jsou myslím na místě, nejedná se totiž o bouři ve sklenici vody.

Prosazení a schválení úsporných balíčků, respektive zákonů, ještě neznamená pro koalici a vládu výhru -- a pro něj samotného rovněž. Odbory se netají, že budou stávkovat. Kde je napsáno nebo garantováno, že půjde o stávku jednu a že jich nebude více, že proběhnou v relativně klidném duchu a prostředí? Ve Francii šlo o prodloužení lhůty odchodu do důchodu ve dvaašedesáti letech (proti u nás navrhovanému odchodu v 68 či dokonce v 70 letech) a jaké tam bylo pozdvižení! O tom pan prezident nemluví, ale jistě ví své. A co nastane, jestliže ÚS shledá stížnost ČSSD oprávněnou? Raději ani nedomýšlet. Toho si je vědom V. Klaus, stejně jako P. Nečas a jeho koaliční ekipa tím více, že vláda nehodlá ze svých záměrů ustoupit a zatím ani slevit.

Nu což, děj se vůle Boží, dalo by se konstatovat. Pravda, je to jen projev jisté stagnace či beznaděje nad možnostmi nějakých, pro občany obecně pozitivních změn, ale je to také klid před bouří, kterou nelze podceňovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.11. 2010