3. 11. 2010 / Pavel Urban
Winston Churchill byl britským imperialistou non plus ultra. Proto jej také ve druhé polovině třicátých let nebral nikdo vážně. I ve vlastní straně byl pokládán za muže minulosti. Budoucnost měla patřit politice sázející pokud možno spíše na dohodu, než na sílu. Jako skalní imperialista ovšem Churchill docenil fakt, který většina jeho současníků přehlížela : že Hitlerova expanze ohrožuje rovnováhu sil na kontinentě, jejíž udržování bylo konstantou britské zahraniční politiky po několik staletí.
Tohle by ovšem měly být notoricky známé věci. Takže Richard Toy objevuje Ameriku. Nebo ne ?
Byla to předválečná touha Evropanů po míru (po zkušenostech z Velké války zcela pochopitelná), která umožnila Hitlerovi zesílit do té míry, že jej již nebylo možné zastavit jinak, než za cenu ničivé války. A byl to britský imperialista Churchill, který Hitlera zastavil, sovětský diktátor Stalin, který jej vrhl zpět, a americký prezident Roosevelt, který jim pomohl ho dorazit. Roosevelt byl z celé té trojice asi nejsympatičtější. Ale ani on nejednal v rozporu se zájmy amerického imperialismu. Byť vstřícnějšího, než bývala britská klasika či předchůdci FDR.
Je také pravda, že appeasement je dnes považován za projev zbabělosti a slabosti. Ale jeho někdejší stoupenci to vnímali jinak. Jako politiku dohody a práva. Přinejmenším tam, kde by jeho nerespektování mělo vést k vzájemné válce.
Možná právě nedostatečná reflexe těchto skutečností vede k objevování toho, co by mělo být už dávno zřejmé. To není příliš povzbudivé. Pravda, velké mezinárodní průsery v posledním desetiletí mají na svědomí spíše dědici Churchilla, než Chamberlaina. Ale ani appeasement neselhal jen v případě Hitlera.
Vytisknout10.3. 2014 / Josef Vít
Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob ...