Již staří Římané...

1. 11. 2010 / Igor Pleskot

"Quod licet Iovi, not licet bovi"

Již staří Římané znali přísloví "Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi". Věděli, že mocní si rádi uzurpují práva, která nepřejí, či zakazují bezmocným, těm dole pod nimi. Věděli, že mocní si rychle zvykají na výsady a zvláštní práva, i když o nich třeba (třeba ano, třeba ne) předtím neuvažovali. Tenhle poznatek platí do jisté míry vždycky, dokonce lze říci - za všech režimů.

Jde však o to, že občanská společnost, skutečně demokratické režimy vytvářely a mohou vytvářet meze rozdílům i klást překážky takovému jednání. Zdá se ale, že v současnosti má taková aktivita brzdící faktickou nerovnost značné překážky.

Přísloví o bohovi a volovi bere naše vládnoucí koalice za bernou minci. Nepodporuje vzestupnou míru zdanění vysokých zisků – předpokládá, že by snížila chuť investovat, podporuje však snížení podpory v nezaměstnanosti – předpokládá, že nezaměstnaný ztratil práci vlastní vinou a bez ekonomického tlaku nechce pracovat. Není ovšem jasné, proč je skálopevně na jedné straně přesvědčena, že vyšší nezdaněné příjmy automaticky budou investovány a nepůjdou do přepychu (v lepší společnosti se nehodí „budou prožrány“ - to ponecháme těm dole) a na straně druhé, že snížené příjmy nezaměstnaných přispějí automaticky ke zvýšení zaměstnanosti – když pracovní místa chybí. Argument, že i peníze vložené do spotřeby zvýší poptávku po zboží a tím i tlak na rozvoj ekonomiky, v době masového konzumu mluví spíš pro oživení té široké poptávky.

Někteří se podivují, že se zaměstnanci brání snižování platů, pokládají však za normální, že na vyšší zdanění zisků, kapitálů odpovídají vlastníci jeho přenosem jinam. Z čistě ekonomického hlediska je obojí pochopitelné. A mají-li zaměstnanci reálnou volbu odejít jinam, užívají stejného prostředku. Bohužel – pro zaměstnance – nemají všichni zaměstnanci takovou možnost jako dnes lékaři (samozřejmě dočasně), tak proč se divíte, že protestují způsoby, které jsou jim dostupné.

A tak v duchu římského přísloví – budou odebrány podpory při pobírání odstupného a nebudou postiženy „zlaté padáky“, tak bude – problematicky – zdaněno stavební spoření a nebude omezena výše manažerských příjmů ( a to většinou ani tam, kde „se špatně hospodařilo“). Šetřit se musí, ale proboha proč jen podle římského přísloví?

Mimochodem - tohle přísloví nikdy jednoznačně nenaznačovalo, že ten, kdo se cítí bohem, nemůže být taky vůl. Na druhé straně za vola může být pokládán i ten, kdo si nerovné jednání nechá líbit. Říká se přece – jde jako vůl na porážku.

Doc. PhDr. Igor Pleskot, CSc. vyučuje na Fakultě sociálně ekonomické UJEP

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.11. 2010