OVM o zdravotnictví:

Nelze šetřit na péči a přitom kupovat stále dražší přístroje

1. 11. 2010 / Boris Cvek

S potěšením jsem sledoval dnešní debatu o zdravotnictví v Otázkách VM, a to tím spíše, že se jí účastnili pan Rath a pan Schneider a chovali se oba poměrně kultivovaně (až na výjimky, kdy David Rath obhajoval středoevropskou titulománii jen proto, aby mohl Schneidera ponižovat oslovením "pane bakaláři"). Schneider podle mého názoru mluvil příliš rozvlekle a ideologicky, byť se s ním v zásadě asi nedalo nesouhlasit: větší podíl generik na trhu (na to apeluje sama Evropská komise slovy komisařky N. Kroesové v prohlášení z 8. července 2009 "Antimonopolní politika: nedostatky ve farmaceutickém odvětví vyžadují další opatření" IP/09/1098) a také větší kontrola státu nad fungováním zdravotních pojišťoven.

Pozitivni roli v debatě sehrál konsensuální a vysvětlující ministr Heger, který se s Rathem shodl na tom, že české zdravotnictví potřebuje více peněz, stejně jako na v západní Evropě. Heger ještě hovořil o nutnosti úspor a vyšší efektivity, proti čemuž Rath postavil svou obavu, aby úspory nevedly ke snížení kvality lékařské péče. A mluvilo se také o tom, o kolik se zvýšil přítok peněz do zdravotnictví za posledních pět let. Kam ovšem ty peníze mizí, když platy zdravotníků jsou ubohé (což je pobuřující a hanebné) a vláda tlačí na vyšší zpoplatnění zdravotní péče (s čímž já v zásadě souhlasím). A tu jsem si při sledování té debaty vzpomněl na knihu prezidenta Hastings Center (nezávislý, nestranický, neziskový ústav, zabývající se na výzkum na poli bioetiky) Daniela Callahana, která se jmenuje Taming the Beloved Beast a vyšla letos péčí Princeton University Press.

V této knize totiž autor varuje, že americké zdravotnictví investuje příliš mnoho peněz do technologického pokroku, tj. do nákupů nových předražených přístrojů, který nepřináší dostatečný pozitivní efekt a není tedy v zájmu pacientů, nýbrž pouze v zájmu prodávajících firem. Podle Callahana tento trend, nebude-li zastaven, povede k bankrotu nejen amerického zdravotnictví, ale celé supervelmoci. To je velmi nebezpečný trend, kterým by se měly zabývat vlády více než úsporami (i když já jsem v principu pro úspory a jsem přesvědčen, že si dlouho žijeme nad poměry a že žijeme neuvěřitelně plýtvavě a bezhlavě), totiž trend, kdy se veřejné peníze vysávají do soukromého sektoru v tom duchu, aby bohatí byli ještě bohatší a chudí ještě chudší. Zdravotnictví (a netýká se to jenom zdravotnictví!) tu není proto, aby na něm bohatly soukromé (farmaceutické nebo technologické) firmy, to by měla být jasná shoda všech politických stran, neboť je to prostě prioritní veřejný zájem, a v tom smyslu by se mělo jasně jednat a jasně nastavovat pravidla. Kupování zbytečných přístrojů, jejich zbytečný servis, potlačování zlevňování generik na trhu ve stylu kartelů farmaceutických firem (jak o tom mluví komisařka Kroesová), to je vykrádání veřejných peněz, které - stane-li se normou a nebude-li vnímáno jako mimořádně zločinné jednání - může tuto společnost zničit, sociálně zdecimovat a přivést k bankrotu. Ten, kdo to nevidí, je buď blázen nebo je zkorumpovaný (nebo obojí), rozhodně však v politice nemá co dělat. Úspory ano, ale ne ve prospěch zločinců.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.11. 2010