Pozoruhodná arogance české vlády

26. 10. 2010 / Jan Čulík

V normálních zemích se vládnoucí strany orientují podle průzkumů veřejného mínění a podle volebních výsledků. Ne tak, jak se zdá, v ČR. Ať už tomu bylo z jakýcholiv důvodů, v senátních volbách vyslala česká veřejnost "pravicové" vládě signál, že není spokojena s politikou škrtů.

Normální politická strana, jejíž představitelé počítají ještě se zvolením, by tento signál vzala v úvahu a něco udělala se svým programem.

Ne tak ODS, TOP 09 a VV. Odmítnutí jejich programu, jak se projevilo v senátních volbách, zafungovalo jako pobídka, aby škrty, které veřejnost odmítá, schválila vláda co nejrychleji, ještě dřív, než by tomu částečně mohla zamezit nová sociálnědemokratická opozice v Senátu.

Není to neuvěřitelná arogance? Nebojí se dnešní politikové, že si v příštích volbách už vůbec neškrtnou? Nestraší je případ Tomáše Julínka, který se v důsledku "julínkovného" stal v České republice už navždy nevolitelným?

Pozoruhodná je také arogance politiků, kteří zabedněně zastávají názor, že škrty jsou jedinou možnou cestou - a bohužel, většina českých médií to po nich bez analýzy tupě opakuje. Zahraniční ekonomové poukazují na to (např. ZDE), že zadluženost České republiky je v porovnání s ostatními evropskými zeměmi minimální ZDE a že škrty nejsou zapotřebí.

Samozřejmě pouhé tupé utrácení peněz ze státního rozpočtu, to není rozumná politika.

Co je zapotřebí, ale to vláda nedělá, jsou uvážlivé a cílené investice do strategického rozvoje české ekonomiky, do těch soukromých podniků, které mají globálně zpeněžitelné nápady a dokázaly by se prosadit v mezinárodní konkurenci.

Česká vláda totiž nemá žádnou strategii pro budoucnost, neprovádí žádné studie, či modelování, jaká ekonomická strategie by byla nejefektivnější. Její rozhodnutí jsou motivována ideologickou zabedněností, nikoliv znalostmi.

Proč se už dávno neinvestovalo do toho, aby mladá česká generace dokázala mluvit anglicky stejně jako to umějí mladí Západoevropané? To by mělo obrovský pozitivní ekonomický dopad. Dalo se toho docílit systematickou politikou najímání anglických a amerických učitelů a výukou některých předmětů na středních školách přímo v angličtině - tak, jak se to dělá např. v Německu.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.10. 2010