Férová Praha v myšlení ekonoma

14. 10. 2010

Stěžejním bodem Rawlsovy teorie je rovněž tzv. morální nahodilost ve vztahu k zásluze. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás si nezaslouží své schopnosti, které jsou dané 1) rozdílnou genetickou výbavou 2) rodinu či stát do kterého se narodíme (pro naplnění individuálních životních cílů je velký rozdíl narodit se ve Švédku nebo Ugandě), nemůžeme podle Rawlse tvrdit, že bychom si naše postavení či bohatství, které je nevyhnutelně produktem skutečností uvedených v bodech 1 a 2 plně zasloužili.

Tůmova férovost je od té Rawlsovy odlišná. Prakticky se redukuje na rámec ekonomiky a volného trhu. V komunální politice primárně na zadávání veřejných zakázek soukromým subjektům, firmám které se o tyto zakázky ucházejí. Podle Tůmy bude Praha pro její obyvatele férová a spravedlivá, jestliže ve výše uvedeném procesu nebude docházet k podvodům. Tím se dostáváme do situace, kdy férovost komunity určuje pouze skutečnost, zda podnikatelé mohou očekávat volnou a průhlednou soutěž. Dosáhne-li se tohoto stavu, všichni občané by ho měli vnímat jako spravedlivý a uznat, že žijí ve férové Praze čili ve férové komunitě. Tůmova férovost je spíše jakousi post -- férovostí v již předem nadefinovaném a utvořeném sociálním a ekonomickém prostoru s rozdělenými rolemi. Na Tůmově post - férové Praze je zajímavé i to, že na ni jedni mohou přímo participovat (podnikatelé) zatímco ostatní pouze přihlíží (pomineme-li eventualitu založení firmy).

Musíme samozřejmě vnímat Tůmovo volání po férovosti v kontextu hegemonie ODS na pražské radnici. Její vládu dlouhodobě provází podezření z korupce a klientelismu. Jasnou a průhlednou politiku zadávání veřejných zakázek potřebuje hlavní město jako sůl. Otázkou nicméně je, do jaké míry nás Tůmovo pojetí spravedlnosti a férovosti uspokojí a uznáme-li, že férovost komunity určuje takto, podle mého soudu, omezené chápání jistě důležitého fenoménu.

Vytisknout