REPORTÁŽ

Politika podpory zaměstnanosti a sociální síť podle Nečase, Kalouska, Drábka, Schwarzenberga and comp.

7. 10. 2010

V pátek 1. října 2010 vysvětlil v Událostech a komentářích na ČT24 národu Ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy university a člen NERVU Michal Mejstřík, jak vláda vše co, dělá, činí jen a jen ku prospěchu nás všech. Například v zájmu naší konkurenceschonosti. Nějak opomenul uvést, jaká je výše hodinové či měsíční mzdy třeba v Thajsku, Bangladéši nebo v dalších zemích, označovaných za asijské tygry, se kterými máme v budoucnu být schopni držet krok. Ubezpečil, že pro ty, kteří po zvýšení DPH na avizovaných 17% svými příjmy nebudou schopni krýt životní náklady, máme u nás skvěle rozvinutou sociální síť.

S funkčností této propracované sítě jsem konfrontována již rok, nabízím k nahlédnutí své osobní zkušenosti.

Autorka je dlouholetá novinářka, její totožnost je redakci známa. Text byl původně byl zamýšlen jako koncept stížnosti na MPSV na nehospodárné nakládání s finančními prostředky Evropského sociálního fondu v ČR.

Pozn. red. Autorka, stejně jako kdokoliv jiný, se může se stížností obrátit přímo na Evropský sociální fond, který spadá do oblasti působnosti Evropské komise, na adrese esf@ec.europa.eu. Upozornění občanů na porušování právních předpisů EU v jejich zemi je často podnětem pro zahájení vyšetřování ze strany Komise.

Na úvod několik informací o veřejně deklarovaných cílech politiky podpory zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Evropského sociálního fondu v ČR – pro možnost porovnání, jak hospodárně je nakládáno se 633 milióny EUR, které byly ročně ČR na politiku podpory zaměstnanosti přiděleny ze strukturálních fondů Evropské unie:

Evropský sociální fond v ČR

Evropský sociální fond (ESF) je jedním ze tří strukturálních fondů Evropské unie. Je klíčovým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti.

Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů.

Objem finančních prostředků z ESF pro ČR na programovací období 2007-2013 činí 3,8 mld. EUR (= 633 milionů EUR ročně).

Cíle Evropského sociálního fondu

  • Pomoc nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce
  • Rovné příležitosti pro všechny při přístupu na trh práce
  • Sociální začleňování, pomoc lidem ze znevýhodněných sociálních skupin přii vstupu na trh práce
  • Celoživotní vzdělávání
  • Rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly
  • Zavádění moderních způsobů organizace práce a podnikání
  • Zlepšení přístupu a účasti žen na trhu práce
  • Boj se všemi formami diskriminace a nerovnostmi souvisejícími s trhem práce

Zdroj ZDE

Na jedné z poboček Úřadu práce (ÚP) hl.m. Prahy jsem evidovaná od října 2009. Po roce mohu se zcela čistým svědomím konstatovat, že veškerá součinnost a podpora ze strany této instituce sestává:

  • Z předání rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti bezprostředně po zaevidování na ÚP.
  • Oznámení termínu, kdy bude jen a pouze razítkem stvrzeno absolvování povinné návštěvy ÚP a stanoven příští termín povinné návštěvy ÚP, kde bude jen a pouze razítkem stvrzeno absolvování povinné návštěvy a stanoven další termín povinné návštěvy... vše v cyklu cca. 4 - 6 týdnů.
  • Za dobu mé registrace na ÚP mně zprostředkovatelka 1x předala dva inzeráty s pracovními nabídkami, které vytiskla z počítače.

Po 5 měsících evidence na ÚP mně tehdy příslušná zprostředkovatelka velmi nepřátelsky oznámila, že jsem na ÚP evidována již déle než 5 měsíců a že jsem povinna dokládat plnění individuálního plánu hledání práce, cítila jsem se jako zločinec. Bližší pokyny mně objasněny nebyly. Od té doby předkládám při povinných návštěvách ÚP stále se zvětšující složku svých odpovědí na nabídky práce na pracovních servrech, kterými se žádná zprostředkovatelka nikdy nezabývala. Natož aby mně event. byla nabídnuta konzultace o příčinách neúspěchu mých snah se znalcem nebo odborníkem.

Dne 12.5. 2010 jsem své příslušné zprostředkovatelce opět předložila složku odpovědí na pracovní nabídky a popsala svou osobní situaci:

Jsem sama, bez rodiny, partnera, bližších příbuzných, bydlím v panelovém domě na periferii Prahy a reakce na mé odpovědi na nabídky práce jsou, pokud vůbec přicházejí, zamítavé. Již několik měsíců nemám vůbec žádný příjem a čekám na soud s bývalým zahraničním zaměstnavatelem s domovským sídlem v jedné z členských zemí EU ohledně neplatnosti výpovědi ze zaměstnání a výše odstupného, hradím služby advokáta a mám velmi reálnou naději, že než v České republice, rovněž členské zemi EU, k soudnímu řízení dojde, vyčerpám veškeré úspory a skončím na ulici mezi bezdomovci.

Zprostředkovatelka mně oznámila, že ÚP pouze zprostředkovává práci, nárok na podporu v nezaměstnanosti byl během pěti měsíců již vyčerpán a předala mně s vysvětlením „každý si musí umět pomoci sám“ list papíru s ofoceným textem:

V souvislosti s novým nařízením č.251/2005 Sb., o inspekci práce neposkytují úřady práce od 1.7. 2005

  • Poradenství v oblasti pracovněprávních předpisů. Tato činnost je uvedeným zákonem v kompetenci inspektorátů práce – v Praze – Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu – Praha 6, Kladenská 103/105, tel.: 235 364 006, 235 364 006, 235 364 006, 235 364 006, 235 364 006, 235 364 006, 235 364 006
  • Poradenství také poskytuje Informační středisko Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Na Poříčním právu 1/376, Praha 2. Konzultační dny pro veřejnost se konají každou středu od 14h do 16:45h v přízemí budovy MPSV.
  • Tyto služby se poskytují bezplatně.

Nakonec mně zprostředkovatelka přece jen objasnila, že informace ohledně možností poskytnutí sociální podpory obdržím na sociálním odboru úřadu městské části (ÚMČ), vchod A. Na strojku na pořadová čísla vedle vchodu do čekací haly sociálního odboru jsou uvedena jména bez údajů, co je v kompetenci kterého dotyčného úředníka. Odborná příslušnost jednotlivých kanceláří je vypsána na nástěnce nad strojkem. Které jméno se ke které kanceláři vztahuje, vyčíst možno není. Dále je na nástěnce uvedeno, že příslušnost k referentům je dána podle seznamu ulic, vyvěšeného na nástěnce. Svou ulici jsem v seznamu nenašla. Zmáčkla jsem číslo u jednoho ze jmen na strojku. Když se po cca 30 minutách čekání čísla blikající na číselné tabuli mému nepřibližovala ani v řádu desítek, ani stovek, přičemž tolik čekajících v hale nebylo, vydala jsem se na obchůzku kolem jednotlivých kanceláří. Byl úřední den, středa, cca. 16.40 hod. Kanceláře vedoucího odboru i všech zástupců byly zamčeny. Po otevření jedněch dalších dveří vykoukla z boční místnůstky úřednice, konzumující svačinu a vysvětlila mně, že požadované informace obdržím na Úřadu městské části v místě svého bydliště – ve vzdálenosti cca. 10 km. Tam jsem zjistila, že jsem si pořadové číslo vytáhla na správné jméno. – jen úřaduje kousek jinde. Příslušná úřednice mně snesla formuláře žádostí o příspěvek na živobytí, na sociální podporu a několik dalších s vysvětlením, jak který vyplnit a že vše je nutno doložit majetkovým přiznáním s příslušnými doklady, nato mne odkázala do oddělení bytového, kde se opakovala stejná situace. Při příští návštěvě mne referentka po kontrole údajů nechala formuláře podepsat a po seznámení s majetkovým přiznáním mně objasnila, že žádost bude mít smysl podat, až bude má hotovost rovna trojnásobku životního minima = cca. 10 000 Kč.

Dne 26.5.2010 bylo důvodem neuskutečnění mého přijímacího pohovoru na pozici sekretářky ředitele jedné státní instituce oznámení, že pracuji s počítačovým systémem Apple, ne PC.

Žádala jsem ÚP o rekvalifikační kurz obsluhy PC. Bylo mi sděleno, že rekvalifikace není nárokovatelná. PÚ příslušnou žádost může a nemusí schválit. Po delší argumentaci mne příslušný referent zařadil do projektu, který je určen, dle referentova výslovného vyjádření, „starým“ – dlouhodobě nezaměstnaným, v jehož rámci absolvuji pětitýdenní kurz ECDL obsluhy PC (jsem ročník 1961). V dispozicích zařazení do rekvalifikačního projektu financovaného Evropským sociálním fondem a MPSV je podmínka: Věk nad 45 let a evidence na ÚP déle než 5 měsíců.

Uvědomila jsem si, že jsem o něco dříve při zjišťování informací na sociálním odboru ÚMČ zahlédla informační leták o možnosti nácviku ovládání PC. Následně jsem zjistila, že se jedná o leták projektu rovněž financovaného ESF, také pro znevýhodněné obyvatele mé části Prahy. Do počítačové učebny v budově jedné soukromé vysoké školy, přístupné dle letáku veřejnosti, mne v době letákem stanovené vrátná odmítala vpustit – nakonec se ukázalo, že liduprázdnou učebnu střežila studentka/školitelka bez povědomí o obsahu projektu i termínech jednotlivých seminářů. Vrátná, která vydává klíče učebních prostor, odmítala podat informace o termínech konání kurzu PC, avizovaného letákem na sloupu proti vrátnici, a poučila mne, že jsem nezaměstnaná, protože se neumím chovat.

Vedoucí úřednice dotyčného projektu na ÚMČ mne informovala, že popsaný projekt je záležitostí ÚMČ, který v této záležitosti s ÚP nekomunikuje. Toto mně bylo potvrzeno i příslušným referentem ÚP.

Po delší argumentaci příslušná vedoucí úřednice ÚMČ souhlasila, že se mohu přímo v učební době dohodnout s lektorkou kurzu obsluhy PC, do kterého projektu je pro mne vhodné se nechat zařadit, ta doporučila projekt předělený mně úřadem práce. Při diskuzi a výměně poznatků a zkušeností s ostatními účastníky projektu UMČ jsem byla dotázána, zda jsem referentovi z ÚP za zařazení do kvalifikačně náročnějšího projektu poskytla nějakou protihodnotu. V projektu úřadu městské části zbývalo několik volných míst, účastníky byli také tři důchodci, součástí výuky je bezplatný oběd v hodnotě 80,- Kč. Ověřovala jsem si dostupnost informací o projektu – byly jen na dvou místech ÚMČ, téměř zcela skryty osobám určení. Rozpočet projektu je 7 000 000,00 Kč. Že spadám do skupiny znevýhodněných uchazečů o zaměstnání – na základě věku, jsem do té doby neměla tušení – tedy ani, že by se mne mohly týkat informace z letáku.

Na konzultační schůzce rekvalifikačního projektu přiděleného mně úřadem práce se ukázalo, že absolvování jednotlivých částí je rozvrženo na několik měsíců. Organizátory mně bylo doporučeno, požádat ÚP o zařazení do kurzu časově bližšího a kratšího, které ÚP k dispozici má. Na rozhodnutí, zda nastoupím do projektu již přiděleného nebo podstoupím riziko, že úřad mou žádost neschválí, jsem měla dvě hodiny.

Zamýšlela jsem rovněž absolvovat na vlastní náklady kurz průvodců turistů, časově kolidoval s projektem, do nějž jsem byla zařazena.

Pro svého dosavadního zaměstnavatele jsem – z jeho vůle a rozhodnutí – pracovala téměř dvě desetiletí jako OSVČ, a tudíž činila výše mé podpory v nezaměstnanosti 65%, 50% a 45% z vyměřovacího daňového základu 9394,- Kč – tedy první dva měsíce 6107,-Kč, další dva měsíce 4697,- Kč a poslední měsíc 4228,- Kč. Po dobu rekvalifikace je vyplácena podpora v nezaměstnanosti, v mém případě ve výši 60% z vyměřovacího základu,tedy 5500,- Kč měsíčně. Celý projekt sestává mimo pěti týdnů výuky obsluhy PC ještě z kurzu bilanční diagnostiky (1 týden) a motivačního kurzu (2 týdny), za rekvalifikaci je považována pouze výuka na počítači. Projekt je nutno absolvovat celý, účastnicí jsem již pátý měsíc.

Kdybych byla již při evidenci na ÚP upozorněna, nakolik jsem na trhu práce hendikepována – na základě věku, bylo by mně ušetřeno mnohé trauma a zklamání. Ztráta zaměstnání v mém věku je psychicky srovnatelná se ztrátou životního partnera nebo i s následkem přírodní katastrofy. Nejen v mé životní situaci je znovuuplatnění nemožné na základě pouze vlastních sil. Úřad práce není instituce, kde by takto postiženému dosavadnímu plátci daní a příspěvku na nezaměstnanost byla nabídnuta nebo zprostředkována jakákoliv pomoc.

Informace o možnosti hledat radu v životní tísni – v tzv. Job clubech - je v prostorách ÚP umístěna tak, že se s ní cílová osoba nesetká a nepochopí, že je určena jí.

Skutečnost, že rekvalifikace není nárokovatelná, umožňuje korupční prostředí. Naprosto absentují informace o možnostech výběru rekvalifikačních programů. Byla jsem informována, že je zcela záležitostí úvahy PÚ, zda možnost rekvalifikace vůbec nabídne.

Dne 11.8. 2010 mně bylo při pohovoru v jedné personální agentuře personalistkou potvrzeno, že ročník narození je pro personalisty všeobecně spolehlivou informací o tom, že profil žadatele nevyhovuje kritériím zaměstnavatele. Licenci pro činnost personálních agentur vydává MPSV. Skutečnost, že je v ČR praktikována diskriminace uchazečů o zaměstnání na základě věku, je úředním orgánům ČR, jak bylo výše popsáno, všeobecně známa.

Na pozici asistentky call-centra pro pasažéry letové společnosti jsem nebyla dvakrát přijata s odůvodněním, že jsem pro nabízenou pozici překvalifikovaná. Obdobné odůvodnění jsem s jinou formulací obdržela i v případech žádosti o pozice odpovídající mým profesním předpokladům (sekretářky/asistentky + tlumočnice/překladatelky v jazycích, které jsem vystudovala na univerzitě.

Během motivačního kursu v rámci rekvalifikačního projektu jsme, po v mém případě roční evidenci na ÚP, byli poučeni, že závažným důvodem pro nezařazení do výběrového řízení je evidence uchazeče na ÚP. Z životopisu nemá být tato informace odvoditelná, časovou prodlevu od posledního zaměstnání je nutno zamaskovat alespoň péčí o blízkou osobu. Diskvalifikovat může i vzdálenost místa bydliště od potenciálního nového pracoviště, CV jen nutno upravit tak, aby z něj např. nevyplývala přílišná kvalifikace, což je v rozporu se všeobecně dostupnými návody, jak sepsat strukturovaný životopis.

Zákonem předepsané doručenky ÚP uchazeče z výběrového řízení předem diskvalifikují. Obcházet firmy za účelem získání razítka je nejen kontraproduktivní, ale také lidsky nedůstojné.

Součástí motivačního kurzu byly osobnostní testy, kterými si firmy ověřují vlastnosti a schopnosti uchazečů. Neinformovaný nepřipravený žadatel je vystaven posudku školených specialistů, vybavených zkušenostmi z desetiletí praxe tržní ekonomiky, je v soutěži tržního prostředí neúnosně znevýhodněn.

Pro získání certifikátu o rekvalifikaci je, jak již bylo řečeno, nutno absolvovat všechny části projektu. 40 hodin programu základů ovládání PC se museli zúčastnit i dva počítačoví specialisté za účelem možnosti dalšího absolutoria masérského kurzu. Vedoucí projektu jim následně odmítala umožnit účast na masérském kurzu dle vlastního výběru, finančně i programově výhodnějšího, ač s požadovanou akreditací Ministerstva školství. Tato možnost jim při úvodním konzultačním pohovoru byla přislíbena.

Z výměny poznatků a zkušeností s účastníky obou zmíněných rekvalifikačních projektů lze dovodit, že mnou popisovaná praxe úřadů práce je obecně systémová.

Z výše popsaného vyplývá, že oproti oficiálním informacím MPSV ČR a ESF v ČR v České republice politika rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů, jakož i nezbytná podpora psychologická nezohledňuje aktuální vývoj na trhu práce, je pouze formální, nesystematická a naprosto nedostatečná.

Snižování personálního stavu ve státní správě omezuje možnosti uplatnění vysokoškolsky vzdělaných pracovních sil na trhu práce, tuto situaci rovněž nezohledňuje úroveň spektra nabídky rekvalifikačních programů.

Tiskovým mluvčím Zastoupení Evropské komise v České republice Martinem Staškem jsem byla informována, že díky plánovaným úsporným opatřením Vlády ČR nebude český stát schopen čerpat zbývající podíl z celkové částky 26,7 miliard EUR, přidělených ČR Evropskou Unií na období 2007 – 2013 pro potřeby regionálního rozvoje, Evropského sociálního fondu v ČR a Fondu soudržnosti a na tyto již přidělené finanční prostředky ztratí nenávratně nárok.

Z výše popsaného rovněž vyplývá, že v České republice, členské zemi EU, jejíž součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod, se v případě soudního sporu zaměstnance se zaměstnavatelem díky neexistenci příslušné instituce – pracovního soudu – může občan ocitnout bez jakýchkoliv finančních prostředků ještě než se soud jeho právní záležitostí vůbec začne zabývat.

Na Strakonické ulici v Malé Chuchli oznamuje předseda vlády ČR Petr Nečas na předvolebním plakátu: „Vezmeme dávky těm, kdo nechtějí pracovat“ .

Mou osobní zkušeností je, že je nezaměstnaný ve svém okolí v každodenním životě stále častěji konfrontován se ztrátou respektu, úcty, důstojnosti, známých a přátel, dostává se do izolace a upadá do deziluzí, deprese a pasivity, aniž by mu byla příslušnými institucemi nabídnuta či poskytnuta rada nebo pomoc. Volební slogan předsedy vlády vyjadřuje, ovlivňuje a formuje postoj většiny české společnosti vůči nezaměstnaným. Považuji poselství plakátu za podněcování nenávisti vůči skupině obyvatel. Petr Nečas byl v letech 2006-2009 ministrem práce a sociálních věcí a za současnou situaci praxe pracovních úřadů nese do velmi značné míry odpovědnost.

Za podněcování nenávisti vůči skupině obyvatel rovněž považuji mediální oznámení „Dnešní den je počátkem daňové svobody“ .

Daně občané platí do společného rozpočtu. Nebo také: „Jedním z řešení finanční krize je podmínění vyplácení podpory v nezaměstnanosti veřejnými pracemi“ a rovněž „v případě vyplacení odstupného zaniká nárok na podporu v nezaměstnanosti“, dokud systém spolufinancuji prostřednictvím daní, jsem plátce, jakmile z něj zákonem stanoveným nárokem musím finanční prostředky čerpat, jsou spoluobčané informováni, že jsem parazit. Takové a podobné výstupy by měly být klasifikovány z hlediska lidských práv.

Rovněž skutečnost, že je v ČR na trhu pracovních sil praktikována diskriminace na základě věku by měla být ošetřena právně, například zákonným odstupným ve výši měsíčního platu za každý ve firmě odpracovaný rok a obdobně přizpůsobenou délkou výpovědní lhůty.

O praxi úřadů práce a nakládání s finančními prostředky z Evropského sociálního fondu jsem v červnu informovala dva reportéry ČT. Můj příběh si vyslechli s tím, že jakmile dokončí aktuální práci, začnou se záležitostí zabývat. Doposud se neozvali. Aktuální práce mají do voleb spoustu...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.10. 2010