Zaškrtíme, uvidíme?

23. 9. 2010 / Karel Dolejší

Neradno podceňovat relaxaci. Zábavné a vysloveně regenerující je třeba sledovat debaty inteligentních lidí o stavu světlých zítřků na světových tocích. Stephen M. Walt ve Foreign Policy popisuje diskusi s přáteli, jež se týkala vyhlídek USA na konci jejich světovlády. Někteří účastníci byli pesimisty, jiní optimisty. Nicméně i nejzarytější obhájci amerických výhod, jež by prý měly zemi chránit před osudem Evropy, Ruska či Japonska, nakonec souhlasili, že politický systém neschopný včas přijmout klíčová rozhodnutí všechny teoretické výhody anuluje.

Vím, je to absurdní -- ale představme si na chvíli podobně otevřenou a nezaujatou debatu u nás. Jaké myslitelné výhody by položili na stůl zastánci radostných vyhlídek? Jak by komentovali demografické trendy či ekonomiku? Jak by hodnotili přístup k menšinám či emigrantům? Přiznám se, že tohle opravdu nevím.

Troufnu si však odhadnout jedno: Pokud by nešlo o mezistranickou přestřelku, závěr by se moc nelišil od toho, co popisuje Walt. Ani čeští politici, přes zaklínání se odpovědností, na budoucnost nemyslí. Škrty ve výdajích nejsou strategická rozhodnutí. A přístup, který lze charakterizovat heslem "Zaškrtíme, uvidíme", stimuluje leda debaty o životě po životě. Také opozice vlastně spoléhá na strategii Anakonda: Doufá, že volič zmodral jen kvůli cyanóze a strangulační rýha ho stimuluje k přehodnocení hodnot. Z celé podívané se ovšem nějak vytratila reflexe dopadů mezinárodních souvislostí.

Možná ale, že je to tak naprosto v pořádku. Říká se přece, že koho mají oběsit, ten se neutopí...

Vytisknout