Zavedli k nám elektrický proud II.

17. 9. 2010 / Jiří Baťa

Na toto téma jsem již jednou psal, avšak gró článku bylo tehdy zaměřeno na Komando ČEZu. Dnes bych si dovolil zmínit se o stejném produktu, tedy elektrickém proudu, avšak z  pohledu současných cen a cenové politiky.

Chtěj nechtěj, musím se v této souvislosti nakrátko vrátit do tolik kritizované doby totality, kdy jsme byli stejně jako nyní zásobováni elektrickým proudem z našich domácích zdrojů (i když podle potřeby byly možné jisté opatření v rámci RVHP či jinak, kdy existovala vzájemná energetická pomoc, viz např. Rakousko apod.), a byli jsme soběstační včetně, pokud si vzpomínám, i občasného exportu. Ceny el. energie byly v tu dobu víc než přijatelné ve srovnání s dnešní realitou. Po roce 1989 se, samozřejmě, vše změnilo, ze státní elektrárny se stala elektrárna polostátní, tedy akciovou společností s účastí státu (kolik % dnes tvoří účast státu přesně nevím, byla však svého času majoritní), a nutno přiznat, že ČEZ si vede víc jak znamenitě. K čemu to všechno, když bohatne ČEZ a klienti sahají čím dál hlouběji do svých kapes (či peněženek).

Nejsou mi známy statistické údaje o vývoji cen na našem trhu, jedno je však jisté: rok co rok jsou ceny vyšší -- a to vzdor tomu, že ČEZ má stále lepší výsledky a jeho tržby, potažmo zisk, rostou. Nemůže být pro občana vysvětlením růstu cen v tom, že ČEZ expanduje do zahraničí, skupuje elektrárny v Rumunsku nebo Bulharsku, investuje do jejich modernizace, protože tato aktivita, bohužel, nemá pro občany, respektive odběratele (klienty), žádný pozitivní dopad. Místo, aby se mimořádně vysoké zisky ČEZu promítly do nižších cen odběratelům, je tomu právě naopak. Zisky investované do zahraničních expozitur, nákupu majetku v zahraničí, investice do téhož, mají jediný cíl: ještě více zvýšit tržby za prodej, případně zvýšit export za nízké ceny, což je zřejmě jeden ze záměrů ČEZu. Tedy, o co levněji prodat v zahraničí, to si vynahradit na domácích odběratelích. Hlavně, že se ČEZ na zahraničním trhu zafixoval.

Paradoxem tomu všemu je slovutný Energetický regulační úřad., který, z pohledu odběratele-občana ČR, je dobrý na dvě věci: ...a na nic. Jen stěží lze chápat rozhodnutí a postoje ERÚ k současnému vývoji cen, když podle dosažených výsledků ČEZu, jeho obratu a zisku je zcela evidentní, že není nejmenší důvod cenu el. energie zdražovat. Jistě si jak ČEZ, tak ERÚ najdou své důvody a opodstatnění, proč tomu tak je, nicméně jsou to obstrukční důvody, neodpovídající racionální realitě. Jsem ekonomický laik, ale to neznamená, že já nebo jiný občan musíme "zobat" z ruky jen proto, že se nám to z ruky podává. Přes veškeré odvody, které ČEZ má vůči státu či jiným subjektům (nadace, charity apod.), jsou jeho výsledky, resp. zbytky zisku po odvodech, natolik pozitivní (plusové), že každoroční zvyšování cen je zcela neopodstatněné.

Pokud jsou určité kruhy zainteresované na výsledcích ČEZu, potažmo na vývoji jeho cenové politiky, nelze se zbavit dojmu, že zde existuje jistá provázanost, lobbyismus, neřku-li podezření na korupční jednání. Není přece reálné, aby ERÚ nebyl schopen rozpoznat, analyzovat a zhodnotit všechny skutečnosti pro a proti zvyšování cen, aby nebyl schopen dopracovat se k poznání, že zvyšování cen je kontraproduktivní (ne-li likvidační) jak pro občanské odběratele, tak pro industriální sféru, tedy podnikatele, výrobce a ostatní odběratele, na el. energii závislé. A co dělá v této věci další nepostradatelný státní orgán, ČOI?

K tomu všemu, jako by to nestačilo, se do celé záležitosti "zamotaly" fotovoltaické elektrárny A opět se ukazuje "nenasytnost" ČEZu, když podstatné procento funkčních (nebo v blízké době realizovatelných) těchto elektráren má i ČEZ. Jistě, výroba el. energie z obnovitelných zdrojů je věc chvályhodná, leč čeho je moc, obyčejně bývá příliš. To sice neplatí co do množství těchto elektráren, ale týká se to investic, které vláda sice podpořila, ale dnes z toho má sama "zamotanou hlavu". Zaručená návratnost investic, které do budování podnikatelé investovali, byla sjednána s krajní neodpovědností, což v důsledku znamená, že za každou prodanou, takto vyrobenou kilowathodinu bude stát vyplácet cca 12 korun, které se promítnou do průměru ceny elektřiny, dodávané v síti ČEZ (resp. jiných subdodavatelů). Opatření, které dnes vláda hodlá učinit, je sice chvályhodné, nicméně to stávající ceny, resp. ceny avizovaného zdražení o 22% v příštím roce, neovlivní. Je to jen jakési opatření proti narůstajícímu počtu těchto elektráren, kdy podnikatelé, při vědomí návratnosti investice spolu se slušným ziskem, jdou do budování fotovoltaických elektráren hlava nehlava. Tím sice budou mít tito podnikatelé do budoucna jakési "utrum", nicméně nemravné ceny ČEZu a státu (jako spoluvlastníka) zůstávají i nadále.

Z uvedeného vyplývá, že Energetický regulační úřad nemá žádnou vazbu na běžné spotřebitele, že reguluje neregulovatelné, nebo v lepším případě reguluje tak, aby "černý Petr" zůstal vždy na straně odběratelů. A opět se nabízí otázka, proč? Z jakého důvodu platí občané ze svých daní úřad (kromě jiného), který nebere v potaz jejich zájmy a potřeby -- a to i v případě, že k nějakému "podržení" ČEZu (myšleno v případné kritické době) nejsou žádné důvody, ba naopak, ČEZ je až neskutečně solventní a přesto se prezentuje, jako by byl již na úbytě. Jaké jsou zde vazby mezi ČEZem, ERÚ, vládou a jinými subjekty, že vždy a pokaždé to vychází v jejich prospěch? Jak na to reaguje ČOI?

Je jasné, že tento názor je velmi povrchní, že se nezmiňuje o různých vlivech, faktech jiných a skutečnostech, které jistě mají vliv na tvorbu ceny elektrické energie. To ovšem neznamená, že cca dvacet let je nutné každoročně cenu elektřiny zvyšovat, přestože víme, že ČEZ je jeden z nejvíce prosperujících výrobních subjektů u nás. Ukazuje se, že peníze mají nejen moc, ale jsou schopny i eliminovat soudnost, objektivnost a pochopení pro sociální cítění. To, že se ČEZ exponuje v nadacích a různých příspěvcích, je sice chvályhodné, ale nemůže to být (a jistě ani není) jediným důvodem, proč na to všechno mají doplácet klienti, tedy občané. Vychází-li někteří cenotvůrci z nereálné průměrné měsíční mzdy cca 23 000 korun, pak není od věci připomenout, že tato částka je průměr, ve kterém této částky nedosahují dvě třetiny produktivních občanů. Nemluvě od občanech starších, starých či i invalidních, u nichž jsou důchodové či invalidní příjmy jen o něco vyšší, než je zákonem stanovená minimální mzda (8 000 korun).

Je-li zmíněný celostátní průměr, který se mj. každoročně zvyšuje (!), vodítkem k tvorbě cen elektřiny, pak není divu, že jsme tam, kde jsme. Je jasné, že tito cenotvůrci se nerekrutují z řad oněch dvou třetin obyvatelstva, že tedy nemají "ánung" o životních podmínkách této většiny s menšinovými příjmy. Bylo by proto záhodno, aby se nejen oni, ale všichni, kteří se na této cenové politice (lépe řečeno cenové antipolitice) podílejí, aby se spustili na zem, zkusili se poinformovat o životních podmínkách a realitě života té "nepodstatné", dvoutřetinové části občanů České republiky. Jsou-li to normální lidé s vlastnostmi normálního člověka, zjistí, že všechno má své meze. I cena elektřiny či jiných energií, které nám jsou předkládány jako věc nezbytná, protože nás mají odvést z maďarské cesty do Řecka. To musíme, vážení spoluobčané respektovat! Dobře nám tak, když jsme si peníze prož...., chci říci projedli, teď budeme pár roků držet půst ! A hubu k tomu? To snad ne! Tož asi tolik!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.9. 2010