Komisař EU pro lidská práva:

Nestigmatizujte Romy

15. 9. 2010

Přestrkávání romských rodin z jedné země Evropské unie do druhé není řešením problémů. Je nutno přiznat, že existují důvody, proč hledají příslušníci romské menšiny budoucnost v jiných zemích a tyto konkrétní problémy musejí být řešeny. Většina Romů v Evropě žije v zoufalé bídě; jsou v hluboce znevýhodněné situaci, co se týče zaměstnání, úrovně bydlení a přístupu ke zdravotnictví.

V některých zemích se běžně usuzuje, že romské děti nemají schopnost se učit, a jsou umisťovány do zvláštních škol. Mnoho dětí trpí ve školním prostředí šikanou a velký počet z nich do školy odmítá chodit. Desetitisíce Romů v Evropě nemají žádnou státní příslušnost, což pro ně vytváří další překážky v přístupu k sociálním službám.

Diskriminace proti romským komunitám v Evropě má dlouhou a smutnou historii. Útlak vyvrcholil ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století, když se na ně zaměřily fašistické režimy v Rumunsku a v Itálii. V oblastech ovládaných německými nacisty bylo zatčeno několik set tisíc Romů a deportováno do koncentračních táborů, anebo rovnou popraveno. Genocida Romů nebyla při norimberském procesu vůbec tématem a rodinní příslušníci usmrcených osob dostali odškodnění pozdě nebo vůbec ne.

Proticikánství existuje do dnešních dnů a nyní ho zneužívají extremistické organizace v několika evropských zemích.

Zprávy o davovém násilí páchané proti romským jednotlivcům přicházejí, například, z České republiky a z Maďarska. Je šokující, že kanadské úřady musely řadě romských uprchlíků z těchto zemí poskytnout politický azyl.

Trvalým refrénem v protiromských projevech je, že Romové páchají trestné činy - a to je také tématem francouzské kampaně. Samozřejmě, existují někteří Romové, kteří se proviňují krádežemi a někteří byli také tvrdě zneužíváni pašeráky. Je dobře známým faktem, že sociálně marginalizovaní a zoufale chudí jedinci bývají poněkud silněji zastoupeni ve statistikách trestných činů - ze zjevných důvodů.

Tyto problémy by se měly brát vážně a měly by být podniknuty preventivní kroky. Avšak tyto problémy nemohou být omluvou za stigmatizaci všech Romů. Drtivá většina z nich neporušuje zákon. Je klíčovým, etickým principem, že neobviňujeme celou skupinu za to, co spáchali někteří její členové.

Evropské státy a jejich vedoucí představitelé se musejí vyrovnat se svou odpovědnosti za nynější situaci Romů.

Stigmatizující rétorika musí přestat. Je nutné podniknout vážné kroky proti diskriminaci Romů, a to nejen v jejich domovských zemích. Je zapotřebí aktivních opatření na odstranění nespravedlnosti, která proměnila Romy v evropskou chudinu. Prvním krokem je poskytnout dětem šanci na vzdělání a dospělým získat zaměstnání.

Smysluplné reformy na ochranu jejich lidských práv budou možné jen prostřednictvím dialogu s představiteli Romů. Některé změny budou muset provést Romové sami ve svých komunitách. Ale takové úsilí se neuskuteční, pokud budou Romové nadále obětí nenávistných projevů od politiků i od jiných lidí.

Vytisknout