7. 9. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 9. 2010

Konec světa ....jak ho známe dnes

Britské listy pokládám za nejvíce penetrující zdroj informací v naší republice. Mnoho článků řeší opravdové a nepovrchní současné světové problémy a hledá východiska z nastalých neutěšených stavů. Ale i v BL se většinou jedná o návrhy na nějakou změnu ve společnosti, její struktuře, organizaci nebo o jiné "přeroubování" prohnilého stromu civilizace, který pak po aplikaci onoho návodu má najednou začít dávat sladké plody, píše Milan Čech.

Pokládám tento pohled za mylný a dokonce nebezpečný, neboť v někom může vyvolat pocit, že změna musí přijít od někud jinud než od něho samého. Proto bych rád obohatil pohled na důvody současného stavu civilizace o nejhlubší pohled, který znám, o pohled člověka co po téhle zemi chodil již před více než 2500 lety, od člověka, který pochopil princip fungování mysli až do její absolutní hloubky, v které mysl dojde k poznání, že Ego je klam a jeho oddělenost od zbytku Světa je pouhou fikcí a zdrojem všech osobních i globálních problémů.

Patrně my všichni tuto fikci uznáváme a pokládáme za zřejmou a danou. I největší kritik materialismu či neoliberalismu bere hmotu a honbu za získáváním jejich rozličných forem jako standard a většinou kritizuje pouze nepravosti v její distribuci. Najdou se sice vědní obory jako je transpersonální psychologie nebo kvantová fyzika, které pracně krok za krokem potvrzují oním člověkem dávno nalezené a daleko komplexnější teze, ale tyto pohledy nejsou součástí mainstream paradigmatu naší doby, neřídíme se jimi v každodenní realitě a právě v tom je asi náš zakopaný pes a důvod současného kolapsu.

Zatímco jiné kultury pěstovaly jakou nedílnou součást života každého jejího jednotlivce různé vhledy do jeho podvědomí kde je ego přesahováno a člen společnosti získává prožitky a poznatky o svém propojení se Stvořením jako celkem, tak naše materialistická civilizace (ať levicová, pravicová, nábožensky či ateisticky orientovaná) postavila své "polidšťování" pouze na pouhém ovlivňování vědomé části psýché a na pouhém vědomém zpracování zkušeností a dedukcí namísto onoho vlastního přímého podvědomého prožitku, který jako jediný má schopnost naše chování a postoje od základu měnit a posouvat nás k hlubšímu porozumění oné materialistické fikce.

Bez takto získaného nadhledu nerozpoznáme že řídit naše životy rozličnými formami chtíče není ta správná strategie neboť jestli je něco opravdu nekonečné tak je to právě lidský chtíč.

Kdyby totiž byla tato strategie správná, pak by ti nejbohatší, nekrásnější a nejmocnější již jistě narazili na onu hranici z hmoty pocházejícího štěstí a neměli by nutkání se na této cestě hnát dál stále větším tempem, stavět větší a větší jachty, vily a maximalizovat své zisky i na úkor chudnoucí většiny populace, která se zcela logicky jednou musí obrátit proti nim, tak jako to udělala nesčetněkrát předtím. Planeta nemá kapacity obdarovat každého majetkem Romana Abramoviče, ale i kdyby měla, tahle primitivní hra na ukájení chtíče by stejně nebyla dohrána a hrálo by se dál, stejně jako se hraje teď...

Problém je navíc i v okamžiku, kdy suma oněch personálních chtíčů začne být vzájemně zřetelně nekompatibilní, čehož výsledkem je frustrace (a agrese z ní pramenící), která zase promítnuta do politických preferencí stran hrajících právě na tuhle strunu dá v tomto stádiu vývoje vyrůst ještě zrůdnějším formám společnosti. Sice je v každém z nás jistá míra nesobecké sounáležitosti a empatie (např. některá revoluční období) ale protože tahle drobná květinka není opečovávána a hnojena je brzy zase udušena plevelem, který péči nepotřebuje a roste automaticky. Sobecký chtíč je ten plevel, ale ideologie na něm postavené se nám snaží namluvit, že jeho následováním automaticky vytváříme rozkvetlou zahrádku, tedy nejlepší formu společnosti.

Vítězství neoliberalismu v naší zemi na základě této jednoduché lži je toho příkladem, příkladem o to absurdnějším, že to bylo právě neoliberální nekontrolované a nekorigované následování chtíče finančnickými subjekty, které za krizí objektivně stojí. Je dle mého i z příkladu naší civilizace stále zřejmější, že bez onoho transpersonálního propojujícího prožitku členů se každá společnost stále rychleji ubírá směrem ke svému trpkému konci, i když navenek může stále sofistikovanější ovládnutí hmoty působit jako celkově positivní vývoj.

A tak na oltář oné tak "úspěšné a positivní" ideologie dáváme vše, od pralesů, klimatu a biodiversity po symbiotické společenské vazby a vztahy. Dle mého se současný systém tedy zachránit nedá. Buď zázračně většina z nás pochopí a vydá se na velmi nesnadnou cestu vnitřního sebepoznání a pak ve světle nových prožitků tenhle systém zahodí jako špinavý toaletní papír, nebo se dál ta určující většina bude tvářit, že stejně není alternativa a z podvědomých obav o svou budoucnost k tomuto sytému ještě více přimkne. Vím, že nastane to druhé a že menšina těch, kteří se budou změny dožadovat (především u těch druhých subjektů) směřování ke společenské sebedestrukci neodvrátí.

Máme tedy nihilisticky čekat jako vepř na porážku? I na tuto otázku máme jeden velmi starý náhled, i když jeho akceptování vyžaduje asi ještě hůře přijatelnou změnu osobního paradigmatu. Existence mysli totiž dle něho není determinována existencí těla, které ji dočasně hostí, ale zmítá se v cyklech narození a smrti (ve stejných cyklech jako se rodí i umírají i kultury, které byly nerovnovážné s tím co je přesahuje). V tomto světle je pak zákon karmy (sklízení zasetého) motivací k rozumnému a nesobeckému chování, neboť neustále zasíváme a sklízíme a ani smrt na tom nic nezmění a tak má smysl se sobecky nechovat i když bychom byli třeba jen jedinou takovou bytostí vesmíru jen jeden den před vlastní smrtí. I moderní výzkumy vědomí nalézají v transpersonální oblasti psýché potvrzení oněch starých Pravd, ale za svou snahu o změnu paradigmatu sou osočováni a napadáni těmi, kteří jsou na tom starém hmotně a emočně závislí.

Dnes máme staré i nové metody umožňující nám nahlédnutí do oblastí mysli potvrzujících nesprávnost striktně materialistického pohledu na svět a je asi v zájmu každého je využít a vyměnit své primitivní podvědomého hybatele za ty "lidské" . Pouhé intelektuální akceptování nového paradigmatu totiž bez oné vlastní prožité transpersonální skutečnosti není ničím neboť naším skutečným hybatelem je naše podvědomí a na něj je i intelekt krátký.

Současnou civilizaci nezachráníme, nachází se ve stádiu sklízení své zaseté zvrhlosti a tak jako všechny nerovnovážné civilizace a systémy před ní skončí, sebe ale krok za krokem zachránit můžeme, i proto je správné nepožadovat změnu po všech kolem sebe, ale začít právě u sebe, vše ostatní je ztráta času a jen další finta ega, které se má tak strašně rádo, ega, které nás onu nekonečnou hru na ukájení chtíče nutí hrát.

Pozn. red.: Redakce nesdílí autorovy představy o "transpersonální psychologii", "moderních výzkumech vědomí" ani o "absolutních hloubkách vědomí".

                 
Obsah vydání       7. 9. 2010
7. 9. 2010 Homosexualita = pedofilie?! Fabiano  Golgo
7. 9. 2010 Barack Obama oznámil, že bude investováno 50 miliard dolarů do americké infrastruktury
7. 9. 2010 Vojenská policie a zpravodajství Petr  Jánský
7. 9. 2010 Česká vláda není schopna dělat strategické případové studie Jan  Čulík
7. 9. 2010 Střední vrstvy. Německá realita a české iluze Jan  Keller, Petr  Schnur
7. 9. 2010 Německé banky: "Nová regulace způsobí recesi"
7. 9. 2010 "Konstanta jemné struktury" se ve vesmíru možná mění
7. 9. 2010 Zaháňanie rozpočtových strašiakov Michal  Feik
7. 9. 2010 Nová verze indicko-ruské křižující střely BrahMos bude nejrychlejší na světě Štěpán  Kotrba
7. 9. 2010 V Rusku rostou ceny, hrozí dvouciferná inflace
7. 9. 2010 Hladové bouře v Mozambiku mohou signalizovat ohrožení potravinové bezpečnosti v Africe
7. 9. 2010 Vojna sa nekončí, vojna sa privatizuje Eduard  Chmelár
6. 9. 2010 Fašismus Paroubkovy ČSSD aneb proč už nebudu tuto stranu volit Štěpán  Kotrba
6. 9. 2010 Německo: Jaderná energie ještě nejméně do roku 2036 Marie Saša Lienau
6. 9. 2010 K rozhovoru s Jochem Boris  Cvek
6. 9. 2010 Čína v globalizujícím se světě Milan  Valach
6. 9. 2010 Systém především Bohumil  Kartous
6. 9. 2010 Francouzské školství ponižuje žáky
4. 9. 2010 Pandury nejen že neplavou, ale jsou rakvemi Štěpán  Kotrba
6. 9. 2010 Překonává česká "sociální demokracie" Dělnickou stranu? Radek  Mikula
4. 9. 2010 Zrušení výběrového řízení na ředitele ABS kritizují odboráři z ÚSTR
7. 9. 2010 Konec světa ....jak ho známe dnes
6. 9. 2010 Zrození mongolské říše Lev Nikolajevič Gumiljov
6. 9. 2010 Rwandská genocida ve světle aktuální zprávy OSN Daniel  Veselý
6. 9. 2010 Obrovský skandál týkající se premiérova šéfa pro komunikaci s médii
6. 9. 2010 Rodokmen, geny a Buddhův zub Jan  Kadubec
6. 9. 2010 Hodnocení tatarského vlivu na ruský superetnos z perspektivy nomádského myšlení Karel  Dolejší
6. 9. 2010 Kolik vydrží akademické centrum pro studium resilience (odolnosti)?
6. 9. 2010 Jak to bylo doopravdy...?!? Ladislav  Žák
6. 9. 2010 Pokus zbavit ministra zdravotnictví svéprávnosti Josef  Mrázek
6. 9. 2010 Můžete porovnat vztah k Romům v cizině se vztahem k Romům v ČR? A jakou máte zkušenost s "cizími" Romy? Pavel  Pečínka
3. 9. 2010 Nahoře to prostě fouká Petr  Havlík
3. 8. 2010 Hospodaření OSBL za červenec 2010