Během osmdesátých let však Blair v důsledku svých politických ambicí zažil zázračnou proměnu. Přestal podporovat jaderné odzbrojení a začal podporovat EU. Vyhlásil, že zákony Thatcherové, omezující moc odborů, musejí zůstat v platnosti. Přijal princip privatizace. Začal bezostyšně zastávat pravicové názory. Zničil Labouristickou stranu, aby mu nemohla překážet v moci.

R. 1996 Blair napsal, že odbory nesmějí mít ve společnosti "žádné výsadní místo". "Stávkám se postavíme," zdůraznil. Labouristická strana se rozpadla a Blair zaznamenával vítězství za vítězstvím. Proměnil Labouristickou stranu, hnutí z 19. století, v prezidentskou mašinérii z 21. století. Podporoval ji frázemi z cukrové vaty jako "tradiční hodnoty ve změněném světě". Blair strašně rád používá fráze.

Blair nikdy nekritizoval Thatcherovou. Listu New York Times řekl, že Labouristická strana by byla v Británii nevolitelná, kdyby zrušila thatcherismus, ideologii, kterou "osmdesátá léta vytvořila naprosto správně". Thatcherová byla první VIP, která byla pozvána do Downing Street - dávno předtím, než tam byl pozván kdokoliv z Labour party.

V premiérském úřadě byl Blair skutečným fundamentalistou. Obdivoval politiku Thatcherové v oblasti zákona a pořádku, odmítl zreformovat vězeňství. Provedl privatizaci daleko rozsáhlejším způsobem, než co Thatcherová kdy dopustila. Motorem byly jeho sympatie pro svět vysokého finančnictví a soukromého bohatství. Napodoboval válkychtivost Thatcherové v zahraniční politice, strašně rád dával najevo, že je "pevný".

Levice odmítla připustit, co Blair udělal Labouristické straně. Labouristická strana přijala thatcherismus se vším všudy, pod podmínkou, že se o tom nebude mluvit.

Skoro nic z toho v Blairových memoárech není, i když občas v nich Blair chválí Thatcherovou, za její "charakter, vůdcovství a inteligenci", že zlikvidovala odbory.

Blair sice r. 1997, když přišel k moci, konstatoval, že veřejný sektor v Británii zůstává socialistický, ale nic s tím neudělal. On i Gordon Brown nacpali do kapes státních zaměstnanců obrovské množství peněz, avšak kvalita britských škol, nemocnic a sociálních služeb zůstává stále šokující.

Před tím, než se stal premiérem, Blair dokázal zničit Labouristickou stranu. V premiérské funkci však už nedokázal vůbec nic. Proto Blair, jeden z nejinteligentnějších politiků od druhé světové války, může jen vydat dlouhý výkřik bezmocnosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE