2. 9. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Sarajevo 2007
2. 9. 2010

Fórum Sarajevo-x.com

Jak by naše životy vypadaly, kdyby nebyla válka

Otázka ctěným návštěvníkům fóra: Jak by naše životy vypadaly, kdyby nebyla válka?

Jaký byste žili život, lepší nebo horší, pakliže může být horší než ten, do něhož nás stará dáma Evropa zavřela jako psy do kanálu? Kde by dnes byli Željo, Sarajevo nebo Basketbalový klub Bosna? Jak by vypadala kulturní scéna tohoto města, kdyby z něj neodešli Bregović, Čolić, Kusturica, Nele Karajlić... odešli i Ðuro, Loša, Žera, celá armáda novinářů, umělců, hudebníků, spisovatelů... Do mé části města už nejezdí trolejbusy. A tam, kde byla továrna, v níž pracovali moji rodiče, dnes soukromníci otevírají kavárny a „zastoupení“ cizích firem dovážejících laciné zboží, které by nepřešlo ani přes uzbeckou hranici. Zaměstnance, včetně mého otce, samozřejmě propustili – to je asi účelem privatizace.

Kdyby nebyla válka, fungovaly by ty tehdejší továrny na plný výkon, místo aby v nich dnes panovalo hrobové ticho?

Při obraně Sarajeva zahynulo čtyřicet přátel mého otce. Při obraně Sarajeva zahynulo 420 chlapů z naší čtvrti. Zahynulo 12 tisíc našich spoluobčanů, protože měli rádi své město a nechtěli odejít, mezi nimi i 25 mých příbuzných. Všichni měli své přátele, lásky, drobné životní radosti i starosti. A mohli tu být dnes s námi.

Z pěti tříd třetího ročníku mé základní školy (zhruba 150 dětí) nás dnes v Sarajevu žije jen pět, část jich našla své štěstí na Sokolci, v Čajniči nebo v Bratunci, ostatní žijí všude od Austrálie po Ameriku. Jeden žije v Norsku, jeden ve Frankfurtu, jeden v Torontu, jeden v Holandsku...

Před válkou měli moji rodiče spoustu plánů. Červeného Fiata 600 chtěli vyměnit za Golfa, z nějakých důvodů plánovali dovolenou v Řecku, také mě chtěli zapsat do hudební školy, abych se naučil hrát na bubny. Zmíněný třetí ročník měl jet na školní výlet na Plitvice, což se nikdy neuskutečnilo kvůli vousatcům, kteří zabíjeli policisty se šachovnicí na čepici. Nikdy jsme ani nekoupili Golfa, já ani mí rodiče jsme nevyrazili do Řecka a nikdy jsem nevzal do ruky bubenické paličky...

Všechno by bylo jinak, kdyby nebylo války, nebo třeba ne?

Co si o tom myslíte?

Vložil/a komi dne 25/04/2010 14:51:00

zajímá mě jen osobní hledisko

vím, že bych se určitě nezapsal na gymnázium a neabsolvoval bych fakultu protože jsem byl hodně špatný žák, který se dostal do špatné party někdy na přelomu roku 1991/1992, zážitky uprchlíka mě úplně změnily, takže na konci z toho vzešlo aspoň něco dobrýho

někomu válka, někomu fakulta

Vložil/a bach dne 25/04/2010 15:06:00

Já jsem stejný případ, těsně před válkou jsem byl mezi nejhoršími ve třídě. Zkušenosti uprchlíka a zlé zážitky ve mně něco probudily, protože si o mně mysleli, že bude div, když se aspoň něčemu vyučím, jako uprchlík jsem pak byl předsedou třídy a nejlepší žák ve třídě. Kdyby nebyla válka, nejspíš bych ani já neabsolvoval gymnázium a fakultu. V oceánu neštěstí, který válka přinesla, se našlo něco dobrého...

Vložil/a cyprus dne 25/04/2010 14:56:00

Hm, o moc líp by nebylo, co se týká úrovně. Ekonomická transformace by udělala i tak svoje...

Jen by bylo méně mrtvých, raněných, invalidů... Neměli bychom takovouhle diasporu (což by určitě znamenalo horší fotbalovou reprezentaci:))

Vložil/a Pikaboo dne 25/04/2010 14:57:00

Uf, jak by bylo, něco mě zabolí u srdce, když se nad tím zamyslím.

Měla bych dobrou práci, táta a máma dobré důchody. FAMOS by byl gigantem jako kdysi. Sestra by taky měla dobrou práci, určitě v zahraničí.

Byli bychom i nadále na vrcholu hudební scény, tím jsem si jistá. Možná bychom opět hostili olympiádu.

Pamatuji si, že když jsme někam cestovali a ptali se nás, odkud jsme, a my jsme řekli Ze Sarajeva, lidé byli srdeční. Sarajevský duch – to byl známý pojem.

Suma sumárum by můj život byl určitě lepší, než teď. O tom nepochybuji.

Vložil/a Hendrix dne 25/04/2010 15:12:00

Spousta by toho bylo jinak, aspoň v mém případě.

  • neprotloukal bych se 4 roky uprchlickými tábory a nechovali by se ke mně jako k nižšímu druhu, to je něco, co se nikdy nezapomíná;
  • myslím, že moje rodina by byla míň rozstrkaná po celém světě a míň zašmodrchaná, dnes se vídáme zřídka, hned dojde řeč na problémy, nezaměstnanost, politiku, už neexistuje bezstarostné grilování a smích, písničky jako tenkrát;
  • můj první nový soused by neměl 2 pumpy, restauraci a hromadu podnikatelských prostor, přičemž by všem neuděloval lekce o byznysu, i když všichni vědí, že je obyčejný válečný kšeftař;
  • nejspíš bych měl i svůj dům kromě rodičovského, protože by se všechny peníze nespotřebovaly na obnovu zničeného domu;
  • nekoukal bych na souseda, jak bere invalidní důchod, leží a nadává na stát, i když vše dostal díky příbuznému doktorovi;
  • i dál bych měl svou ohromnou sbírku komiksů, kterou mi četnici spálili.

Je toho tuny, tohle je jen to, co se mi zrovna vybavilo.

Když to vezmu kolem a kolem, myslím, že jsem jeden z těch, kterým válka otočila život naruby a na zcela nesprávnou stranu. Všechno, co děláme od konce války, je návrat do nějaké normality.

Vložil/a Alhemicarka dne 25/04/2010 18:34:00

Nebudu psát o ekonomické stránce – nikdo neví, co by bylo. Ale to, co určitě vím, že by bylo vše jinak, nemusela bych ke jménům spousty členů rodiny a přátel přidávat slovo „nebožtík“, nebudila bych se v noci zbrocená potem ze snu o četnicích, granátech, krvi a všem tom...

Vložil/a ladyblue18 dne 25/04/2010 19:05:00

Měla bych dětství.

Určitě bych si pamatovala dědu.

Možná bych nešla o rok dřív do školy.

Máma by byla zdravější...

A Bůh zná, co ještě ... co se nikdy nedozvíme.

Vložil/a swirl dne 25/04/2010 19:15:00

Kdyby nebyla válka, táta by byl naživu, aspoň o den dýl, a strejda by neseděl na invalidním vozíku po amputaci nohou.

Vložil/a new_jazzWa dne 25/04/2010 20:36:00

... oblékla bych si sukni, kterou jsem koupila 20 dní před začátkem války na maturitní večírek... absolvovala bych studium jazyků nebo žurnalistiky... vydala bych své silné verše, které jsem napsala, a které četnici spálili, stejně jako první román... měla bych mládí, kolem sebe lidi, které mám ráda, určitě muže a dvě děti (nebyl by dneska nešťastně ženatý) ... měla bych svůj dům, práci v nějakém rádiu nejspíš, vydávala bych svoje sebraná díla...

Vložil/a nexo dne 25/04/2010 21:38:00

Kdyby nebyla válka! Je otázkou, jestli by Jugoslávie, jaká byla do konce 80. let, vstoupila do EU společně s ostatními zeměmi východního bloku, což se stalo, pokud se nepletu, 2002. Nejspíš bychom se opozdili nebo se připojili k EU v roce 2007. Společně s Rumunskem a Bulharskem. To by nejspíš bylo dáno západobalkánskou mentalitou, spolku národů na planetě.

Osobně jsem ztratil hodně jako člověk, který si prožil svoje 4 nejdůležitější roky života v obklíčeném Sarajevu, roky, v nichž mnozí lidé dozrávají a rozhodují o své budoucnosti. Těžce přijímám každý ztracený život, ať šlo o člena rodiny, přítele, známého nebo osobu, kterou jsem neznal, opakuji bez rozdílu na stranu, na níž byl život ztracen. Takže bych nedělil na „lidi a burany“, „lidi a četniky“ a kdovíjaké ještě.

Nevidím nic špatného na zamyšlení, co by bylo, kdyby bylo, nebo kdyby nebylo?

Je moc dobře, že někteří lidé, soudě podle některých příspěvků, z toho všeho vyšli shodou okolností lépe. Podle mě jde o mladé lidi, kteří odešli ze země pod tlakem událostí. Neštěstí, které postihlo zemi i je, z nich přes noc udělalo vážné lidi, připravené a toužící něčeho dosáhnout. Všechna vám čest za to, co jste pro tuhle zemi udělali! Daleko více, než udělala polovzdělaná diplomacie.

Sarajevo by bylo i dále jedním malým evropským městem, které si vybavují starší generace milovníků sportu – díky OH. Dnes ráno se mě ředitel ptal, kde je Bělehrad, já mu říkám Hlavní město Srbska, on se ptal, jestli bylo Srbsko součástí Jugoslávie, já mu přitakal, poté se vrátil do své kanceláře se slovy „měl jsem pravdu“. Jen jeden příklad, kolik toho lidé znají a chtějí znát o zemích, které samy sebe odsunuly na okraj.

Vložil/a pshhh dne 26/04/2010 08:51:00

Před válkou jsem měl krásný a příjemný život. Nepřemýšlel jsem o ničem než o nicnedělání, spával do 12, pak chodil na Čaršiju na kafe s partou jako ty, chodil na trénink, každý týden jezdil na nějaké zápasy po Jugoslávii, fakt paráda, jako ve snu.

Když začala válka, jako bych se probudil.

Poprvé jsem vstával brzo, sledoval východ slunce a cítil, co je hlad.

Změnil jsem se od základů, stal se lepším člověkem a poznal svou víru, Islám.

Kdybych válku nepřežil, byl bych fakt frajer.

Vložil/a haubica_i_to_teshka dne 26/04/2010 12:43:00

Šťastnější, spokojenější, zdravější. Měl bych svoje nohy, žil v rodném městě, coural s partou známými ulicemi... Nejspíš bych pracoval na lodi, takže kdykoli bych se vracel z dlouhých cest, vyprávěl bych lidem o exotických místech, holkách, které jsem cestou potkal... a „navštívil“:-D Skvělá společnost, popíjení, akce, koncerty... V novinách bych četl o „hrůzách ve Rwandě“. Nevěřím, že by se mě podobné zprávy tak emotivně dotýkaly jako dnes...

Prostě tak nějak živořím, hraju tu Angličanům „Angličana“. Lakujeme oni i já, oni že jim je jedno, že tu jsem, a já že jsem šťastnej, že jsem tu. Lžu sobě samému, že jsem šťastnej, úspěšnej, že jsem dokončil fakultu a dostal stipendium na PhD. studium. Jestli je to v mém v životě vše, tak na tenhle život *eru, všecko bych dal, kdybych mohl s partou zajít „na malý“ (samozřejmě sarajevský:-D)

Vložil/amami dne 30/04/2010 19:27:00

Uf, kolikrát jsem si tuhle otázku položila. Hodně často přemýšlím o různých situacích a různých lidech, které jsem znala před válkou a kteří bydleli v „mé“ ulici. A když vše sesumíruju, možná je tenhle můj život takový, jaký měl být. Jen je mi líto, že mám sestry daleko a že naše děti nevyrůstají pohromadě, mám nové přátele, moc hodné lidi, které bych určitě nepoznala, kdyby nebyla válka.

Vložil/a jefferson dne 30/04/2010 20:25:00

Na tohle se ptám dost často, respektive když mluvím po telefonu s rodiči nebo s kámoši, kteří jsou v BaH.

Určo bych teď nebyl v Americe a celá moje rodina v BaH.

jako dítě jsem pořád snil, že budu pilot, ale přišli takoví, kteří rozhodli, že je lepší pobít 300 000 lidí, rozbít zemi a vše dělají pro svoje osobní cíle (nelžeme si).

Nejpodstatnější je, že strejda, který pro mě byl jako otec, by byl i dnes živ a jeho syn by měl otce.

Další strejda by nebyl bez půlky ucha a neumřel by relativně mladý na následky všech těch sraček, já bych v nich neprožil nejlepší roky života, nenosil bych boty jak z Pouštní bouře, radoval bych se z jiných věcí, z výletů apod. a ne z toho, že jsem se před zimou 94 dostal k vojenským botám z výstroje JNA, takže jsem měl v čem chodit, když bylo -20.

Hlavně je hrozně těžké říct, co by bylo, kdyby bylo. Co by se událo určitě, že bychom vstoupili do EU někdy kolem roku 1993, cestovali bychom svobodně, neměli bychom vymývárnu mozků jako dnes, a určitě by se všichni průmysloví giganti privatizovali jak náleží, takže Energoinvest by byl dnes pod GE, nebo možná ve vlastnictví SKUTEČNÝCH domácích byznysmenů, kterých bylo před válkou dost.

Pamatuju se, že můj nebožtík strejda měl soukromou firmu, která začala obchodovat s firmou CAT, to byly panečku ambice.

Tak to je, dneska NĚKTEŘÍ jedí zlatýma lžičkama, místo abychom všichni jedli stříbrnýma!

Vložil/a sofist dne 30/04/2010 22:47:00

Otázka, která nás bude provázet do konce života. Kdyby nebyla válka, nejspíš bych byl zaměstnán ve státní firmě, měl bych plat pár tisíc marek – anebo bych spadl mezi spodinu, skončil v polepšovně nebo ve vězení. Reálné podmínky existovaly pro obě varianty. Otázka je, co by mi převážilo v nezralé palici.

Vložil/a astrid dne 25/04/2010 00:58:00

Určitě by bylo mnohem líp!

Měli bychom fabriky, dálnice, normální železnici. Byli bychom zdravější. Děti by se neléčily za peníze z humanitárních sbírek. Nebylo by vylidňování. Důchodci by nemuseli štrachat v kontejnerech, nebylo by potřeba stále více veřejných vývařoven.

Kdyby nebyla válka, můj syn (stejně jako ostatní děti) by měl normální dětství.

Vložil/a Peech dne 25/04/2010 11:02:00

Kdyby nebyla válka, můj bratr, kterému bylo v roce 94 5 let, by nebyl zabit snajprem a já bych nezažila trauma z jeho smrti, kterou jsem jako tříletá viděla vlastníma očima a nesměla jsem utéct pryč. Měla bych bratra!

Často se sama sebe ptám, co by bylo, kdyby nebyla válka. První roky svého života bych nespojovala s bombardováním mého města. A dnes bych žila v normální zemi. Jediné, co mohu říct, je: TITO BYL BŮH!!!

Vložil/a Sarajevski Malboro dne 25/04/2010 13:02:00

Skrz okno tramvaje často pozoruji dopady války, které přetrvávají dodnes, přemýšlím o válce a ptám se, jestli totéž ve stejné tramvaji dělá i někdo jiný?

Nejspíš ne. Lidé jen někam pospíchají, neotočí se. Všichni jen jdou. Někdo by řekl: „Všechno je stejné, ale nic není stejné“.

A život musí jít dál.

Je mi líto mých rodičů, když válka začala, akorát se postavili na vlastní nohy. Bylo jim 25 let. Dnes by máma byla zdravější a nepřišla by o práci, táta by dál dělal v Energoinvestu, byl by spokojený jako tenkrát. Měli by více důvodů k životu. Po tom všem ani nevím, jak ještě nacházejí nějakou motivaci. Asi ve mně a v mé sestře.

Všichni by byli mnohem šťastnější, nepřipomínali bychom si 11. červenec a ostatní smutná data. Mnozí z nás by měli své rodiče, sourozence, přátele... které dnes nemají. Největší ztráta je lidská, emocionální, to je nepopiratelné.

Neexistoval by fenomén: „Karadžiću, Karadžiću, ljubim te u bradu, živjeli smo na selu sad smo u gradu.“ („Karadžići, Karadžići, líbám tě na vous, žili jsme na vsi, teď jsme ve městě“– narážka na příval chudého venkovského obyvatelstva vyhnaného z východní Bosny do Sarajeva, což mj. přispělo k negativní proměně populace města.)

Nenervovala bych se kvůli tomu a takoví lidi by mě nedeptali, stejně jako rodina, která před válkou nebyla nic a nikdo a dnes je vysoko nad mými rodiči (v materiálním smyslu), nezažila bych při vyrůstání v Sarajevu tolik problémů s neustálou vzpomínkou na to, jak to kdysi bylo krásné a jak je to dnes pro nás, děti, bez perspektivy.

Měla bych za přátele některé jiné lidi a ne ty, kteří pro mě dnes hodně znamenají, takže z tohohle hlediska nevím, je-li to lepší...

Jen se ptám, bylo by v téhle zemi stejně mnoho nacionalistů jako dnes?

Bylo by jich méně nebo stejně, jen by byli skrytí?

Vložil/a idicaa dne 25/04/2010 17:56:00

Myslím, že by můj život... i život mé rodiny byl zcela jiný... žili bychom bezstarostněji... klidněji...

Nejspíš bychom dostali byt od firmy.. a nekupovali za obrovské peníze... určitě by rozhovory, rodinná a přátelská setkání byly zcela jiné... protože na konci se vždycky skončí u války... vzpomínky a vyprávění... bylo by krásné, kdyby válka nikdy nebyla... kdybychom já ani mnozí jiní neztratili milované lidi...

Vložil/a biscanka2 dne 25/04/2010 20:38:00

Spousta dětí by měla své otce, spousta matek své dcery a syny.

Prázdnotu jejich srdcí a duší nelze ničím zaplnit.

Vložil/a Plavuša dne 25/04/2010 23:33:00

No, co by bylo, kdyby nebylo...

Určitě by byl táta naživu,

Určitě by i máma byla naživu,

Určitě by byl bratr trochu „normálnější“

Určitě bych nešla na lékařskou fakultu,

Určitě bych nestudovala veterinu,

Určitě bych se nestala magistrou veteriny,

Určitě ale... bééééé

Vložil/a kockica_kockica dne 25/04/2010 11:59:00

Určitě bych dokončila fakultu, kterou jsem původně chtěla, a ne tu, kterou jsem teď dokončila

Určitě by studium nestálo 5 tisíc eur

Určitě by máma byla pořád naživu

Určitě by byl otec pořád naživu

Určitě bych se vdala, měla své děti, a neohlížela se za cizími

Určitě bych měla míň traumat

Určitě...: ((((((

4 dlouhé roky války a 15 roků po válce, a jako by válka pořád byla... jen se nestřílí... všechno ostatní je víceméně stejné...

Vložil/a Hrast dne 25/04/2010 12:29:00

Jak by bylo, kdyby nebyla válka, hmm... těžká otázka, možná bych dokončil fakultu v Sarajevu, nebo možná skončil ve vězení (kam jsem tenkrát ve 12 letech směřoval). Takhle jsem mag. phil., ale zato nevím, kam patřím, tam nebo sem, nahoru nebo dolů – ve výsledku nikde dobře (ruku na srdce, líp se cítím tady, dokonce i jazykově, ale srdce po něčem touží). Dcerka by mluvila perfektně bosensky, nebo srbochorvatsky, a ne že když jí něco řeknu po našem, odpovídá německy (pokud mi vůbec rozumí), protože její máti je Rakušanka. Určitě bych nebyl postižen uprchlictvím a brzkou ztrátou vlasti po náhlém opuštění rodného města, rodina by neprožila válku v obklíčené enklávě na východě... mnozí by dnes nebyli pod zemí anebo by spolu nekomunikovali skoro výhradně pomocí pitomýho facebooku. Mnozí z nich by nebyli takoví, jací jsou, nehonili by se za penězi, které nejsou, netoužili by po Bosně, která je daleko a do které se vrátí, až nadejde jejich čas (a možná dokonce ani tehdy ne).

Bosna jako stát, nebo v rámci nějaké jugoslávské federace, konfederace, co já vím, by určitě byla v mnohém víc napřed a byla by víc prosperující zemí (o tom nepochybuji). Určitě bychom nebyli Hong-Kong, ale ani protektorát světových velmocí, se kterým si každý vytírá... Nebyli bychom okupovaní.

Vložil/a zeleno volim te dne 05/05/2010 12:57

Podlé mého názoru bychom na tom byli bez války mnohem lépe, na druhou stranu nám válka ukázala, kdo je kdo... věřím, že se v těchhle slovech mnozí poznají... poznal jsi, kdo je přítel, kdo ti přeje dobro (nemyslím nějaké náboženské rozdíly, ale rodinu, přátele, sousedy...) ... i když se po válce vše v tomhle ohledu vrátilo do starých kolejí, nebo je snad i hůř.. nevím...

Co vím, je, že bych možná teď měla 2-3 děti, žila bych šťastně s milovanou osobou... aspoň si to myslím... nestrávila bych sama roky bojem za to, aby moje dítě našlo správnou cestu, a pak jsem musela pochopit, že v Bosně není budoucnost, ani pro mě, ani pro ni... neslavila bych teď dceřinu plnoletost tisíce kilometrů od rodného kraje... nechci si stěžovat, aby mi někdo nepřidal komentář „chtělas, máš“... člověk vždycky jde za lepším životem pro sebe i pro dítě...

Kdybych věděla, co vím teď, sebrala bych se hned na počátku války s mužem i dítětem a vzala dráhu... nežila bych roky v iluzích a nedoufala v lepší časy... ani teď není o moc lépe, sice nás nezabíjejí střelbou a granáty, ale bídou a zločinností... často se ptám, proč je moje dítě poloviční sirotek, snad kvůli tomu, aby se měli líp ti, co vše rozkradou? ... Všichni kritizují komunismus, ale tenkrát jsme žili líp... náš národ je takový, že bez pána nedokáže žít... vidíte, jak se žije v demokracii?.

Vložil/a Miss RX dne 05/05/2010 18:51

To, co se mému národu a mně stalo, je to nejhorší, co se někomu může v životě stát. A to nejhorší se jmenuje VÁLKA.

Jak by bylo, kdyby jí nebylo – bylo by to lepší, než to, co přinesla válka. Zničené životy, změněné osudy, bída a utrpení, rozpad státu, lidské trápení...

Samozřejmě pro někoho byla válka příležitostí, pro pašeráky, loupežníky atd. Pro některé znamenala válka možnost odejít do světa, nakonec dnes důstojně žijí v zahraničí.

Na všech emocích ulpívá nějaká hořkost nebo nostalgie.

Nejvíce ze všeho bych si přála nezažít válku. Kéž by nás postihla jakákoli jiná katastrofa. I kdybychom válčili s mimozemšťany, a ne s našimi včerejšími sousedy... Nepřeji to nikomu.

Vložil/a sonset dne 05/05/2010 20:20

Kdyby nebyla válka, nebyla bych každou chvíli v emo-sračkách, když do mého města přijede nějaký starý přítel či přítelkyně odněkud z Německa, Kanady, Švédska, a co já vím odkud, který ví, kdo jsem a jaká jsem a naopak. V principu mi chybí hloubka vztahů, kterou dnešní nová instantní přátelství nikdy nezískají.

Vídali bychom se častěji, posezení u kávy by nám netrvalo pět hodin, s výsledkem „nula nula nic“, mezi radostí, že jsme se setkali a popovídali a smutkem, že je to za námi, každý pak odejdeme do svého prázdna, bez chuti a vůně...

Peníze nejsou problém ani pro ně tam, ani pro mě tady, ale všecko je to tak nějak bez chuti, jako GMO potraviny.

Moje dítě by určitě nemělo ve škole samé jedničky, možná by nosilo i velmi dobré-dobré, ale určitě by poznalo i jiné věci kromě „člověk člověku vlkem“, dokonalého poznání dopadů nacionalismu, principu „kašli na lásku, hlavní jsou jiné zájmy“, „jen a jen peníze“, apod.

Nevím, jestli to je taková doba, nebo je to kvůli té pitomé válce?

Zítra ke mně dorazí přítelkyně, kterou jsem neviděla 20 let. Říkala, že kolem ní prošla její „stará láska“, mimochodem o těch dvou se mohl natočit dost dobrý film, ale on ji ani nepoznal. Myslím, že takového konce se dočkaly mnohé podobné vztahy a věci.

Vložil/a Islamovic dne 06/05/2010 09:02

Měli bychom život bez následků války, nemarodili bychom pořád s kdovíjakými nemocemi v důsledku válečné podvýživy, byl by větší životní standard, cedule s názvy měst, život bez OHR a cizích vojáků, chorých politiků, život bez úplatků, korupce a ostatních hloupostí, méně hřbitovů, státní svátek pro celou Bosnu a Hercegovinu, hezčí města, lidé s úsměvem...

Eh.... Živote toulavý...

Vložil/a corvus_edin dne 06/05/2010 10:38

Možné jsou dva scénáře:

Jugoslávie v bývalém soustátí republik (více či méně decentralizovaná) – nebo rozpad Jugoslávie bez válek.

V každém případě:

  • byly by děti, které měly skutečné dětství
  • bylo by méně hřbitovů a náhrobků
  • nebyli bychom rozesetí po světě, jako je tomu dnes
  • což rovněž znamená, že by tu myslelo a pracovalo více rozumných hlav pro prosperitu společnosti ve všech oblastech (i když mladí, chytří a ambiciózní vždycky šli za lepším, zajímavějším, pokrokovějším – ale stejně by jich v Bosně zůstalo víc, než dnes – a kolik jich zůstane po liberalizaci vízového režimu.
  • určitě by mezi lidmi nebyla ta ohromná nenávist, ani v nacionalistickém, ani v politicko-stranickém smyslu

I v oblasti průmyslu bychom byli v obou případech mnohem dále, než jsme dnes – nedávno jsem četl, že průmyslová výroba nedosáhne úrovně z roku 1992 dříve než v roce 2017.

Myslím, že bychom byli již od roku 2002 členy EU (před Českem a Slovenskem) i NATO

Vyráběli bychom to, co vyrábějí některé země bývalé Varšavské smlouvy dnes – hlavně automobily, energetika, biopotraviny

Generace diaspory by do naší země a průmyslu investovala x krát víc prostředků, i když ani dnes to není málo

Děti ze zmíněné diaspory by mnohem více investovaly své znalosti a kapitál do průmyslového rozvoje.

Jadran by byl špičkovou destinací

V Sarajevu by se znova konala olympiáda

S příbuznými bych sledoval v televizi letošní MS ve fotbale a neodříkával bych za ně zádušní modlitbu

To, co jsem napsal, nijak nesouvisí s nějakou „jugonostalgií“ apod...

To je jenom skromný názor, se kterým nejsem sám a s nímž nepřicházím jako první.

Transformace bývalého státu byla nevyhnutelná – hlavní otázka je, co by (možná) bylo, kdyby nebyla válka.

Vložil/a sandra01 dne 07/05/2010 23:17

Realizovala bych se soukromě, profesně i duchovně.

Měla bych 2-3 děti. Měla bych svou advokátní kancelář. Psala bych pro některé noviny, čistě pro radost. Měla bych vyřešené bydlení.

Měla bych kontrolu nad svým životem.

Byla bych plná sebedůvěry. Mnohem víc bych měla ráda a vážila si sama sebe. Setkávala bych se s přáteli po kavárnách, hospůdkách, na výletech, a ne prostřednictvím počítače.

Ve svém profesním životopise bych neměla 4letou pauzu. Válečný syndrom by si člověk asocioval s Vietnamem.

Nikdy bych se tak dobře nenaučila dva cizí jazyky. Nikdy bych nepoznala, co znamená slovo „homesick“. Nikdy bych k snídani nejedla ovocný salát s papájou, karambolou, mexickým kaktusem, liči, guavou a rambutanem.

Suši bych snědla jen ve stavu šílenství.

Špenát bych nikdy nejedla syrový jako salát. Nebyla bych vegetariánem z donucení.

Letní víkendy bych trávila u moře. Víc bych lyžovala. Snila bych o životě v New Yorku, žárlila bych na D., že se vdala za N., stárla bych důstojně, věděla bych, kam patřím a jaké je mé životní poslání.

Oblékala bych jugoslávskou značku Mura, obouvala boty značek „Beograd Obuća“ a „Peka“, do kadeřnictví bych chodila k Miře, přes ulici bych zamávala kamarádovi ze základní školy, znechuceně bych konstatovala, jak M. hrozně ztloustla a zestárla, nikdy bych si neudělala řidičák, četla bych záhřebský „Módní svět“ a „Bazar“, chodila do starých dobrých nočních podniků... kdo ví, co by bylo, kdyby nebylo...

Vložil/a NinoM dne 10/05/2010 22:11

Tuhle otázku jsem si nikdy nepoložil. Jaký by byl můj život, kdyby nebyla válka? Mně bylo za války dobře v tom smyslu, že jsem měl okolo sebe opravdové lidi. Bylo to, jako bychom byli jedna rodina. Lidé byli ve válce více lidmi, teď jsou jako roboti, hlavně tady v New Yorku. Neznám jména sousedů a ani se nezdravíme. Když potká jeden pes druhého, očichají se, my lidé jsme horší než zvířata. Věřím v osud. I válka je součástí života. Co je na světě člověk, jsou i války. Je to jako nějaká morová nákaza. Lidé ani náboženství nevymysleli jen tak, protože zkrátka na některé otázky nemáme odpovědi. Takže ani já nemám odpověď na to, co by bylo, kdyby bylo, vždycky si říkám, že tak je mi to souzeno, jde se dál, život je super. Nechci si rozbíjet hlavu o to, co by bylo. Změnit nic nemohu. V dne žiju a v noci sním. A ať to tak i zůstane.

Vložil/a salter071 dne 18/05/2010 03:48

Všechno by bylo lepší než válka.

A opravdu už skončila, nebo nám pořád visí nad hlavou jako temné mraky nad městem?

Nedrží nás strach z nové válečné zkušenosti „ve střehu“?

Je spousta otázek, které se otevírají spolu s tou, jak by bylo, kdyby nebyla válka. Proto se už ani neptáme.

Ale válka byla.

Teď je třeba žít, jak umíme a jak můžeme, vzpomínky jsou těžký náklad, když se člověk znovu staví na nohy.

Jejich tíha je v tom, že víme, že to „normálno“, které se pokoušíme oživit, už neexistuje... i tehdy, kdy se vše zdá ok, cítíme, že věci nejsou jako dřív. Nejsme už stejní lidé.

Jací bychom byli, kdybychom zůstali stejní? To nemůžeme vědět, protože není možné smazat vzpomínky, jak na to dřív, tak na to, co bylo za války a po ní. Jsme natrvalo změnění.

Věřím ale, že by všechno bylo lepší, my i náš způsob života. To platí o většině.

Vložil/a kmirsad dne 19/05/2010 13:05

Měl bych u sebe v Tuzle svoje kamarády... jejich děti, co se kamarádí a hrají tenis s těmi mými... společně bychom jezdili k moři, chodili na výlety, rozdělávali oheň, na němž bychom vařili předem připravený „bosanski lonac“, jezdili bychom jedni ke druhým, slavili bychom narozeniny, svátky i výročí, grilovali, hráli a zpívali po chatách... pomáhali jedni druhým vyrovnat dočasné mínusy na běžných účtech... mohl bych jim zavolat, aby mě odtáhli s porouchaným autem, aby mi pomohli nosit nábytek při stěhování... kurnik... jsou rozstrkaní po Austráliích, Amerikách, Kanadách, Německách a Nizozemích... zkrátka válka je hnus...

Vložil/a bosanceros_loco dne 20/05/2010 19:31

Ve svejch 31 letech bych neproháněl holky po hlavních městech Evropy, nepouštěl bych se do bláznivejch kšeftů.

Neseděl bych v tuhle chvíli v pubu u Temže se sklenkou bílýho vína v jedné ruce, rolovaným cigárem Golden Virginia v druhé a nečekal bych na jednu malou Rusku, studentku a tanečnici moderního jazzu, aby se mnou popila a později (klapne-li to) se mnou šla na hotel.

Neorganizoval bych distribuci 10 000 letáků před pondělním utkáním Anglie-Mexiko. Možná bych byl ženatý, s 1-2 dětmi, měl bych místo inženýra někde v Banja Luce.

Možná by se organizovalo víkendový grilování s partou a rodinou na břehu Vrbanje.

Možná bych si na víkend chystal rybářský nádobíčko.

Kua... jenom mám pocit, že přesně takhle to mělo bejt.

Vložil/a hanumica82 dne 23/05/2010 22:58

hmm... kdyby nebyla válka...

Měla bych mnohem šťastnější dětství... určitě by ze mě byla známá a úspěšná gymnastka, válka mi přerušila tréninky, po válce jsem už byla moc stará na pokračování... můj nejlepší kamarád z ulice by se se mnou dál kamarádil a nezahynul by v necelých 17 letech na samém konci války... teď se už blížím třicítce a ještě pořád se budím celá zpocená, protože slyším dunění granátů, nebo se mi zdálo, že si zkouším sbalit svoje hračky do ruksaku a utéct před četniky... kdyby nebyla válka, byla bych veselá osoba, která nemá sklony k depresi a neuróze... bylo by mnohem líp...

...neměla bych problémy s páteří a ostatními kostmi, protože bych v dětství měla dostatek mléka, masa a zeleniny, které jsou potřebné pro normální růst a vývoj... moji rodiče by mohli procestovat svět, místo nových investic do domu, který zničili četnici... i oni by byli mnohem zdravější a šťastnější, válka je zastihla v nejlepších letech...

Co se týká globální situace – v nemocnicích by pracovali nejlepší doktoři, kteří by nebrali peníze od chudáků v soukromých ordinacích.

Měli bychom dobrou sociální pomoc pro nezaměstnané a dětské přídavky, protože jsme přece byli sociální stát. Ve svých skoro třiceti letech bych už měla dobrou práci a dekret na byt v novostavbě pro mladé páry... Tyhle podmínky měli naši rodiče, my máme velké kulové...

A na druhou stranu, kdyby nebyla válka, většina muslimů by se stala Srby nebo Chorvaty. Válka nebyla potřeba, sami bychom se překřtili.

Vložil/a ptica selica dne 27/05/2010 00:26

Lidi moji, copak si neuvědomujete, že ten boj trvá i dnes. Naštěstí už nehvízdají střely. Vše ostatní je ale boj o holý život. Mnozí z nás nemají práci vůbec, snaží se najít cokoli, druzí se každý den třesou, aby nedostali vyhazov kvůli nějakému šéfovu příbuznému.

Bohužel přišly mnohé životy (nadarmo) vniveč, to jediné se nemůže napravit. Ani naše zdraví není na nejlepší úrovni, ještě nás stojí spoustu peněz.

Co se týká přání, která jsme měli před válkou a nemohli si je kvůli válce splnit, je to diskutabilní. Zamyslete se trochu, copak si dnes nedokážeme přát něco pro zítřek, pro naši budoucnost? Za 10-15 let se budeme ptát, proč jsme toho spoustu neudělali, a kdo je vinen!?

Vložil/a cosmoss dne 12/06/2010 17:39

Velmi dobrá otázka, na kterou se dnes se vším odstupem nedá dívat jednoduše.

Faktem je, že Bosna a Hercegovina byla před válkou nejsilnější republikou ve všech důležitých společenských oblastech.

Kulturně, sportovně, průmyslově, i politicky na tom nebyla vůbec špatně (mnohé předešlé generace tvrdě dřely za rozvoj země). Nemůžu vysvětlit mladým jedincům podrobně, čím to dokládám, ti středního a staršího věku vědí, o čem mluvím. Bosna byla odedávna lákadlem pro všechny od Římanů až po sousední země v regionu, odpověď je v její fantastické konfiguraci terénu a přírodním bohatství, které nemá ani jedna země světa, o tom není pochyb. To vám mohou potvrdit velké osobnosti a znalci planety, někomu vadil i ohromný pokrok nejpočetnějšího společenství Bosny, která dříve bývala zaostalá. Ale ať bylo jak bylo, autor položil otázku, jak by bylo Bosně v Jugoslávii (kdyby ji nenapadli sousedé) – nebyli bychom ani jako Slovinsko, ani jako Makedonie... byli bychom a vždycky zůstaneme Bosna, jestli se jednoho dne dáme do kupy, zase nás budou tlouct po hlavě, jako nyní... bohužel, Evropa byla a dál je kurva.

Vložil/a melanie dne 20/06/2010 15:22

Na úvod chci poděkovat za téma.

No, bylo by jinak, to je jisté. Určitě i lépe, a kdyby nic jiného, většina nás by byla živá.

Kdyby nebylo tohle vše, určitě bych si teď nepřipomínala 15. výročí tátova úmrtí, neměla bych problém ve škole a na fakultě, protože nemám tátu, nemám kde vzít obálku pro někoho za zkoušku a podobně. Určitě bych neměla problém s mámou kvůli tomu, že se mi líbí kluk, co se jmenuje Igor, Marko nebo podobně.

Máma by určitě dál pracovala, já a sestra bychom studovaly. Žily bychom plný život, to je jisté.

A takhle... chybí dílky skládanky, které navždy odnesly roky 92, 93, 94 a prokletý 95.

Vložil/a sab_te_gabri dne 24/06/2010 19:35

Jaký by byl můj život, kdyby nebyla válka?

Určitě mnohem lepší než dnes... táta by nebyl válečný invalida... máma by nezažila takové šoky, které zažila jako Chorvatka obklopená Srby, s mužem v armádě a se dvěma malými dětmi na krku, určitě by byla jiným člověkem... možná by i dnes pracovali oba ve stejné firmě, která tenkrát byla gigant, měli by slušný příjem a neměli by takový strach ze všeho, co přijde zítra... neměl bych starosti, kde vzít peníze na studia... sakra, a možná bych měl ještě jednoho bratra nebo sestru:) ... většina těch pablbů, co jsou teď u moci a v ekonomice, by byla za mřížemi pro kriminální činnost, už díky tomuhle by náš život byl mnohem lepší... země, kterou miluju, by nebyla takhle podělaně rozdělená... nežil bych v Republice S. a nebál bych se říct, že patřím do Bosny a Bosna je moje země, že fandím nahlas a veřejně naší reprezentaci v každém sportu, nebo že řvu jako blázen, když Džeko dá gól... nebyla by ani federace, kde  abych se bál říct, že mám tátu Srba... byla by jenom BOSNA... dětství bych měl šťastnější a nepřeskočil bych ho, mládí bych měl uvolněnější a hezčí, budoucnost perspektivnější. Nehledal bych pořád možnost, jak odsud bez ohledu na všecko zdrhnout...

A možná by to tak nebylo... člověk má aspoň sny...

Vložil/a Chami dne 06/07/2010 00:55

Kdyby nebyla válka...

Většinou na to nemůžu ani myslet, protože mě chytá záchvat zuřivosti... Když vidím, jak žiju dnes, a jaký jsem měl život tehdy...

Banja Luka... počátek 90. let a mně je 14 ... rodiče měli soukromou firmu, nevěděli, kam dřív skočit a peníze přestali počítat, jen se makalo: D. Kradl jsem peníze ze svazečku po jedné bankovce, byl jsem takový blbec, že mě nenapadlo podívat se na pásku, kde stálo: 100 ks – pak mě tatík chytil a samozřejmě ukrutně seřezal: D.

Pamatuju se, že jsem se jednou nachomýtl při návštěvě inspekce, a slyšel jsem tu paní, jak se ptá mého otce: „Jak je možné, že nemáte přehled o financích ve firmě?! To přece nejsou malé peníze!!“

Nikdy mi neřekli, kolik to tenkrát bylo, ale vím, že byly 2 byty, dům, chalupa, auta atd...

Jednoho rána (3. dubna 92) jsem šel kolem hotelu Bosna k Ekonomické škole, přecházím ulici u dnešních „Dvorů“ a zastaví mě typ v kožené ošuntělé bundě a s ksichtem, který dnes když vidím, okamžitě je mi jasno, že není z městského prostředí... kvér na hrudi, a to vše doprovázeno slovy „Tády nepródeš!!! Di okolo!!“...

Zhruba červen 93, Mnichov... já a máti žijeme ze sociálních dávek 500 marek a vláčíme svoje karimatky od rodiny k rodině... tatík zůstal, pokoušel se zachránit nějaký majetek, ale nakonec dorazil i on... já se už dostal do problémů...

V lednu 96 mě oficiálně „posílají“ do vlasti, abych byl „vzorný kluk“, jakým jsem byl v Německu... rodiče přijíždějí o 2 roky později...

Dneska, když si pomyslím, že otec ani matka už nikdy nebudou mít jakoukoli důstojnou penzi... a že já se rvu od počátku od nuly... hmmm... nesmím hloubat o tom, jak by bylo: (

Vložil/a ak81 dne 13/07/2010 17:38

Uf, kdyby nebyla, ale byla...

Kdyby nebyla válka, dneska bych žil ve svém Sarajevu, a ne v dalekém Melbourne...

Kdyby nebyla válka, můj táta by pracoval jako právník v centru města, nemusel by znovu absolvovat právnickou fakultu v daleké Austrálii, všecko od začátku...

Kdyby nebyla válka, netrápil bych se a neplakal v emigraci steskem po otci, celé dva a půl roku, protože ten prožil své válečné dny v Sarajevu jako všichni Sarajevané...

Kdyby nebyla válka, můj strejda a můj bratranec by byli mezi živýma a já bych k nim do Semizovce jezdil skoro každý víkend jako kdysi dávno, a nechodil bych jim na hrob na Kovačích a v Tarčinu...

Kdyby nebyla válka, necítil bych se cizincem ve svém městě Sarajevu...

Kdyby nebyla válka, nestěhoval bych se za těchhle 18 let desetkrát z jednoho domu do druhého, z jednoho města do druhého, z jedné země do druhé...

Kdyby nebyla válka, moje žena by měla svého tátu, svoje strejdy, její matka by neoblékala jejího nezletilého bratra do ženských kalhot, aby se dostali živí ze Srebrenice v 95. roce...

Kdyby nebyla válka, moji teta a strejda by nikdy neopustili Banja Luku a nežili by dneska v Zenici, místo toho by si užívali kafíčko v jejich novém domě postaveném před válkou...

Kdyby nebyla válka, neseděl bych dneska u počítače a nepsal tyhle blbiny...

Ale co naplat, Bůh to tak chtěl...

A zase na druhou stranu, kdyby nebyla válka, neprošel bych svět a nepotkal bych svou ženu...

Nevím, co by bylo, ale jedno vím určitě, kdyby nebyla válka, nepoznal bych pravou lásku k Bosně...

Vložil/a saraj. ba dne 16/07/2010 22:05

Kdyby nebyla válka, můj otec by byl naživu, a co je nejhorší, neměla jsem ani kdy za něj truchlit, protože to byl každodenní boj, hlavně boj o to, jak zůstat naživu.

Určitě bych měla dětství, které mi uteklo při čekání na vodu, sbírání dříví na kopci Žuč, za nocí prospaných pod schodištěm.

Nešílela bych pokaždé, když šla máma pro chleba nebo do práce.

Nevím, jaký by byl dnes můj život, kdyby nebyla válka, ale vím, že moje dětství bylo surové, bylo mi osm let, když válka začala... skoro přes noc jsem dospěla.

Nenadešel by 15. srpen 1993, datum, které nám poznamenalo život, slovo, které mi i dnes zní v hlavě: „Padl“.

Té letní noci jsem dospěla, jako by mi bylo zakázáno být tím, čím jsem byla – dítětem.

Moje rodina utrpěla nenahraditelné ztráty.

Kdyby nebylo té prokleté války, sestra mého nebožtíka otce by dnes byla šťastná žena a nezkameněla by jako skála bolem, zavolala by mi a přišla a 18. 6. by se mnou slavila mé narozeniny, nepřipomínala by si ve stejný den smrt svého syna (bylo mu jen 18 let, když položil život za tenhle stát na Žuči). Ztratila syna i jediného bratra za méně než 2 měsíce.

Jestli by můj život nebyl lepší, kdyby nebyla válka...

Vložil/a Bloo dne 20/07/2010 16:32

Nebylo by trojčlenné předsednictvo země, ani trojčlenné vše:-/

dále bychom byli republika

nepotřebovali bychom víza

mlsali bychom i dále sladkosti ze slavné sarajevské továrny Sarabon

nikdo by se mě neptal „a která ty jseš (národnost)?“

nikdo by mi nepočítal krvinky ani by mě nenazýval sprskancem ze smíšeného manželství

nemusela bych dávat pozor, co říkám, v závislosti na kantonu/části země/státu, v němž se nacházím

i dál bych plakala při hymně „Hej, Slované“

Pro Britské listy přeložil Jan Čihák

zdroj ZDE

                 
Obsah vydání       2. 9. 2010
2. 9. 2010 Studie Bundeswehru varuje před katastrofálními dopady ropného zlomu na západní svět Karel  Dolejší
2. 9. 2010 Michael Kocáb: Na funkci jsem nikdy nelpěl a nelpím, ale hru na vynucenou dobrovolnou rezignaci hrát nehodlám
2. 9. 2010 Neprodávejte zámek Štiřín, je to výjimečná národní kulturní památka
2. 9. 2010 Vítězství politického vězně nad "shnilými strukturami"
2. 9. 2010 Kohout: Česká republika by měla aktivně podpořit mírový dialog mezi Izraelem a Palestinou Jan  Kohout
2. 9. 2010 Zahájení kampaně proti protiraketovému centru
2. 9. 2010 Blair málem nechal sestřelit dopravní letadlo nad Londýnem
2. 9. 2010 Blair o manželské nevěře politiků
2. 9. 2010 Přehodnocení amerických opcí vůči Íránu
2. 9. 2010 Bobošíková: nejsem Sarah Palinová, nejsem bigotní katolík a nejsem tmář Jana  Bobošíková
2. 9. 2010 O americké revoluci "návratu práce" Miroslav  Tejkl
2. 9. 2010 Izoluje se Británie od světa v důsledku krize ve výuce cizích jazyků?
2. 9. 2010 Jsem pro jednotné maturity
2. 9. 2010 Jak by naše životy vypadaly, kdyby nebyla válka
2. 9. 2010 Rychlíkem přes Bosnu Ljiljana  Pirolić
2. 9. 2010 Žádáme o jasné stanovisko k postu zmocněnce pro lidská práva
2. 9. 2010 Nečas: Jocha jsem si vybral za poradce, protože se "lidským právům dlouhodobě věnuje"
2. 9. 2010 Máme asi někde problém Ladislav  Žák
2. 9. 2010 Antidiskriminační zákon Petr  Jánský
2. 9. 2010 BBC má stávkovat kvůli starobním důchodům
2. 9. 2010 Konzervativní britský ministr zahraničí popírá, že je homosexuál
31. 8. 2010 Michael  Marčák
2. 9. 2010 O kempování pod širákem -- odpovědi na dotazy Věra  Říhová
2. 9. 2010 Já si po nehodě na kole taky nic nepamatoval
2. 9. 2010 Husákova normalizace Věra  Říhová
2. 9. 2010 Kostky jsou vrženy: Překročí sociální demokracie svůj Rubikon? Lukáš  Rázl
2. 9. 2010 Sekání kosou zažívá renesanci Jan  Potměšil
2. 9. 2010 Jako na Hungaroringu
2. 9. 2010 "Důvěřujte mi!" - jak vidí deník Independent memoáry Tonyho Blaira
2. 9. 2010 Více než čtvrtina populace si někdy zahulila...
2. 9. 2010 Před volbou ombudsmana Zdeněk  Jemelík
2. 9. 2010 Bývá srpen opravdu často katastrofický (ale i nadějný)? Miloš  Dokulil
2. 9. 2010 Rozlety a pády romské politické lobby v ČR Pavel  Pečínka
2. 9. 2010 Invaze Pavel  Urban
2. 9. 2010 Mýlil se Charles Darwin ? Pavel  Urban
2. 9. 2010 Maminky společně s Greenpeace bojují za zákaz nebezpečného bisfenolu A v kojeneckých lahvích
30. 8. 2010 Michael  Marčák
1. 9. 2010 Podivné zranění starosty Vodrážky Petr  Jánský
1. 9. 2010 Sociální bezradnost vlád Martin  Martínek
1. 9. 2010 Jak zabít sociální demokracii Martin  Pleva
1. 9. 2010 Rudimenty Římanova rozhodování Miroslav  Prokeš
1. 9. 2010 Bobošíková je česká Sarah Palinová Fabiano  Golgo
1. 9. 2010 Svět čelí globálnímu oteplení o 3,5°C
1. 9. 2010 Ministr Bárta vydírá stavební firmy
1. 9. 2010 Stát nebo nestát Jan  Smolák
1. 9. 2010 Kam z kampusu? Pavel  Pečínka
1. 9. 2010 Iniciativa ProAlt chce zodpovědnou energetickou politiku zahrnující úspory a decentralizovanou výrobu
31. 8. 2010 Policejní stát Petr  Jánský
31. 8. 2010 Kapitalistický realismus Roman  Rakowski
31. 8. 2010 Liberálové s modrými brožurkami Jan  Potměšil
31. 8. 2010 Česká republika na cestě k řízené demokracii? Jan  Prokeš
31. 8. 2010 O historickém smyslu českého nesmyslu Karel  Dolejší
31. 8. 2010 Může být svět poháněn solární a větrnou energií?
31. 8. 2010 Neklid v justici Zdeněk  Jemelík
31. 8. 2010 Iráčané chtějí, aby americká vojska neodcházela
31. 8. 2010 Soukromý sektor nedokáže zaměstnat lidi propuštěné v důsledku vládních škrtů
3. 8. 2010 Hospodaření OSBL za červenec 2010