20. 8. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 8. 2010

POHLED ZE ZÁPADU:

Nynější krizi způsobila revoluce z r. 1968

Paradoxně to byla právě levicová revoluční kultura, která posilovala touhu zlikvidovat regulaci bank a omezení poválečného fixního systému měnových kurzů. Všichni chtěli uniknout nudě života na předměstí a řízeného kapitalismu.

Ze zpětného pohledu je jasné, jak revoluce z roku 1968 vedla k nesmyslnému zmatku sedmdesátých let, k jistotám thatcherismu a k velkému nesmyslnému úvěrovému boomu devadesátých a nultých let - k úvěrovým bublinám, které vytvořily deregulované banky.

Číňané dostali tutéž nestabilní nabídku jako Západ. Můžete se oblékat jak chcete, mít milenky mimo manželství a nakupovat do zblbnutí. Nesmíte ale zpochybňovat politický pořádek - uvažovat o novém způsobu, jak by se lidské bytosti mohly sdružovat a organizovat.

Západní poválečná generace tzv. "baby boomers" z padesátých let čelí nyní pohodlnému stáří. Pro své děti vytvořila svět masivní zadluženosti a naprosté nejistoty, argumentuje v týdeníku Observer známý ekonomický novinář Will Hutton (60).

Tzv."baby boomers", lidé, kteří se narodili v prvním poválečném desetiletí 1945-1955, měli život volné lásky, obědů ve škole zadarmo, studovali na univerzitě zadarmo, budou mít dobré starobní důchody, celý život se těšili plné zaměstnanosti a mají obrovský prospěch z toho, že po dobu posledních 40 let trvale rostly ceny nemovitostí. Svým dětem odkazují astronomické ceny domů a bytů, dluhy a v podstatě neexistující penze. Šedesátiletý Brit je v roce 2010 člověk s obrovskými privilegii - je terčem nenávisti i obdivu.

Kulturní, hospodářské a instituční základy života v Británii se proměnily za posledních 50 let k nepoznání - a základní vliv na to od šedesátých let měla touha tehdejších mladých lidí se bavit. Je dobře, že četné archaické zákazy a předsudky, které kdysi existovaly v britské společnosti, zmizely. Jenže jsme nyní jedinými tvůrci svých životů a společnost nám nenabízí žádný kompas.

Máme více svobody než kdy předtím, ale také více úzkosti a nejistoty.

Přijali jsme kulturní liberalismus a už neexistuje diskriminace. Jsme naprosto liberální od věcí sexu až po záležitosti finančních trhů. Někdy to má důsledky, které se nám moc nelíbí. Když byl Howard Davies šéfem britského regulačního orgánu Financial Services Authority, přirovnával finančníky k dospělým lidem v ložnici - nikdo nemá právo zasahovat do toho, co se děje na finančních trzích, stejně jako nikdo nemá právo zasahovat do toho, co děláme v ložnici při sexu. Ukázalo se, že Howard Davies nemá pravdu.

Historie posledních šedesáti let je v mnoha ohledech historií toho, jak jsme se zbavili pout, ale zjistili jsme, že určitá omezení potřebujeme, dokonce i ve finanční sféře.

Svět padesátých let byl naprosto stabilní. Existovaly dlouhodobě dodržované hodnoty. Vládla církev. Libra se rovnala 2,80 dolarům a za 35 dolarů jste koupili unci zlata. Trvale. Firmy existovaly dlouhá desetiletí a měly dlouhá desetiletí dál existovat. Světu vládly Spojené státy a Británie byla jejich pobočníkem. Všichni se oženili a měli 2,2 děti. Stačilo usilovně pracovat a člověk se octl na běžícím pásu k dobré kariéře. Ředitelé firem měli stejné platy jako tajemníci na britských ministerstvech.

Ten svět je nenávratně pryč. Dnes už neexistuje ani finanční, ani náboženské ukotvení. Hodnota libry se divoce mění. Katolictví je spojeno s děsivými sexuálními zločiny katolických kněží. Ředitelé firem si platí astronomické platy bez jakékoliv horní hranice. Úsilí o společnou, kolektivní zkušenost zmizelo. Všichni jsme individualisti v nepříliš samostatném státě, na který útočí ekonomické síly, které nejsme schopni zvládnout. Jako šílenci hledáme význam v různých kultech a v kultuře celebrit. Přehnaně se staráme o rodinu, jako by to byla poslední pevnost, kde zbývá ještě nějaký význam, a smířili jsme se s tím, že se likvidují veřejné služby a že jsme obětí cynických podnikatelů, přestože je naše země daleko bohatší než kdy předtím.

Náš liberalismus se netýká jen bankéřů, týká se i rodin, jejichž členové nemají vážněji v úmyslu se kdy vrátit do práce. Tito lidé budou navždy žít ze sociální podpory.

Přišli jsme o schopnost racionálně uvažovat. Zlikvidovali jsme existující kulturu s jejími pravidly a představovali jsme si, že spontánně vznikne nová kultura, která ji nahradí.

Jak jsme mohli být tak destruktivní?

Jedním z důvodů je, že Británie konce padesátých a šedesátých let nebyl model, za který by byl kdokoliv ochoten bojovat. Byla to nesmírně nudná společnost. Naši rodiče, patnáct let po druhé světové válce, se identifikovali s pořádkem, pravidelným životem a nudou. Děti to nebyly schopné snést.

Vzniklo nové kolektivní vědomí. Chtěli jsme vyhlásit svou nezávislost a vytvořit něco, co bylo naléhavější, vznešenější a senzuálně živé. Mít dlouhé vlasy či krátké sukně byl signál, že jste tomu rozuměli a že jste k tomu hnutí patřili.

Labouristické hnutí, které vytvořilo poválečný sociální stát kolektivní mocí své vůle, spolu se zdravotnictvím a školstvím zadarmo, a jehož moc udržovala kapitalismus poctivý, bylo novou kulturou infikováno a posléze zahlceno.

Socialismus už neznamenal vytváření velkých celostátních institucí, které osvobozovaly většinu občanů, anebo úsilí fungovat jako protiklad vůči moci kapitálu. Socialismus najednou začal znamenat boj o individuální zvyšování platů a stal se zároveň romantickým hnutím za "revoluci". Odborářské hnutí šedesátých let a jeho divoké stávky byly propojeny s kulturou hippies, kouřením marihuany, hnutím proti válce ve Vietnamu a rychle rostoucím feministickým hnutím.

Paradoxně to byla právě tato levicová revoluční kultura, která posilovala touhu zlikvidovat regulaci bank a omezení poválečného fixního systému měnových kurzů. Všichni chtěli uniknout nudě života na předměstí a řízeného kapitalismu.

Sedmdesátá léta byla desetiletím krize - kdy se společenský dopad revolučních hnutí ze šedesátých let a rozkládajících se struktur řízeného kapitalismu proměnil ve stagflaci a v otevřený sociální konflikt. Britský odborový svaz horníků se stal samozvanou armádou toho, čemu jsme tehdy ještě stále říkali "dělnická třída". Požadoval spravedlivé mzdy, zastával názor, že pracovní příležitosti jsou jeho majetkem a ekonomické síly ani nové technologie na ně nesmí sáhnout. To se tehdy považovalo za socialismus. Romantici ze šedesátých let cítili povinnost odborovou hornickou revoluci podporovat. Až Margaret Thatcherová v letech 1984-1985 moc hornických odborů zlomila - bylo to vyvrcholení konfrontace, která trvala patnáct let.

Vítězství Thatcherové znamenalo, že hnutí ze šedesátých let najednou už neměla v politice nikoho, komu by mohla pomáhat prosazovat průmyslové a hospodářské změny zdola.

Tak se socialismus velkých revolučních hnutí ze šedesátých let proměnil v ekonomický liberalismus - a když r. 1992 labouristé prohráli volby, vítězství kapitalismu bylo úplné. Kapitalismus přestal být jakkoliv regulován. Přestalo existovat sociálnědemokratické hnutí. Přestal existovat koncept socialismu. Už neexistovala žádná politická strana, jejímž programem by bylo reformovat kapitalismus. Kulturně přestala společnost požadovat uměřenost, potřebu pravidel a proporcí.

Ze zpětného pohledu je jasné, jak revoluce z roku 1968 vedla k nesmyslnému zmatku sedmdesátých let, k jistotám thatcherismu a k velkému nesmyslnému úvěrovému boomu devadesátých a nultých let - k úvěrovým bublinám, které vytvořily deregulované banky.

Nesvatá aliance liberálních romantiků a ortodoxních odborářů zastávala názor, že jejich úkolem není řídit, regulovat a uspořádávat kapitalismus - jejich úkolem je kapitalismus proměnit. Pracoval jsem v sedmdesátých letech v londýnské City, píše Hutton, a nevěřil jsem vlastním očím, když odbory protestovaly proti návrhům Bullockova výboru, že by měly zasedat ve správních radách soukromých firem. To by přece znamenalo kolaboraci! Odpor odborů proti tomuto opatření byl vrcholem pošetilosti, který vedl k úpadku odborářského hnutí. Dodnes to však odboroví funkcionáři neuznávají.

Porážka britského socialismu měla ovšem jinde ještě daleko brutálnější obdobu. Po prvních čtyřicet let mého života byl Sovětský svaz konstantou. Pak, najednou, o Vánocích 1991, byl zlividován. Deng Xiaoping řekl v Číně o šest týdnů později, že komunismus už není budoucností lidstva a úkolem Číny je nyní vybudovat socialistickou tržní ekonomiku a nabídnout Číňanům pod vedením komunistické strany prosperitu.

Číňané dostali tutéž nestabilní nabídku jako Západ. Můžete se oblékat jak chcete, mít milenky mimo manželství a nakupovat do zblbnutí. Nesmíte ale zpochybňovat politický pořádek - uvažovat o novém způsobu, jak by se lidské bytosti mohly sdružovat a organizovat.

Když vyhrála New Labour volby v Británii r. 1997, byla intelektuálně poraženou politickou silou. Stala se manažerem existujícího hospodářského pořádku, i když se snažila zastupovat zájmy většiny společnosti. "Baby boomers", lidé, kteří se narodili v padesátých letech, náhle zbohatli. Byli majitelé důchodových pojištění a cena jejich domů a bytů se náhle ztrojnásobila. Přechozí "úsilí o revoluci" se zdálo téměř naivní. Všichni souhlasili, že kapitalismus zvítězil: bankéři a ředitelé firem vydělali obrovská jmění, ale zbohatl i ostatní svět. A nikdo se už neptal na vaši sexuální orientaci či etnický původ. Zdálo se, že vznikla daleko tolerantnější a bohatší společnost. A většinu prospěchu měli lidé narození v padesátých letech. Úsilí poskytovat služby celé společnosti a řešit otázku, jak se jako členové téže společnosti můžeme sdružovat bylo zapomenuto.

Jenže vznikl naprosto nestabilní sociální systém. Velká otázka naší doby, po nynější finanční krizi, kdy čelíme dlouhému období pomalého růstu a vysoké nezaměstnanosti, zůstává stejná jako v roce 1968. Kapitalismus nemůže pokračovat tak jak dosud. Je zapotřebí konkurenční síly, která od něho bude požadovat, aby se ze svých činů zodpovídal a choval se poctivě. Generální ředitelé podniků se nemohou obohacovat donekonečna, aniž by to mělo širší hospodářské a sociální dopady. Pokud dnešní tržní ekonomiky nebudou schopny vytvářet pracovní příležitosti a prosperitu, společnost bude stále více nepokojná.

My, lidé, narození v padesátých letech, jsme měli v životě štěstí, ale tvrdé otázky, které jsme vznášeli, dodnes zůstávají nezodpovězeny. Zkorumpovali nás astronomickým zvýšením ceny našich nemovitosti a obrovskými svobodami, o nichž se nám kdysi ani nesnilo. Ale my jsme chtěli jiný ekonomický a sociální pořádek - chtěli jsme žít ve vzájemném respektu a chtěli jsme, aby nám vládli takoví lidé, kteří budou upřímně reagovat na naše potřeby a naděje.

Zdá se mi, uzavírá Hutton, že začíná nová éra s novými hnutími, která budou vznášet ještě pronikavější a zásadnější otázky a budou pokračovat odtamtud, kde má generace přestala. Ani my šedesátníci jsme ještě úplně neskončili. Musíme splnit ty sliby, které jsme si dali. Možná, že se mladší lidé dokáží poučit z našich chyb - a společně dokážeme vytvořit něco opravdu nového.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       20. 8. 2010
22. 8. 2010 Nynější krizi způsobila revoluce z r. 1968
22. 8. 2010 Nápaditost pro společnost bez reflexe Boris  Cvek
20. 8. 2010 Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali Jan  Čulík
20. 8. 2010 Lidé se o veřejné věci začnou starat, že budeme překvapeni
22. 8. 2010 Roman Joch představuje fosilní strnulost Boris  Cvek
22. 8. 2010 Poznámka zcela loajálního občana Miloslav  Štěrba
22. 8. 2010 Smrt Davida Kellyho byla "učebnicová sebevražda", svědčí patolog, který ho pitval
22. 8. 2010 Amerika hysterčí ohledně Libyjce Megrahiho, avšak důkazy naznačují, že je nevinný Jan  Čulík
22. 8. 2010 Švédská prokuratura zrušila žalobu ze "znásilnění", uvalenou na zakladatele Wikileaks Juliana Assangeho
21. 8. 2010 Velmi osvěžující pohled Romana Jocha (podle Petra Nečase) Marie Saša Lienau
20. 8. 2010 Víte, co brání prodeji západního zboží v Česku za levnější ceny? České nálepky Jan  Čulík
20. 8. 2010 V zemích s nižší kupní silou je zboží dražší
20. 8. 2010 Manažerské poradenské firmy jsou podvod
21. 8. 2010 Britské zdravotnictví vydalo loni na manažerské konzultanty 9 miliard Kč
21. 8. 2010 Čína otevřela v Íránu továrnu na rakety
21. 8. 2010 Češi, jděte studovat do zahraničí! Jan  Čulík
20. 8. 2010 Copak nového nám přinese výročí 21. srpna 68? Miloslav  Štěrba
21. 8. 2014 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968
20. 8. 2010 Michael  Marčák
20. 8. 2010 Mělčiny: Způsobuje internet naše zblbnutí?
20. 8. 2010 Petice proti Romanu Jochovi
20. 8. 2010 Angličtina František  Řezáč
21. 8. 2010 Na to by jeden nepřišel... Miloslav  Štěrba
20. 8. 2010 Tábory pro bezdomovce mohou být užitečné Tomáš  Stýblo
20. 8. 2010 Tábor pro bezdomovce
20. 8. 2010 Ilustrace k táborům pro bezdomovce Martin  Škabraha
20. 8. 2010 Obrovské množství plovoucích odpadků v Atlantiku
20. 8. 2010 Šestiletý František v českém rozhlase: Zabil bysem jednoho policajta...
20. 8. 2010 Byl jsem potenciálním vrahem! František  Řezáč
19. 8. 2010 ČeskoSlovensko má talent. A vždycky ho mělo! Bohumil  Kartous
19. 8. 2010 Jen 16 procent Číňanů dodržuje tradice mravních a duchovních rituálů
19. 8. 2010 Požadavky Pentagonu na čínskou armádu jsou nesplnitelné, varují vědci
19. 8. 2010 Čína prý podle USA ohrožuje americké panování v západním Pacifiku
19. 8. 2010 Jak Američané mystifikují sami sebe: Čína nedisponuje protilodní balistickou střelou Štěpán  Kotrba
19. 8. 2010 Historik Vilém Prečan: Odcházím z vědecké rady ÚSTR
19. 8. 2010 Podpora Romanu Jochovi, budoucímu poradci předsedy vlády
19. 8. 2010 Neprokázané propagandistické obvinění z Konzervativní strany
19. 8. 2010 Bolševický jazyk Konzervativní strany Jan  Čulík
19. 8. 2010 O sílícím komunismu v České republice Jiří  Drašnar
20. 8. 2010 Hugo Chavez vnutil tisku růžové brýle Fabiano  Golgo
20. 8. 2010 Francie deportovala rumunské Romy
19. 8. 2010 Jak pochopit americký úpadek
19. 8. 2010 Newsweek: Nejlépe se na světě žije ve Finsku, ČR je globálně nejlepším místem pro sex
20. 8. 2010 Spojené státy stáhly své vojáky z Iráku
20. 8. 2010 Jižní Korea zablokovala severokorejskou propagandu na twitteru
20. 8. 2010 Facebook zavádí lokalizaci uživatelů - uprostřed obav, že je to může ohrozit
20. 8. 2010 Mně pozitivní zprávy nechybějí Petr  Wagner
20. 8. 2010 Roman Joch a přijatelnost otroctví Adam  Votruba
19. 8. 2010 Co je to Nečas za katolíka, že se paktuje s takovými lidmi? Boris  Cvek
19. 8. 2010 Chválím Romana Jocha Lukáš  Lhoťan
19. 8. 2010 Boris Cvek: Jsem proti Jochovi a byl jsem pro americký radar v ČR Boris  Cvek
19. 8. 2010 Jan Bohdal odstoupil z funkce člena Rady České tiskové kanceláře Jan  Bohdal
19. 8. 2010 Devět z deseti Němců požaduje jiný hospodářský systém
19. 8. 2010 Šéf společnosti Google: Opravdu mám obavy ohledně dnešní facebookové generace
19. 8. 2010 Kudla do zad malým podnikatelům, ale i zákazníkům Jiří  Baťa
19. 8. 2010 Zákazníci jsou pro banky v ČR prostě oběti k oškubání Jan  Stejskal
19. 8. 2010 Staré dobré Rakousko? František  Řezáč
18. 8. 2010 Roman Joch jde s dobou Jan  Keller
17. 8. 2010 Čína ekonomicky předstihla Japonsko
18. 8. 2010 Vyšlo nové číslo Listů Václava Žáka
17. 8. 2010 Upoutávka na Český mír na webu
3. 8. 2010 Hospodaření OSBL za červenec 2010