V Knize Carr zkoumá takové základní lidské vynálezy, jako jsou mapa, hodiny a psací stroj a jak silně tyto vynálezy ovlivnily náš způsob myšlení (výrazně ovlivnily způsob psaní Friedricha Nietzscheho a T.S. Eliota). Carr argumentuje, že dnešní "kakofonie stimulů" z internetu daly vzniknout povrchnímu čtení, zbrklému a nesoustředěnému myšlení a povrchnímu vzdělávání". Ve věku knihy tomu bylo jinak - inteligentní lidské bytosti byly povzbuzovány, aby jednaly rozmyslně a imaginativním způsobem.

Dnes se ví, že lidský mozek je neurologicky velmi tvarovatelný a snad nejděsivější věta v Carrově knize je toto: "Kdybychom s dnešní znalostí tvarovatelnosti lidského mozku chtěli vymyslet médium, které změní naše mentální neurologické obvody co nejrychleji a co nejefektivněji, pravděpodobně bychom vynalezli internet."

V roce 2008 provedla trojice psychiatrů na UCLA pokus s 12 zkušenými uživateli internetu a s 12 lidmi, pro něž bylo užívání internetu novinkou. Publikovali výsledky svému výzkumu v knize s titulem Your Brain on Google (Váš mozek na Googlu).

Před začátkem experimentu byla oblast mozku, které se říká dorzolaterální předfrontální kortex, centrum krátkodobé paměti a krátkodobého rozhodování, u lidí bez zkušeností s internetem zcela pasivní, u webových veteránů absolutně aktivní.

O šest dní později, poté, co obě skupiny strávily každý den hodinu na internetu, byly vzorce mozkové aktivity příslušníků obou skupin už totožné. "Pět hodin na internetu a struktura mozku lidí bez předchozí zkušenosti s internetem už byla restrukturalizována."

Je základním principem mozku, že je nesmírně citlivý na veškerou stinmulaci a dochází k složité kaskádě neurochemických elektrických důsledků na každou formu stimulace. Jste-li vystaveni opakovaným stimulům, vaše neurální okruhy budou zaktivovány. Avšak pokud zanedbáte jiné stimuly, vaše ostatní neurální okruhy budou oslabeny.

A to je základem Carrova argumentu: Onlinový svět zaměstnává náš mozek povrchními a dočasnými skutečnostmi tak intenzivně, že hluboké myšlení začíná být nemožné.

Carr si povšiml, že u lidí, posedlých internetem, se ztrácí schopnost lidského kontaktu. Neumějí udržovat kontakt očima s lidmi, s nimiž mluví, nejsou schopni číst neverbální signály. Snaží se je naučit, aby si vypnuli mobil a sledovali očima člověka, s nímž mluví. "Je to velmi silné. Jedna mladá dvojice spolu začala chodit, poté, co prošla tímto cvičením."

Carr se také obává, že posílání esemesek také ohrožuje lidskou tvořivost, "protože nemyslíme samostatně, ale pořád si necháváme své myšlenky kontrolovat přáteli." Carr varuje, že multitasking, dělání více věcí najednou, není efektivním způsobem práce - děláme daleko větší množství chyb a vzniká tendence dělat věci rychleji, ale nepořádněji."

Firma Boeing je nejnovějším příkladem podniku, který se snaží odstranit internetovou saturaci svých mladých zaměstnanců a propojit je znovu s reálným světem.

Carr se domnívá, že máme všichni schopnost se zachránit před mentální degenerací, pokud si uvědomíme, co se děje. "Mozek se dokáže napravit, ale musíme přijmout zásadní rozhodnutí. Snažte se trávit podstatný počet hodin mimo internet. Jeďte domů, mluvte s dětmi."

Potíž je, že jakmile sedíme u počítače, je to nezvládnutelné. Nervózně pořád kontrolujeme emaily a trávíme čas na YouTube. "Je to těžké," říká Carr. "Internet nás láká. Náš mozek se na něm stává závislým. Musíme si toho být vědomi a nedovolit, aby nás internet ovládl."

Podrobnosti v angličtině ZDE