Český rozhlas

Devastující tlak stávající Rady Českého rozhlasu, který přiměl k odchodu dlouholetého technologického guru online médií v ČRo Miroslava Bobka do pražské ZOO, odchodu Jana Pokorného do Paříže a vedl odvolání generálního ředitele Václava Kasíka, stejně jako nekoncepční dramaturgie Rádia Česko a Radiožurnálu, personálně roztříštěná změnami Barbory Tachecí, spolu s předešlým vedením v čele s neschopným Richardem Medkem, politicky nominovaným ODS, si vybralo svou daň. Krutou daň. Selhání Rady ČRo je v tomto ohledu strategické a ukazuje, kam až může dojít politicky motivovaný diletantismus.

Český rozhlas zklamal očekávání. Maje Radou zakázaný rozvoj multimediálních projektů a veškeré aktivity, "odvádějící ho od primární role - poskytování zvukového obsahu", zůstal uvězněn v oné původní, dávno už překonané představě o primární roli zvukového zpravodajství. Ignoruje potřebu akcentovat multimédia a budovat komunitní sítě místních občanských žurnalistů (blogerů, dopisovatelů, fotoreportérů) v regionech. Ignoruje potřebu rozvíjet intenzivní a systematické zapojení uživatelů facebooku a twitteru do tvorby standardního programu. Preferuje pouhý konzum obsahu posluchači, namísto jejich moderovaného zapojení do vysílání.

Podíváme-li se na titulní stránku portálu Českého rozhlasu, řekli bychom, že se v Česku neděje nic mimořádného. Pro Radiožurnál je dnes prioritní zprávou, že "v úterý 10. srpna bude hostem Radiožurnálu diplomat Robert Kopecký", "Autem do zahraničí s Motožurnálem" a "Český fotbal stojí za to! Uslyšíte na Radiožurnálu." Stránky Motožurnálu jako titulní zprávu tvrdí, že "Auto plné elektroniky nezachráníme" a jejich "Rádce" nabízí informaci o tom, zda "Kontrolují mýtné brány výběr mýta?".Druhou zprávou zpravodajského Rádia Česko na internetu stanice je informace o tom, že "pátečním hostem byla Laura Janáčková Strouhalová"...

Jediný banner upozorňující na "mimořádné" zpravodajství, graficky roztříštěný a skrytý na titulní stránce ČRO 1 Radiožurnál, vede na "domácí" rubriku této stanice, nikoliv na agregaci veškerého povodňového zpravodajství celé instituce ČRo. Na téže stránce najdeme sice několik zpráv z povodní, ale také rubriku "společnost"...

Co chybí? Titulní zpráva se sice týká povodní, ale nic víc. Nikde na portálu ČRo nenajdeme upoutávku na speciální stránku, nikde nenajdeme promo mimořádného vysílání s agregací podrobného regionálního zpravodajství. Nikde není mapa dopravní situace a postižených oblastí (mapu s dopravní situací najdeme až kdesi v hloubi serveru na stránce pořadu "Zelená vlna", ta se však netýká regionů postižených povodní) a přehledně udělaný rozcestník se statickými stránkami rad pro postižené (telefony emergency pomoci, adresy a telefony státních institucí a krizových center, tiskové zprávy veřejné správy z postižených oblastí, dopravní situace a omezení, seznam důležitých věcí pro evakuační zavazadlo, adresář pojišťoven ap.), program speciálního povodňového zpravodajství na všech stanicích ČRo, specializované chaty, seznam dobročinných organizací, organizujícících pomoc, posluchačskou nabídku solidarity a poděkování donátorům, videogalerie a fotogalerie z postižených míst. Rozhlas si žije svým klidným, nikým nerušeným životem senilnějícího skoroslepého důchodce, který jen poslouchá zvuky v temné místnosti a kterého už nezajímá nic, co by rozčeřilo hladinu jeho roztříštěné pozornosti a vzpomínek na bujaré mládí...

Řízení zpravodajství ČRo evidentně rezignovalo na přímou komunikaci s posluchači a schopnosti z jejich zpráv dokázat těžit maximum informační hodnoty. Fatální. Selhání padá jednoznačně na vrub současného programového ředitele ČRo, který o programingu neví skoro nic (šéfredaktor ČRo 3 - Vltava Lukáš Hurník), ale šéfuje v tuto chvíli veškerému obsahu ČRo, ředitelky zpravodajství, která by měla koordinovat veškeré zpravodajství na všech stanicích (tedy i na ČRo Online) Hany Hikelové, ředitele odboru komunikace a vnějších vztahů René Zavorala (který nikdy neuměl nic, ale je zodpovědný za komunikační strategii a selfpromo ČRo). Na úrovni stanic pak jde o selhání šéfredaktora Českého rozhlasu 1 - Radiožurnál Petra Součka (do prosince 2009 vedoucí sportovní redakce - sic!) a vedoucího domácí redakce ČRo 1 Tomáše Pancíře; šéfredaktora zpravodajské stanice ČRo Rádio Česko Roberta Břešťana a jeho hlavní editorky Patricie Polanské. Klíčové selhání je ovšem u vedení ČRo Online, které po řediteli Miroslavu Bobkovi převzal v této oblasti nic neumějící Alexandr Pícha. Na jeho odpovědnosti je prosazování užitečnosti jeho úseku, kreativita i při mimořádných situacích a schopnost přinést přidanou hodnotu multimediálního obsahu. Jakou odpovědnost pro jednotlivé aktéry z daného stavu vyvodí prozatímní ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan?

Česká televize

V České televizi je situace naprosto opačná. Během čtyř let od schválení multimediálního obsahu v zákoně o ČT ukazovalo vedení České televize sice tiše, ale o to systematičtěji, že to s integrací nových technologií do veřejné mediální služby myslí vážně a zodpovědně. Rada České televize, na rozdíl od fatálního selhání Rady ČRo, ničemu nebránila, neblokovala rozvoj instituce. Generální ředitel pověřil rolí guru pokroku technického ředitele Rudolfa Popa a vedoucího projektu digitalizace zkušeného manažera Pavla Hanuše. Pod jejich vedením vznikla rozsáhlá roadmapa změn, řízených a koordinovaných s ohledem na cílový stav a možnosti, které televizi dala novela zákona o ČT. Vznikla zpravodajská ČT 24 a po počátečních porodních bolestech prokázala zcela jasně, že má právo na život. Obrovský rozvoj nastal ve všech technických oblastech, zejména v technologii výroby a distribuce zpravodajství, v internetovém vysílání ČT a digitálním archivu, v mediálně opomíjené redakci teletextu, v redakci internetových stránek České televize.

Ať jsem měl kdy jakékoliv výhrady k politické nevyváženosti zpravodajství ČT a činil jsem za ni odpovědné všechny ředitele redakce zpravodajství a publicistiky, musím říct, že po naprosto neschopném řediteli Zdeňku Šámalovi přišel člověk s býčí vytrvalostí a schopností technologické vize, Milan Fridrich. Na poli digitalizace a zatraktivnění obsahu svou koncepcí "zážitkového" zpravodajství a tvrdým vyžadováním flexibility, reagující prakticky okamžitě na hlavní události (mimořádné zpravodajství z klíčových akcí - počínaje výjezdem celé redakce do Brd a vysíláním z Borovna, volebních speciálů, státních návštěv, speciálních zpravodajských a aktuálně publicistických pořadů ap., udělal obrovský kus práce.

Jako ředitel zpravodajství ČT sice nyní skončil a nahradil ho Roman Bradáč, ale Janeček ho poslal na místo, které svým významem se rovná řediteli pro strategický rozvoj televize. Už to, že Janeček pojal proces tvorby mutimediálního obsahu, započatý kdysi před deseti lety v rozhlase Miroslavem Bobkem, jako vytváření pátého programu České televize, svědčí o maximální pozornosti tomuto tématu a vizionářském pohledu do budoucna. Bobkova redakce společným projektem ČRo a ČT "tak trochu jiné reality show" Odhalení udělala první krok. Spolu s Armstrongem si dnes můžeme říci, že to byl malý krok pro člověka, obrovský pro mediální veřejnou službu. Po právu obdivovaný a oceněný nejen v Evropě, ale v celém světě. Ty další kroky udělala už televize sama.

Volba Fridricha do této pozice se může ukázat jako strategický tah pro chvíli, kdy po switch off skončí ospalý klid televizního programování a asertivita při získávání diváků a konzumentů obsahu bude příkazem dne, receptem na přežití. Štěstí přeje připraveným.

Povodňový speciál České televize na ČT 24 a část i na ČT1 přišel okamžitě poté, co bylo jasné, že se z události lokálního významu stane zpráva týdne, ne-li hlavní událost celého léta. Na rozdíl od Českého rozhlasu, který nikdy nedal moc na plánování, ale spíše vždy improvizoval, Česká televize otevřela předem připravený scénář, ve kterém je určeno, kdo co bude v takové situaci dělat, jakou techniku a ekonomické zázemí bude potřebovat, komu bude předkládat hotový materiál, kdo co bude schvalovat a kdo za co bude odpovědný. Koncepční, systematický, neimprovizovaný přístup odlišuje dnes televizi od rozhlasu nejvíce.

Systematická dlouhodobá práce na internetu, facebooku a twitteru, které věnuje ČT nebývalou pozornost oproti vší konkurenci, nese v krizových situacích ovoce. Zpravodajský kanál ČT 24 má na Facebooku přes devětadvacet tisíc fanoušků, další tisíce fanoušků má každý z pořadů. Otázky Václava Moravce mají 24638 fanoušků, Václav Moravec má 10077 fanoušků. To není málo.... Zprávy Českého rozhlasu mají 520 fanoušků...

Povinností redaktorů ČT je aktivně tyto mediální kanály plnit denně informacemi. Informace o facebooku jsou automatickou součástí každé tiskové zprávy a tvoří jednu z částí komunikačního mixu instituce. Více než čtyři tisíce fotografií z terénu od lidí, stovky videí - to je v rukou zkušených žurnalistů ohromná síla. "Jen díky tomu jsme měli obrovské množství konkrétních obrázků i z míst, která bychom s daným nasazením nikdy nepokryli. Info o tom, jaké je kde v tu chvíli počasí, byly myslím taky přesné. Stejně jako vzájemné informování lidí o situaci na silnicích, kde projeli nebo neprojeli. Nabídky pomoci mají taky svůj smysl. Ano, je třeba s těmi informacemi pracovat, nebrat je za dané, ale to jsme ani nedělali. Jde o to průběžně to vyhodnocovat a ověřit tam, kde vícero lidí upozorňuje na stejný problém. A to se za víkend vícekrát ukázalo jako opodstatněné. Takže není nad lidi coby informační zdroj, pokud se s tím pracuje na základě určitých postupů," komentuje to na facebooku redaktorka ČT24 Pavlína Kvapilová, bývalá zpravodajka Českého rozhlasu v Bruselu.

Měl-li bych ze současného selhání rozhlasu vyvodit predikci do budoucna, vrátil bych se k šest let starému konceptu sloučení obou institucí v jednu. Tentokrát bych ale nevolil scénář postupného prolínání agend a dramaturgie, křížového proma a ohlížení se na specifika obou institucí, ale šel bych cestou přímočarého a rychlého pohlcení rozhlasu televizí. Protože strategické soupeření díky hlouposti několika radních a na ně navázaných politiků způsobilo v ČRo nevratné škody, které už nejde jen tak dohnat. Čtyři roky zpoždění ve vývoji je věčnost. Řadu neschopných a intrikánů by mohla v rozhlase odplavit velká voda této změny. Protože veřejnou službu ve zpravodajství plní Česká televize nyní daleko lépe, než strachem rozklepaný a koncepčně nejistý Český rozhlas. Promarněná doba už nejspíše nejde dohnat. K tak krvavé restrukturalizaci nedostane od Rady žádný ředitel mandát.

04. 04. 2004 Štěpán Kotrba: Čert na druhou aneb jak propojit média veřejné služby tak, aby přežila budoucnost ZDE

Autor sedm let spolupracoval s Českým rozhlasem, z toho čtyři roky v oblasti online médií a digitalizace, tři roky jako člen Rady ČRo s odpovědností za legislativní rozvoj veřejné služby.