Tragický omyl odboje bez názvu

4. 8. 2010 / Miloslav Štěrba

Dnes premiér a ministr vnitra odjedou na pohřeb Milana Paumera, člena skupiny bratří Mašínů. Podle zveřejněných informací proběhne smuteční tryzna jako demonstrace obdivného postoje českého národa vůči nedoceněným "hrdinům". I když z rukou Mirka Topolánka zesnulý metál obdržel. Je nepochopitelné, že jindy zásadový "křesťan" Petr Nečas má v roli premiéra a po nedávném setkání s prezidentem odhodlání pokračovat v tradici svého stranického předchůdce.

An English version of this article is in CLICK HERE

O jejich konání na počátku 50. let bylo napsáno spoustu slov. Osobně jsem uvítal myšlenky historika a publicisty Tomáše Zahradníčka, otištěné v MfD 28.7. Stojí za zopakování:

„Když teď pár dní po Paumerově smrti čtu oslavné články o ozbrojeném odboji jejich skupinky, cítím potřebu protestovat. K povinnostem bojovníka, který bere spravedlnost do svých rukou, což tehdy učinili, patří správně vyhodnotit situaci, zvolit protivníka a prostředky k boji. V tom všem úplně selhali. Nevidím za nimi jiný výsledek než mrtvoly lidí, kteří se jejich představám o třetím odboji připletli do cesty.

Další světová válka, s níž ve svých plánech počítali, by pro Československo znamenala hrozný osud. Že by letecké bombardování českých zemí bylo spravedlivým trestem za volební vítězství komunistů v roce 1946?

Příklad bratří Mašínů je pro mě příkladem odstrašujícím. Vidím v nich pomýlenou skupinu, která se na osudové křižovatce vydala špatným směrem a za ohromného nasazení napáchala mnoho zbytečného utrpení nevinným, aniž čemukoli pomohla.“

Avizovaná účast ministra vnitra stojí za povšimnutí, neboť ještě včera se v médiích skloňovalo jméno Alexandra Vondry. Jako představitel menší části občanů této země v kauze amerického radaru v Brdech byl docela kvalifikován k položení věnce k rakvi „řidiče“, jak se skromně sám zesnulý nazýval.

Je nad slunce jasnější, že vládní účast na pohřbu člena skupiny bratří Mašínů je pouze zoufalým politickým aktem. Zoufalou reakcí na „nepochopení“ národa, že zabíjení ve jménu svatého boje proti komunismu je ospravedlnitelné, a to i dnes, kdy v českém parlamentu sedí komunisté jako demokraticky zvolení zástupci voličů. Ale na druhé straně vláda potvrzuje, že ideologické priority zůstávají stejné, ať se politik jmenuje Mirek nebo Radek.

Autor je po roce 1989 navrátivší se emigrant

Bratří Mašínové - hrdinové nebo zločinci?
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.8. 2010