Zachránit nejen pověst, ale i akreditaci právnické fakultě (hrozilo odebrání) měl bývalý plzeňský studen, později ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. V říjnu loňského roku byl zvolen do funkce děkana. Pospíšil shledal zodpovědným za katastrofální stav fakulty bývalého děkana Jaroslava Zachariáše. Dal mu výpověď z pracovního poměru. Zachariáš podal žalobu na neplatnost výpovědi a tím v zaměstnaneckém poměru zůstal. I když do školy nedochází, pobírá nemalý plat.

U okresního soudu Plzeň město proběhlo v minulém týdnu projednání žaloby. Trvalo 20 minut. Právník univerzity Jan Podola podal návrh na mimosoudní vyrovnání. Přeloženo do češtiny, univerzita zastoupená rektorem Průšou žalobu stáhla, do sporu nešla, panu Zachariášovi se omluví a poprosí ho, jestli by za několikanásobek měsíčního platu školu dobrovolně opustil. Na rektorátě tomu říkají elegantní řešení.

Zvlášť „elegantní“ roli hraje rektor Průša. Zpočátku odmítl převzít osobní zodpovědnost za nedostatečnou kontrolu právnické fakulty. S děkanem Pospíšilem nespolupracoval a spor mezi nimi, kdo provede právnické úkony na odebrání titulů řešilo min. školství. Rozhodlo, že za univerzitu je odpovědný rektor. Po průtazích rektor začal podepisovat zahájení správního řízení, které mělo takové právní vady, že se postižení jen smáli.

Korunu všemu nasadil Průša, když začal kálet do vlastních řad. Ten, který léta mlčel a pod jehož vedením se jedna z fakult proměnila v akademickou mafii, zdůvodnil odstoupení od soudu slovy: „Spor jsme nemohli vyhrát. Vedení fakulty při jednání se Zachariášem pochybilo.“ Ne on, ale fakulta pochybila. A dopředu věděl, jak by soudce rozhodl.

Doufám, že Jiřímu Pospíšilovi už konečně doje, že si z něj Průša dělá legraci. A že ministerstvo školství zastaví to nekonečné hanobení akademické obce.