Jsou křesťanské zásady v ČR zcela zapomenuty?

30. 7. 2010

Rád bych reagoval krátce na článek pana Štěrby, a tedy Romana Jocha o tom, jak je zabíjení někdy ospravedlnitelné". Jsem křesťan hlásící se k evangelické církvi a názory pana Jocha považuji za tak naprosto nekřesťanské, že to snad ani není možné, píše čtenář Daniel Sterzik.

Je vidět, že i církve a vůbec křesťanské nábožentví musí být u nás v hlubokém úpadku, když se po pdobné nehoráznosti od pana Jocha nezvedla vlna odporu právě v křesťanských kruzích. Pokud si pamatuju z hodin náboženství, vjel Ježíš Kristus do Jeruzaléma na oslátku a nikoliv na bojovém voze, když Šimon Petr usekl při zatýkání ucho saducejskému strážci, byl přísně pokárán a ne chválen, že to tisíckrát stálo za to, když Ježíš umíral, žehnal svým katům, prosil Hospodina za odpuštění právě pro své mučitele a nevyzýval učedníky k okamžitému odboji všemi myslitelnými prostředky.

I když první křesťané umírali v císařských arénách, nestavěli se na ozbrojený odpor, naopak se modlili za svůj stát. Prakticky všiczhni apoštolové osvědčili Kristovo učení svým osobním mučednictvím beze zbraně a bez násilného odporu.

Začínám mít pocit, že se snad u nás začal zvěstovat nějaký nový Kristus. Ne ten "Beránek vedený na porážku" ale hrdina kdovíkolikátého odboje proti Římu. Ne ten mučedník, ale snad partyzán.

Je mi opravdu trapné, že si pan Joch bere za vzor středověkou Inkvizici svatou a přitom zapomíná, že křesťanství je od slova Kristus. A Kristus žil zcela jinak než Mašínové, Paumer a další. Stejně trapné je, že Kristovo učení zdá se mnohem lépe pochopil hinduista Ghándí než příslušníci církve, která si jeho jméno dala do názvu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.7. 2010