Poslední ctnost...

26. 6. 2010 / Ladislav Žák

Hlasování poslanců ČSSD a KSČM o postech ve vedení poslanecké sněmovny pro Luboše Zaorálka a Vojtěcha Filipa dává i méně bystrému pozorovateli jasnou odpověď na otázku, kdo se může na koho spolehnout. Nezáleží na tom, že jsme si vedle třešňového skanzenu založili růžový dinopark, nevadí, že nemáme nic, co bychom mohli normálně myslícímu voliči nabídnout, nevadí ani to, že nemáme odvahu provést nějakou sebereflexi a počkáme si se sjezdem na období, kdy už nebude žádná potřeba, hlavně, když nehlasujeme ani s komunisty ani pro komunistu, říká si podstatná část vedení a poslanců ČSSD a bohorovně ignoruje vnitřní i vnější hlasy, které varují před touhle cestou do pekel.

Bohumínské usnesení se tak stává poslední kotvou integrity jinak zcela prázdné až duté ČSSD, která všude tam, kde může, vesele vládne s ODS, takže ani žádný levicový program ve své praxi nepotřebuje. Skvělá strategie do senátních voleb, která stojí na tom, že po nich vítězná ČSSD bude co nejvíce škodit vládě, je jen další ukázkou něčeho, čemu se kdysi tak trefně říkalo "Biafra ducha". Škodiče u nás lidé volí opravdu ze všeho nejraději.

Pozorovat oportunistický a alibistický způsob, kterým ČSSD rezignuje na proplácení zdravotnických poplatků, jak se schovává za stanovisko Evropské komise, je skutečně k smíchu i k pláči zároveň. To, že se jedná o nedovolenou podporu, ví každý rozumný člověk od samého počátku, protože nemůže být nic nedovolenějšího, než když se upírá veřejná dotace jak podstatné části poskytovatelů zdravotní péče, tak velké části pacientů.

Z prohlášení některých bývalých sociálně demokratických jurů, kteří s vidinou volebního vítězství plivali na zdravý rozum, na zákon a v neposlední řadě na pacienty bez možnosti nechat si poplatky proplácet jako kdyby teď bylo slyšet: "kdybych to byl býval věděl, byl bych tam býval nechodil..." Kdyby se našel někdo, kdo by dokázal říci, že to byl účelový tah, který vyhrál krajské volby, a když nevyhrál další, bude prostě zrušen, protože ČSSD jde o hlasy a nikoliv o lidi, bylo by to sice smutné, ale alespoň poctivé.

Nicméně, hlavně, že nemáme nic společného s komunisty, zní hrdě z Lidového domu. Jsme jako vy a vy oškliví jste nám nezvolili předsedu Poslanecké sněmovny, zní uplakané poselství směrem ke koalici. A to jsme nabízeli ústavní většinu, když nám ho zvolíte. Jednotnou frontu a hráz proti nebezpečí komunismu a vy nic. Nakoupit ad hoc za této situace ústavní většinu, bude pro koalici bojující s korupcí prostě brnkačka.

Celé této absurdní pozici ČSSD schází už jen to, aby někdo veřejně přijal usnesení, že spolupracovat s ČSSD je škodlivé, protože na ni není spolehnutí a nedá se jí v ničem věřit. ČSSD je prostě nedůvěryhodný politický partner a v žebříčku prodejnosti zaujala uvolněné místo po KDU-ČSL.

Mám pocit, že takové podobné tiché usnesení už řada stran formulovala před volbami a brněnská ODS to teď po volbách deklarovala docela nahlas. Možná by mohlo celou atmosféru poněkud odlehčit, kdyby své bohumínské usnesení naruby přijala KSČM. Myslím, že má s politickou spolehlivostí sociálních demokratů zkušeností zdaleka nejvíce a navíc by tenhle šťouchanec možná mohl probudit alespoň některé šípkové Růženky v Lidovém domě...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.6. 2010