Dobrodružství s angličtinou

15. 6. 2010

Často žasnu, jak může někdo věnovat spoustu času luštění křížovek - při učení se cizím jazyků a speciálně angličtině je to činnost podobná, přitom však přináší veliký efekt, míní čtenář Miroslav Nesrsta.

Angličtina převzala funkci univerzálního dorozumívacího jazyka i v Evropě po vítězství spojenců v druhé světové válce. Přitom se uplatnilo prvenství Anglosasů v technice počítačů, komplexních počítačových aplikací, technice letadel a leteckého provozu, také světová úroveň jejich telekomunikační techniky. Rovněž např. vedoucí postavení v oblasti populární hudby. K používání počítačového žargonu v angličtině nebyla prostě rozumná alternativa. V počítačových zdrojových programech pracují programátoři na celém světě převážně s komentáři a zkratkami v angličtině. Jsou víceré jednoslovné anglické výrazy, které si v rodném jazyku vyžadují víceslovní popis, např. hardware = technické prostředky počítače. U jiných výrazů se pokus o překlad nevydařil a my jsme se už neubránili průniku do rodného jazyka takových frekventovaných výrazů jako je dizajn, imidž anebo manažment.

V porovnání s němčinou, angličtina je jazykem velikého počtu výjimek, zvláštních pravidel a frází, které si musíme mechanicky zapamatovat. Tomu odpovídá nadpráce, kterou je potřebné vynaložit na seriozní zvládnutí tohoto jazyka. Pro naše jedno slovo, má angličtina často více svých slov, použitelných podle kontextu ve větě (začátek / započat: start, begin, commence, initiate). Při pasivním překladu máme pro jedno anglické slovo více významů často vzájemně nesouvisejících (sustain: vydržet, podporovat, tvrdit, snést, odůvodnit, utrpět (porážku), přijmout (u soudu) ... !) - bez analýzy celého segmentu konkrétní věty nelze význam tohoto slova určit. Angličtina má svoje pravidla slovosledu (lepší) významně odlišné od našeho jazyka. Před překladem věty je proto často nejprve nevyhnutelný její převod do slovosledu angličtiny.

Naše texty není možné překládat "slovo od slova", nepostačuje učit se jen slovíčka, je potřebné se často učit i celé segmenty vět resp. tzv. fráze. Toto všechno stupňuje nároky na mechanickou paměť a rychlost reakce uživatele. Zvláště pro lidi s převažujícími schopnostmi logického myšlení a jen průměrnou mechanickou pamětí je tento jazyk určitě ne nejpřijatelnějším. Upřímně závidím lidem z dob Rakouské monarchie, kde byla universálním dorozumívacím jazykem němčina.

Specifikem angličtiny je její minimálně dvojí verze - jedna pro konverzaci (krátká slova "skandinávského" původu) zejména běžných lidí a druhá "intelektuálská" verze (ekvivalentní delší výrazy původu zejména z latiny a z francouzštiny. Množství výrazů tohoto původu zase usnadňuje používání angličtiny pro cizince, např. v oblasti práva anebo medicíny). Ku tomu přistupuje ještě rozlišování angličtiny anglické a americké.

Jsou až propastné rozdíly mezi lidmi pokud jde o talent a mechanickou paměť. Schopnost správně detekovat angličtinu za rušivých okolností může být dosti objektivně použitá na měření IQ neboli intelektuálního výkonu jednotlivce. Při zvyšování frekvence řeči nebo hluku na pozadí (také zpívaný text podložený hudbou) se začne zvyšovat procento nezachycených výrazů a potom následuje ztráta synchronní detekce. Jednotlivec s méně výkonným intelektem, který si nedokáže nedetekované výrazy věty rychle domyslet, potom občas vypadává z komunikace. Problémem angličtiny je také výslovnost. Můj dobrý kamarád v práci mi kdysi před léty řekl, že má odpor k učení se tomuto jazyku - stydí se tak hrozně šišlat a tento pocit má asi dost lidí.

V rámci zmírnění existující nemilosrdné nadvlády angličtiny by mohl "jazykový dozor" i v rámci EÚ požadovat aspoň čtení zkratek po našem ("ejčvíbí benk", to je strašné, my přece můžeme číst HVB Bank normálně jako banka hávébé. Firma O2 u mne vzbuzuje antipatie kvůli tomu "ou tú" - vždyť oni jsou po našem jen "ó dva". ). Taktéž by bylo pro ne-anglické země EÚ ohleduplné umožnit čtení vlastních jmen tak, jako v rodném jazyku jejich původu (bádáme nad tím, co je to Dajodžínis, Tajtenik, Feliša - ejhle ono jsou to přitom obyčejná jména Diogenes, Titanic, Felicia). Hrdosti na vlastní národ a jeho jazyk by jsme se mohli učit třebas u Francouzů a Maďarů, kde jde snad až o opačný extrém k našemu přístupu.

Zvládnutí angličtiny na úrovni je výzvou pro každého intelektuálně orientovaného a zvídavého jednotlivce, zdokonalování se v tom je celoživotní záležitostí. Více než bohatou odměnou je rozšíření oboru poznání, informovanosti a schopnosti komunikace minimálně v rámci Evropské unie a dnešním světě.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.6. 2010