Problém jsou palestinští teroristi

2. 6. 2010 / Boris Cvek

V zásadě se ztotožňuji s názorem A. Koenigsmarka na zásah Izraele proti "humanitární pomoci" Gaze. Kdyby nebylo palestinských teroristů (nepopírám, že ti nespadli z nebe, ale Izrael si za ně může do jisté míry sám), mohli by obyčejní Palestinci žít v míru s židovským státem a ještě profitovat z jeho ekonomiky. Jakkoli cítím s obyvateli Gazy, považuji je především za rukojmí a nástroj Hamásu, kterého se bojí ne jen Izrael, ale i Egypt a umírněný Fatah.

Hamásu nejde o nic jiného než o jeho vlastní cíle, utrpení lidí je mu ukradeno a využije každý kanál, aby do Gazy dostal zbraně na vraždění Izraelců. Na druhé straně, izraelští politici a izraelská armáda jsou zodpovědni za hledání nějaké inteligentnější strategie, jak se hájit před teroristy, aby nedocházelo k akcím, které právem bouří světovou veřejnost a staví i státy jako Turecko a Egypt proti Izraeli. A stejně tak je zásadní, aby Izrael dal jasně najevo dobrou vůli vůči budoucímu palestinskému státu aspoň tím, že potlačí vznikání nových osad na palestinských územích. Fanatismus izraelských osadníků a náboženských stran je jistě stejně nebezpečný a zločinný jako ideologie palestinských teroristických organizací.

Jen pro ilustraci toho, oč vlastně palestinským teroristům jde, uvádím citát z české wikipedie popisující, jak se kdysi teroristé z Fatahu "odměnili" jordánské vládě, jež jim přišla na pomoc proti izraelské armádě:

"Ke konci 60. let došlo ke značnému nárůstu napětí mezi palestinskými Araby a jordánskou vládou. Silně vyzbrojené teroristické skupiny vytvořily v Jordánsku "stát ve státě" a nakonec dokonce kontrolovaly několik strategických pozic v zemi. Po svém vítězství v bitvě u Karame začal Fatah a další palestinské milice přebírat kontrolu nad občanským životem v Jordánsku. Vybudovaly zátarasy, veřejně ponižovaly jordánské policejní složky, obtěžovaly ženy, vybíraly nelegální daně -- všechno to Arafat buď přecházel nebo ignoroval.

V únoru 1970 propukly nepokoje v hlavním městě Ammánu a byl spáchán neúspěšný atentát na krále. Králi Husajnovi došla trpělivost, když LFOP nechala na jednom z jordánských letišť vyhodit do povětří tři unesená letadla. 16. září 1970 tak vyhlásil v zemi stanné právo. Jordánská armáda zaútočila proti palestinskému velitelství a jordánské tanky ostřelovaly základny militantů. Během této odvety zahynulo na 2000 teroristů z OOP a několik tisíc palestinských civilistů.

Situace měla být uklidněna na setkání hlav arabských států v Káhiře. Nakonec byl předseda OOP a Fatahu Jásir Arafat donucen podepsat dokument o zrušení palestinských guerril v Jordánsku a složení zbraní militantních organizací. LFOP a DFOP však tuto dohodu odmítli a společně s Fatahem vyzvali prostřednictvím Rádia Bagdád ke svržení krále Husajna. Na to jordánská armáda obsadila poslední centra palestinských militantů. Většina jich pak prchla do Libanonu, zbylí se vzdali jordánské nebo izraelské armádě. Počet obětí tohoto konfliktu se odhaduje na 5--10 tisíc."

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.6. 2010