Kuba a Venezuela se nijak neodlišují od Ameriky a Kolumbie

1. 6. 2010 / Fabiano Golgo

Karel Dolejší správně poukázal na to, že často píšu o děsivé situaci v oblasti lidských práv na Kubě a o nebezpečném chování venezuelského prezidenta Hugo Chaveze. Ale mýlí se, když píše, proč to dělám.

Zaprvé, proč bych jako Brazilec hájil americké zájmy? Vyrostl jsem v Brazílii za vojenské diktatury, kterou vytvořili ve Washingtonu - a to není konspirační teorie, neboť bylo odtajněno dostatečné množství dokumentů, z nichž vyplývá aktivní účast vlády amerického prezidenta Lyndona Johnsona na vyvolání puče, který měl r. 1964 údajně zachránit naši zemi před komunismem.

Jako většina teenagerů mé generace jsem demonstroval, když mi bylo patnáct, v ulicích dlouhé týdny navzdory zásahům divošské policie. Protestovali jsme proti režimu a vyžadovali jsme okamžité přímé volby. Moje generace vyrostla za poslechu písní, které obviňovaly strýčka Sama a Američany z toho, že naše země přišla o svobodu, a protestovali jsme proti kulturnímu úpadku, který nám byl vnucován v televizi, v knížkách, v časopisech pro děti, atd.

Takže je směšné, když nějaký omezenec dovozuje z mého odmítání uctívat režimy, které porušují lidská práva, že zastávám americké zájmy.

Každý, kdo si pamatuje, jak ostře jsem kritizoval George W. Bushe a jeho lži kolem 11. září 2001 v časopise Redhot, který jsem tehdy redigoval, a v mých článcích v Britských listech, ví, že žádné americké zájmy nezastávám. V Čechách mi dokonce za ty články tehdy začali přezdívat "rudý Golgo". Vždycky mě fascinují ti Češi, kteří usuzují, že protože hovořím otevřeně o zločinech kubánské vlády, jsem proto na americké straně, anebo "podporuju zájmy amerického ministerstva zahraničí. Říkat to o mně, člověku, který strávil noc v americkém vězení na Floridě, protože tam protestoval při demonstraci proti prvnímu americkému prezidentu Bushovi a první válce v Iráku, je směšné.

Jsem proti zločinům a zneužívání moci jakýmkoliv politikem, ať je to Klaus, Paroubek, Berlusconi, Lula, Bush či Ahmadinežád. Vyrostl jsem z ideologií lidských práv, nikoliv z ideologií levice či pravice. To, co chtěla moje generace v Brazílii, byla svoboda, zrušení cenzury a zrušení pronásledování disidentů. Heslem mé éry byl výraz "hay gobierno, soy contra" - je to španělský výraz, který znamená: "Ať je vláda jakákoliuv, já jsem proti ní..."

Píšu o zločinech kubánského režimu jen tehdy, když vidím, že Britské listy vydaly propagandistický článek od Fidela Castra či jeho stoupenců.

Důvod, proč nepíšu o zločinech, páchaných v Kolumbii, je jednoduchý: nikdo nevydává články chválící kolumbijskou vládu či americkou přítomnost v Kolumbii. Svými komentáři, které mi vycházejí v brazilském tisku, jsem známý svým protiamerickým postojem, zejména, co se týče přítomnosti amerických vojsk na jihoamerickém kontinentu.

Kdyby někdo vydal v Britských listech článek hájící přítomnost amerických vojáků v Kolumbii, reagoval bych okamžitě a zuřivě. Avšak, napsal bych to čistě jako Jihoameričan, nikoliv jako odborník na kolumbijské záležitosti. Tak jako každý Čech není automaticky expertem na Polsko či na Slovensko, mám omezené znalosti Latinské Ameriky - ale Kuba je země, kterou jsem navštívil třináctkrát a Venezuelu čtyřikrát. V Kolumbii jsem nikdy nebyl. Dobře znám Argentinu, trochu znám Uruguay a Paraguay, o ostatních zemích toho nevím moc. Nedávno jsem začal věnovat pozornost Bolivii.

Ale o Kubě mohu hovořit na základě pevných znalostí té země a postojů člověka, který má rád lidi té země a kdysi obdivoval "Revoluci" a "El Comandante". Ale pak jsem přestal být dítětem, podíval jsem se na Kubu podrobněji a zjistil jsem, že je celý systém zbytečně nespravedlivý a zbytečně založený na násilí.

Nikdo by neměl být zbavován svobody jen proto, aby se mu dostalo lepších hospodářských či životních podmínek. Není přijatelné vyměnit vzdělání zadarmo a zdravotnictví zadarmo za cenzurovaný tisk, policejní mučení, pronásledování myšlenek a chování lidí.

Argumentaci typu "na Kubě se mučí méně než v Kolumbii" či "v Zimbabwe není tak silný hladomor jako v Somálsku" shledávám podivnou. Takové srovnávání není důležité. Pokud by mě uvěznili či mučili v Brazílii za tamější vojenské diktatury, asi by mi bylo dost jedno, že se v mé zemi mučí méně než v Chile či v Argentině. To je jako, kdybyste mi doporučili, abych nezavolal policii či nenapsal článek o tom, že nějakou ženu v ČR zmlátil manžel, protože na takové Ukrajině manželé bijí své manželky daleko častěji a daleko víc. To je přece bolševická logika.

Jako novináře mě zajímá každý rozpor mezi oficiálními tvrzeními a skutečností. Pokud má Castro dovoleno, aby publikoval v tomto listě svou propagandu, mou odpovědností je odhalovat jeho lži.

Skoro všechny země na světě porušují lidská práva. Pokaždé, když někdo jako George W. Bush bude tvrdit, že dušení vězňů vodou v Guantánamo, tzv. "waterboarding", není mučení, budu protestovat, že lže. A bylo by absurdní snažit se proti tomu argumentovat, že "ve Spojených státech se lidem žije daleko lépe než v Mexiku".

Když někdo argumentuje, že lidé na Kubě, přestože nemají svobodu, mají lepší zdravotnictví, vzdělání a životní podmínky než většina lidí na jihoamerickém kontinentě, je to, jako by tvrdil, že nesmíme kritizovat George W. Bushe za jeho zločiny proti lidským právům, protože přece Spojené státy jsou v mnoha jiných oblastech tak úspěšné! Ne! Bez ohledu na to, jak jsou různé věci na Kubě dobré, nebo jak jsou dobré ve Spojených státech, a také bez ohledu na to, zda je to v sousedních zemích lepší nebo horší, je jedna věc, která se nesmí porušovat: lidská práva.

Nikdy mě nikdo neumlčí při mých protestech proti porušování lidských práv v brazilských favelách a na brazilských policejních stanicích, v Guantánamo či v Agu Ghraib, při protestech proti izraelské agresi vůči Palestincům či obráceně, proti Íránu, Severní Koreji, Zimbabwe, Thajsku, Venezuele, Kubě, Británii nebo Spojeným státům. Jsem světoobčanem bez politické ideologie, nikdy ale nepřestanu bojovat proti tyranům. Zejména těm, kteří přicházejí převlečeni za spasitele.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 1.6. 2010