Zákon o autorských právech funguje jako cenzura nezávislých uměleckých děl

25. 5. 2010

Stahování filmů i hudby z internetu pro svou vlastní potřebu je v ČR zcela legální, píše Jan Šimůnek

Ilegální může být samotné stahování (bez šíření dál) možná v USA.

Pokud byste ovšem chtěl dodržovat zákony USA, pak vězte, že pokud vlastníte DVD přehrávač, umožňující obejít tzv. zóny, tak se dopouštíte podle těchto zákonů kriminálního činu, totéž děláte, pokud vlastníte přístroj schopný přehrávat DVD "multizónově" - tj. zóny "vidí", ale akceptuje všechny (ilegální podle US zákonů je vlastnit i takové DVD přehrávače, které umožňují mnohonásobné přenastavení zón). Obojí je přitom u nás běžně k dostání. Dokonce snad ani není zcela legální vlastnit a používat "jinozónový" DVD přehravač než je přehravač pro zónu, která vašemu bydlišti byla americkou RIAA přidělena.

Jinými slovy: Pokud RIAA rozhodne, že určitý film "podlidé z Východu" neuvidí, tak zdejší občan nemá legální možnost ho zhlédnout (pominu-li cestu do USA nebo Kanady za tímto účelem). Pokud pak RIAA řve, že přichází o peníze, tak by měla vysvětlit: Jakým mechanismem, když nemáte možnost se dostat k dílu legálně, a tudíž ho i řádně zaplatit (případně si musíte řádně zaplacené dílo "upirátit", abyste za své peníze něco měl).

V ochraně autorských práv jsou i další perličky:

Pokud si vaše dítě pozve domů spolužáky a pouštějí si spolu hudbu z legálně zakoupených CD nebo filmy z legálně zakoupených DVD, dopouští se fakticky trestného činu (dokonce ani nemusí vybírat vstupné), a to jak podle našich, tak i podle US zákonů.

Pokud byste chtěl dodržovat náš autorský zákon, tak je zakázáno nosiče (CD, DVD atd.) půjčovat. Nemůžete je ani zdědit, nebo odkázat, ve skutečnosti by se po smrti majitele měly úředně zničit (totéž se týká i elektronických knih). Za určitých okolností se můžete dostat do rozporu se zákonem i při darování díla.

Náš autorský zákon také nesmyslně řeší problematiku ochran: Jakékoli prolamování ochrany je ilegální, neřeší se přitom legálnost či ilegálnost vlastnictví díla. Jestliže si přehráváte film z legálně koupeného DVD chráněného např. DRM, tak fakticky porušujete zákon (ani si toho nemusíte být vědom, některé přehravače překonají ochranu zcela automaticky), zatímco když si tentýž film, zbavený ochran, stáhnete z internetu a přehrajete, tak jednáte zcela v souladu se zákonem (alespoň u nás).

V některých případech je "ochrana autorských práv" vysloveně nasazena proto, aby se dílo k zájemcům nedostalo, slouží tedy jako určitá skrytá cenzura. "Autorská práva" "porušoval" za minulého režimu např. samizdat, případně i pašování "nežádoucích" děl. Že jste porušil autorská práva třeba Orwella, na to slyšeli i "užiteční idioti" ze západních zemí z levé strany politického spektra, a už nechtěli slyšet o tom, že šance na oficiální vydání "ideologicky nepřátelského" autora je v komunistické totalitě rovna čisté nule. I politici stojící za "zónami" pro DVD se v řadě případů starají o to, aby se k nám dostaly jen bezcenné braky z Holywoodu, a naopak aby se co nejvíce stížila (nejlépe postavením mimo zákon) distribuce kvalitních děl nezávislých studií.

Že jsou to absurdity, které jsou v rozporu nejen se zdravým rozumem, ale i běžně uznávanými "dobrými mravy", jaké platí pro jiná autorská díla (knihy, obrazy apod.)? Já ty zákony nevymýšlím. Já jen připomínám známý citát, že pokud jsou zákony v rozporu s morálkou, tak buď poklesne morální uvědomění občanů nebo jejich úcta k zákonům.

Vše výše uvedené jsou doložitelná a dohledatelná fakta. Na závěr si dovolím úvahu:

RIAA (u nás OSA a podobné organizace) trpí jednoznačně "syndromem zavírajících se dveří".

V oblasti hudební produkce už je situace taková, že kapely a hudebníci jsou technicky schopni si vyprodukovat nahrávky svých děl sami (prostě standardní PC se standardní zvukovou kartou je technicky na vyšší úrovni než byla studia v době, kdy svoje hity nahrávali např. Beatles - v čem zaostávají v oblasti kvality mikrofonů, odhlučnění atd, to jsou schopny kompenzovat digitálním remasteringem) a následně je zcela nezávisle na nějakých producentských a distribučních společnostech dostat k posluchačům cestou Internetu. Z toho důvodu existuje maximální snaha tuto distribuční cestu postavit mimo zákon. Tato snaha jde až na úroveň komunistického znárodňování (když zahrajete píseň, kterou jste sám složil a napsal k ní text, stane se automaticky majetkem OSA, a ta je oprávněná za ni od vás vybírat poplatky; jestli tohle není ryzí znárodňování, tak nevím, co jiného by se na tomto poli ještě mohlo dít - snad led a ještě posílání tvůrců do uranových dolů, jako se to dělalo s "kulaky" v 50. letech).

Nicméně stejným způsobem se začínají uzavírat dveře i pro filmy. Nezávislé a distribuované projekty, jako byl např. "Elephants Dream", případně fanfilmy (např. český "Metrénský incident") ukazují, že technika už se blíží bodu, kdy budou v dosahu amatérů (a nezávislých malých studií) divácky atraktivní filmy technicky srovnatelné s holwoodskými "trháky" (ovšem zpravidla na podstatně vyšší intelektuální a umělecké úrovni).

I zde zbývá různým "prostředníkům", "vykonavatelům autorských práv" atd. pouze jediná cesta: co nejdéle blokovat přímou cestu mezi tvůrcem a divákem, třeba prolobováváním pokřivených zákonů. Je třeba ovšem jasně a neustále opakovat, že tyto zákony jsou pokřivené, že do značné míry konzervují stav z předdigitální éry, a že v současné době jsou jednoznačnou brzdou technologického, ale i uměleckého pokroku (na stávající "zákonné" distribuční kanály jsou napojeni především tvůrci umělecky bezcenného braku).

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.5. 2010