Proč by lékaři neměli podávat hromadné výpovědi

21. 5. 2010 / Petr Wagner

Práce lékařů vždy měla svoje zvláštnosti. Myslím, že dělat lékaře je skutečně poslání. Nechci tím nikoho manipulovat k dobrovolné činnosti, ale prostě to tak je. Dobrý lékař pracuje pořád. Budí se hrůzou zda činil správně, angažuje se v cizích problémech, a to nejenom medicínských. Trpí jeho rodina a často si blízcí opravdu dobrého lékaře postesknou "chtěli bychom být tvoji pacienti". Na ty čas máš na nás ne.

Zvláštností je i nepřetržitá potřeba dostupnosti práce lékaře. To je a bylo řešeno různě. Různě v čase a různě v prostoru. Nicméně všude na světě lékaři drží tou či onou formou služby. To bylo a bude. To, že se u nás ze služeb staly přesčasy, je spíše vizitka vládních garnitur. Ty se svými legislativními smrštmi dopracovaly k řešení kvadratury kruhu nejenom v oblasti zdravotnictví.

A tak se to různě obchází. Přes dohody o pracovní činosti až po nejrůznější konstrukce práce - čekání na práci. Ale ta věc není nová sloužil primář Sova i profesor Charvát.

Lékař se nejenom setkává s prvními a posledními věcmi člověka, ale často je musí řešit a osobně se v nich angažovat. Nemá úlevu ve víře jako kněz. Těm situacím čelí sám a bez opory.

Proto by k práci lékaře měla patřit i jistá osobní integrita a vyzrálost. Neměl by se chovat jako vzbouřený otrok nebo trucující dítě. Vždyť svými rozhodnutími může ovlivnit zdraví, život osud.

Pokud nebudu chtít pracovat v místě, kde pracuji, výpověď podám. Pokud budu chtít vyšší plat ve stejném místě, tak ne.

Nelze se tvářit, že náklady ve zdravotnictví nejsou spojené nádoby. Co přidám, někde uberu jinde. Nedivme se potom osočování, že chceme peníze na úkor léčby. Je to prostý fakt.

To, co je potřeba řešit, je převis poskytovaných služeb a disponibilních peněz ve zdravotnictví. To je věc systémová a závažná. Tu nelze řešit na barikádách nebo ve stávkách nebo jako nezaměstnaný. Naopak takové přístupy povedou jenom k tomu, že politici z lékařů udělají snadný cíl a podstata problému zapadne.

Proto si myslím, že lékaři by neměli dávat politikům takto "laciný brok". Měli by naopak trpělivě a bez emocí vysvětlovat, k čemu vede současný stav. K čemu vedou minimální platby státu za své pojištěnce.Že nejde jenom o naše mzdy, ale především o léčbu.

Politici se o tento problém nezačnou zajímat kvůli nátlakovým akcím lékařů. Takto vyprofilovanou malou skupinu velmi snadno smetou.

O co však zajímat budou muset, když tento problém za svůj vezmou především nemocní. O ty totiž ve finále jde především.Oni by ho měli s politiky řešit. Přenášení problému na úroveň poskytovatel-plátce /lékař-pojišťovna/ nepovede k ničemu jinému než omezování lékařské péče a k mizerným platům.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.5. 2010