Selský rozum, krok druhý

21. 5. 2010 / Pavel Urban

Jindřich Kalous si zcela správně nenárokuje copyright na svá doporučení vládám a mezinárodním institucím. Hned první bod představuje jeden z tradičních způsobů, jak se vyrovnat s obtížně splatitelnými závazky. S úspěchem jej využívali středověcí králové i někteří čeští polistopadoví podnikatelé.

V našem případě bychom takto zabili několik much jednou ranou. Za prvé bychom průběžným prodlužováním moratoria fakticky zlikvidovali existující dluhy. Za druhé bychom si tím do budoucna zajistili vyrovnaný rozpočet, protože nám už nikdo nepůjčí. Tomu, kdo nevrací peníze, nemá smysl půjčovat. To ví každé finanční embryo i bez ratingových agentur. Které tím pádem přijdou o chleba a budou muset zavřít krám -- to za třetí.

Samozřejmě platí, že kde nic není, ani sociálno nebere. Pokud tedy peníze ve státní kase dojdou, bude nutné odložit splatnost i průběžných položek, včetně mezd a důchodů. Vypadá to divoce, ale některé postsovětské republiky svého času experimentálně prokázaly, že to může docela dobře fungovat. A že takovýto systém vydatně přispívá i ke schopnosti jednotlivců i komunit přežít mimo státní a globální finanční struktury (viz bod 6.). Zda ovšem zajistí též volitelnost svým architektům je přinejlepším nejisté.

Co se dalších bodů týče : bod 3. s ohledem na výše uvedené odpadne. Bod 4. -- pokud je mi známo, banky subjekty produktivní ekonomiky nikdy financovat nepřestaly. Kolik podniků či podnikatelských záměrů neuspělo v posledních letech proto, že v bankách nebyl k dispozici kapitál ? Problém bude spíš s tou produktivní ekonomikou, která tak nějak ztrácí schopnost generovat aspoň takový zisk, aby se z něho banka uživila. Patrně existují společensky užitečnější černé díry, než skrze dobře placené bankéře financovat bydlení hůře placeným Američanům. Ale z hlediska banky to vyjde nastejno.

Bod 5. -- vypadá problematicky díky podmínce "plné ochrany těch jejich individuálních klientů, kteří by díky těm krachům přišli o veškeré živobytí." Ovšem jen na první pohled, neboť závazky takto zkrachovalých bank by přešly na stát coby jeho dluh. Jako součást výše zmíněného moratoria by hrozbu pro existující rozpočet nepředstavovaly. Bylo by to i sociální, neboť v této podobě by byli klienti zkrachovalých bank plně chráněni i sami před sebou.

Bod 7. -- "Aktivně a masivně podporujte zakládání družstevních záložen". V případě výše uvedeného scénáře aspoň pochvalou.

Bod 8. -- "Umožněte přebírat krachující výrobní firmy přednostně do družstevního vlastnictví jejich zaměstnanců". Podobná družstva sice ve světě už existují, zpravidla ale není o jejich zakládání příliš velký zájem. Chtělo by to nějaký silnější tlak. Třeba nevyplácet podporu v nezaměstnanosti těm, kteří takové družstvo nezaloží. Ti, kteří jej založí, zase nebudou nezaměstnaní. A pokud zkrachují, pak nebudou zaměstnanci, ale neúspěšní podnikatelé, takže se jim toho moc vyplácet nebude. Minimálně tohoto bodu by se mohla chytit i TOP 09.

Nevím, jestli tento potenciálně úspěšný program z ulice opravdu někdo zvedne. Co se týče mě osobně, jsem ve finančních otázkách značně konzervativní. A finančním kouzelníkům nevěřím, ať už čarují v bankách či v politice.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.5. 2010