Nechť nikdo nepochybuje o významu tohoto úsilí. Riziko šíření jaderných zbraní roste. Do jaderného klubu už vstoupily Indie, Izrael i Pákistán. Pokud získá jadernou bombu Írán, další země budou zcela jistě následovat. Víme, že jaderné zbraně chtějí získat teroristické organizace a že zabezpečení tohoto materiálu je otázkou opravdu globálního významu. Státy, vyzbrojené jadernými zbraněmi, které podepsaly dohodu o nešíření jaderných zbraní, neodzbrojují dostatečně rychle. To ochromuje důvěru jejich nejaderných partnerů v přesvědčivost dohody o nešíření jaderných zbraní. Bez dalších akcí existuje reálné nebezpečí, že svět bude ochromen nejrůznějšími riziky šíření jaderných zbraní i incidenty použití jaderných zbraní, se všemi jejich katastrofálními důsledky.

Strategické důsledky tohoto všeho jsou hluboké. Jaderné odstrašení je dnes daleko méně přesvědčivá strategická reakce na svět potenciálních regionálních jaderných závodů ve zbrojení a jaderného terorismu, než tomu bylo za studené války.

Dnešní okolnosti vyžadují změnu v myšlení. Musíme, prostřednictvím další multilaterální dohody, snížit roli a počet jaderných zbraní ve světě, prohloubit důvěru v režim nešíření jaderných zbraní a zlepšit zabezpečení existujících jaderných zbraní a jaderného materiálu. Musíme dosáhnout těchto cílů, zatímco zároveň budeme pomáhat těm zemím, které chtějí jít cestou nevojenského využívání jaderné energie, aby to mohly činit bezpečně.

Praktické kroky, jichž je zapotřebí k dosažení našich cílů, jsou jasné. Ve Washingtonu musíme ukázat, že mezinárodní společenství bere otázku jaderné bezpečnosti vážně. Není to pouze problém pro ty, kdo se obávají jaderného teroristického útoku. Jakýkoliv velký incident týkající se jaderné bezpečnosti kdekoliv na světě by vedl k tomu, že by byl ochromen sílící proces užívání jaderných materiálu pro civilní výrobu energie. Bez ohledu na to, zda jako jednotlivci podporujeme myšlenku výroby energie v jaderných elektrárnách, takový incident by v konečném důsledku zřejmě ochromil úsilí vyrovnat se s problémy klimatických změn. V zájmu nás všech je takovému důsledku se vyhnout.

Washingtonský summit také musí schválit praktické programy kontroly a likvidace jaderného materiálu a už existujících zbraní, a to do čtyř let; a účastníci musejí schválit racionalizaci všech těch mnoha složitých navzájem se přesahujících mezinárodních konvencí, iniciativ a rezolucí, které tvoří současnou instituční architekturu, jejímž cílem je řešit tento problém.

Na květnové newyorské konferenci věnované revizi smlouvy o nešíření jaderných zbraní musí být tato smlouva, která byla po čtyřicet let základem úsilí o nešíření jaderných zbraní, přepracována a posílena. Všechny signatářské země musejí přijmout posílená monitorovací ustanovení Dodatečného protokolu. Mezinárodnímu úřadu pro atomovou energii se musí dostat posílených inspekčních pravomocí, pokud má poskytnout efektivní monitorování deklarovaného i nedeklarovaného jaderného materiálu i aktivit. Země, které chtějí rozvíjet nevojenskou jadernou infrastrukturu, musejí nejprve souhlasit s řádnými verifikačními procedurami a musejí Mezinárodnímu úřadu pro atomovou energii poskytnout volný přístup.

Tento pokrok nebude možný bez důvěryhodného procesu usilujícího o jaderné odzbrojení. Po nyní podepsané následné dohodě START potřebujeme od států vlastnících jaderné zbraně naléhavé a radikálnější iniciativy. Začíná být stále obtížnější vysvětlovat, proč by některým zemím mělo být dovoleno vlastnit jaderné zbraně a jiným nikoliv.

Všechny jaderné zbraně, včetně taktických zbraní, musejí být učiněny součástí rozhovorů o odzbrojení. Tam, kde to vyžaduje jednání o nerovnováze konvenčních zbraní, i ty musejí být zahrnuty. Státy, které nyní vlastní jaderné zbraně, musejí spolupracovat v úsilí snížit jejich význam pro státní i mezinárodní bezpečnost.

Velmi povzbuzující je vytvoření bezjaderných zón v Latinské Americe, v subsaharské Africe a ve střední Asii. Než skončí revizní konference Dohody o nešíření jaderných zbraní, musí vzniknout důvěryhodný proces pro jednání o vytvoření zóny pro likvidaci zbraní hromadného ničení na Blízkém východě.

Po letošním květnu musíme věnovat pozornost také dalším otázkám. Země, které dosud neratifikovaly Dohodu o zákazu jaderných zkoušek, včetně USA, Číny, Izraele, Pákistánu, Indie a Severní Koreje, by to měly učinit bezodkladně a tak umožnit, aby dohoda vešla v platnost. Je nutno se také dostat ze slepé uličky, v níž skončila ženevská konference o odzbrojení ve věci dohody o štěpném materiálu. Potřebujeme smlouvou garantovaný zákaz výroby základního materiálu pro konstrukci jaderných výbušných strojů.

Evropa, prostřednictvím NATO, je klíčovým prvkem v bezpečnostním vztahu s Ruskem. Může Rusko ovlivňovat prostřednictvím diplomacie v NATO a prostřednictvím pokračující revize strategické doktríny NATO. Velká Británie a Francie, ve spolupráci s ostatními státy vlastnícími jaderné zbraně, mohou hrát klíčovou roli při vyjednávání o odzbrojení a v úsilí realizovat mezinárodně dohodnuté a ověřitelné snižování počtu hlavic. Evropa také musí být klíčovým hráčem při zajištění bezpečnosti nevojenského využívání jaderné energie a celkové jaderné bezpečnosti.

Stručně řečeno, Evropa může a musí hrát klíčovou roli při vytváření spolupráce nutné k vyřešení globálního jaderného problému. Závisí na tom budoucnost nás všech.

Podepsáni:

1. Kåre Willoch, bývalý norský premiér

2. Kjell Magne Bondevik, bývalý norský premiér

3. Oddvar Nordli, bývalý norský premiér

4. Dr Gro Harlem Brundtland, bývalá norská premiérka

5. Thorvald Stoltenberg, bývalý norský ministr zahraničí a obrany

6. Wlodzimierz Cimoszewicz, bývalý polský premiér a ministr zahraničí

7. Ruud Lubbers, bývalý holandský premiér (a author knihy "Moving beyond the stalemate")

8. Jean-Luc Dehaene, bývalý belgický premiér, v současnosti poslanec Evropského parlamentu bFormer Prime Minister of Belgium and current MEP

9. Guy Verhofstadt, bývalý belgický premiér, v současnosti poslanec Evropského parlamentu

10. Lord Geoffrey Howe of Aberavon, bývalý britský náměstek premiérky, ministr financí a ministr zahraničí

11. Laurens Jan Brinkhorst, bývalý holandský náměstek premiéra a ministr hospodářství

12. Jan Kavan, bývalý český náměstek premiéra a ministr zahraničí

13. Volker Rühe, bývalý německý ministr obrany

14. Hans Blix, bývalý švédský ministr zahraničí

15. Wolfgang Ischinger, bývalý německý náměstek ministra zahraničí

16. General Bernard Norlain, bývalý francouzský generál, bývalý velitel francouzského taktického letectva a vojenský poradce francouzského premiéra

17. Lord George Robertson of Port Ellen, bývalý britský ministr zahraničí a generální tajemník NATO

18. Sir Malcolm Rifkind, bývalý britský ministr zahraničí a obrany

19. Admiral the Lord Michael Boyce, bývalý britský šéf armádního štábu

20. Lord Charles Guthrie of Craigiebank , bývalý britský šéf armádního štábu

21. Lord Douglas Hurd of Westwell, bývalý britský ministr zahraničí

22. Margaret Beckett, bývalá britská ministryně zahraničí

23. Des Browne, bývalý britský ministr obrany

24. Lord Tom King of Bridgwater, bývalý britský ministr obrany

25. Louis Michel poslanec Evropského parlamentu, bývalý belgický ministr zahraničí

26. Mogens Lykketoft, poslanec, bývalý dánský ministr zahraničí

27. Niels Helveg Petersen, poslanec, bývalý dánský ministr zahraničí

28. Uffe Ellemann-Jensen, bývalý dánský ministr zahraničí

29. Frits Korthals Altes, bývalý předseda Senátu a holandský ministr

30. Michael Ancram, bývalý stínový britský ministr zahraničí a obrany

31. Dr. John Reid, bývalý britský ministr obrany

32. Sir Menzies Campbell, bývalý předseda britské Liberálnědemokratické strany a bývalý stínový ministr obrany

33. Shirley Williams (Baroness Williams of Crosby), bývalá poradkyně o šíření jaderných zbraní pro britského premiéra Gordona Browna

34. Charles Clarke, bývalý britský ministr vnitra

35. James Arbuthnot, bývaláý britská předsedkyně parlamentního výboru pro obranu

36. Adam Ingram, bývalý britský náměstek ministra obrany

37. Prof. Ivo Šlaus, bývalý chorvatský poslanec, bývalý člen výboru pro zahraniční záležitosti a dnes emeritní profesor fyziky

38. Francesco Calogero, italský teoretický fyzik a bývalý generální tajemník Pugwash

39. Giorgio La Malfa MP, bývalý italský ministr pro evropské záležitosti Former Italian Minister of European Affairs

40. Federica On. Mogherini Rebesani, poslankyně v italském parlamentu