Dvojí metr přesně vystihuje izraelsko-palestinský konflikt

15. 4. 2010 / Daniel Veselý

Reaguji na článek Pavla Mareše "Opět dvojí metr". Titulkem svého textu autor přesně vystihl podstatu nazírání na tento tragický spor skrze západní kaleidoskop, ačkoliv jeho úmyslem byl pravý opak. Přestože se od izraelského masakru v Gaze na přelomu předminulého a minulého roku veřejné mínění v západních zemích pomalu přiklání na stranu oběti konfliktu (jak jsme mohli vidět v průběhu "lovecké sezóny" právě v Gaze, kde bylo celkem zřetelné, kdo je agresorem a kdo nemohoucí obětí), stále převládá optika dvojího metru.

Pan Mareš ale zjevně nepochopil můj článek, v němž píšu o kontroverzním návrhu izraelské armády, jenž podle respektovaných lidskoprávních organizací může přispět k rychlejší etnické čistce Západního břehu Jordánu. Nevím ale, co má s touto aktuální informací společného útok arabských států na "sotva zrozený ostrůvek demokracie uprostřed arabských diktatur" v roce 1948 a exodus židovských obyvatel z arabských zemí, jak píše pan Mareš. Mýtus "hrozby vyvraždění Izraelitů" ze strany arabských států již vyvrátili třeba izraelští historikové či výzkumníci židovského původu - IIan Pappé nebo Norman Finkelstein.

Pavel Mareš by měl v duchu titulku svého článku také vědět, že arabské státy zaútočily na Izrael až poté, co násilně vysídlil na 300 000 domorodých obyvatel z jejich domovů, spáchal několik ohavných masakrů civilistů jako třeba v Deir Yassin, srovnal se zemí desítky vesnic a obytných čtvrtí, a navíc jeho ozbrojené síly převyšovaly arabské v řádech desetitisíců, jak píše kupř. historik Rashid Khalidi. Je však pravda, že o čistce židovského obyvatelstva a konfiskaci jeho majetku arabskými státy propalestinští autoři moc nepíší.

Židovský exodus z arabských zemí však úzce souvisí se sionistickou kolonizací Palestiny, a především pak s izraelsko-arabskou válkou v roce 1948. Domorodí arabští obyvatelé, jejichž odsun probíhal za mnohem dramatičtějších okolností než tzv. židovská nakba, na masovém vyhánění, okrádání i vraždách Židů nenesou žádnou vinu.

Ano, arabské státy pokrytecky zneužívají palestinskou kartu a sobecky sledují své vlastní zájmy.

Mezi těmito zeměmi je nejen Jordánsko, jak píše Mareš, ale i Egypt. Jde o represivní režimy, ale zároveň spojence Spojených států; proto z jejich strany Izraeli žádné nebezpečí nehrozí. Egypt dokonce s Izraelem spolupracuje na nehumánní blokádě Gazy, např. tím, že střeží jižní hranici Pásma a staví podzemní zeď, jež má hladovějící populaci připravit o takřka jediné spojení s okolním světem.

Souhlasím s tím, že je třeba upozorňovat na cynický postoj arabských států vůči Palestincům, ovšem pan Mareš a další zastánci "jediné demokracie na Blízkém východě" by si měli konečně uvědomit, že tu jde rovněž o něco tak nicotného, jako je porušování základních lidských práv.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.4. 2010