30. 3. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2010

Ohnisko pedofilního problému není přece v papežském majestátu!

Jako kdyby tu navíc šlo jen církevně-právní kauzu…

Jako kdyby se roztrhl teď pytel s články kolem integrity papeže Benedikta XVI., ať už tuto integritu nějak zpochybňují (nejednou vtažením problematických činů některých duchovních pod jeho pravomocí ještě jako arcibiskupa Ratzingera), anebo naopak důrazem na fakt, že k těm politováníhodným a nemálo medializovaným činům přece došlo již za předchozího pontifikátu, kdy byl papežem nemálo populární Jan Pavel II. („Subito – Santo!“; tj. zrovna ten, jehož by katolíci rádi viděli co nejdříve mezi světci církve). Také na této svérázné prezentaci je možné ilustrovat, jak se teď běžné vedou polemiky. Vytírat lidem oči (ale i ohlušovat uši), zcela mimo onu příslovečnou „mísu“. Kupodivu často na obou stranách rozvířeného sporu.

Asi bychom měli začít tam, kde problém začal. Tedy mezi některými římskokatolickými kněžími, často pověřenými výukou a výchovou mládeže. Pokud se dopustili pedofilie, při prvním přiblížení k posuzování takových činů jde o „selhání“ především osobní, na úrovni každého tako-vého jedince jako viníka (ne-li „pachatele“). Údajně prý takových činů lze ale doložit tisíce, jak v Americe, tak v Evropě; přitom (s rozdílnou četností) nejméně v osmi státech. Ani v tom případě hned to neznamená, že je nutné stavět na pranýř instituce, pod jejichž zastřešením k těmto politováníhodným aktivitám došlo. Záleží totiž také na tom, zda zodpovědní církevní představitelé měli povědomost o těchto činech a jakým způsobem na to reagovali.

Tady začínají první závažné problémy. Některé teprve poslední dobou odhalené případy jsou staré dokonce několik desetiletí. Pokud už tehdy vešly ve známost nadřízených církevních orgánů, je podle zpráv médií doloženo, že někteří jmenovitě zmiňovaní hodnostáři (hned nejsou důležitá jména!) měli zájem tyto nežádoucí činy ututlat. Často jen převedením „problematického“ duchovního někam jinam (kde dokonce v této neblahé pedofilní praxi mohl beztrestně pokračovat).

Už na tomto místě je nutno se bez předsudků, ale závažně zastavit. Bez ohledu na to, KDO tu pedofilii provozoval, mělo by nám vyvstat před očima s veškerou naléhavostí, CO jí způsobil ve svém okolí. Školský dorost mívá takřka absolutní důvěru v představitele „duchovní“ sféry. Pedofilní počínání kněze musí být pro „duši“ dítěte hrozným šokem, zvláště když se tak pak děje opakovaně a v širším měřítku (že okruh obětí se zvětšuje). To dýchavičné pošlapání křesťansky tradovaných hodnot nezodpovědným knězem je trestuhodné (v plném smyslu toho přívlastku!).

Pokud se o tom dovědí kompetentní církevní orgány, měly by bez průtahů konat. Sa-mozřejmě že mnohé záležitosti si Římskokatolická církev tradičně střeží jako kompetenčně „interní“. Ani pro církevní právo není pedofilie automaticky jen nějakým přehlédnutelným vroubkem. Nehledě už na potřebný respekt veřejnosti vůči nábožensky renomované instituci. Zřejmě se nic neví o případných rázných postizích církve vůči „hříšníkům v sutaně“. Přinejmenším vůči viníkovi odnětím mu práva být nadále knězem; s nutností zbavit ho svátostného kněžského svěcení. To by teď v médiích nebyl takový povyk.

Mnohem choulostivější tu ovšem je něco jiného. Většinou ani média adresně nepři-pomínají delikátní fakt, že zamlčování trestných činů tím, kdo o něm ví, je také trestně postižitelné. Jsou bohužel citovány případy, kdy dokonce děti zneužité pedofilními kněžími byly nemálo auto-ritativně nuceny slíbit, že to trestuhodné počínání neprozradí. Už jen ten hrozný dodatečný brutální nátlak na psychiku zmatené dětské „duše“ je stěží představitelný. Je sice „pochopitelná“ případná „kolegialita“ ze strany těch, v jejichž zájmu zároveň je „čest instituce“, kterou reprezentují, jenže pokud se snaží všemi dostupnými prostředky neblahou pedofilní činnost vůči vnějšímu světu tutlat, je to – jak se teď ukazuje – služba „medvědí“.

Navíc by měla být kvalifikována jako trestná. Přitom některé z postižených dětí byly buďto sirotky, anebo děti hluchoněmé, takže náhradou za rodinné zázemí mělo být útěšné prostředí nějakého ústavu, v němž bohužel působil také chlípník, který zneužil jak svého postavení, tak citově bezbranných dětí. Protože vědomě a záměrně (přitom nemálo rafinovaně) se takto zbraňuje restituci úděsně narušených práv pro ty traumaticky postižené děti a cíleně je znemožňováno jak to, aby se ty vyděšené děti případně svěřily rodičům nebo jiným kompetentním lidem, tak aby zasáhly světské orgány; aby – jak je jejich povinností – takový případ kvalifikovaly v souladu se světským právem (jako zločin) a postupovaly v jeho duchu dál.

Tady je jádro problému! Určitě by se do toho teď nemělo opakovaně přimíchávat, zda byl nynější papež ještě jako chlapec dočasně taky v organizaci Hitlerjugend. Pokud ale jako kompetentní orgán papežské stolice kardinál Ratzinger podepsal v roce 2001 text, nabádající k diskrétnosti při církevním projednávání případů pedofilie, jsou pohnutky k tomuto pojetí zevnitř (z pozice instituce) sice pochopitelné, ale zvenčí (z hlediska občanského práva civilizovaných zemí) zcela nepřijatelné a kontraproduktivní. Také institucionalizovaný celibát (dekretálně ustanovený teprve roku 1139) nemá automaticky s vyvstalou trestněprávní problematikou nic přiměřeně společného.

Bohužel poslední papežský list věnovaný této delikátní problematice zůstal daleko za očekáváním, které bylo v té citlivé záležitosti nasnadě. V 21. století navíc jsou i „duchovní osoby“ jako občané pod jurisdikcí státu, v němž vykonávají svou pastorační činnost. Některé činy jsou nepřijatelné pro kteréhokoliv laika, tím spíše pro kněze, který by měl být příkladem (kromě jiného) také občanských ctností.

                 
Obsah vydání       30. 3. 2010
30. 3. 2010 V ČR letí homosexuální porno
30. 3. 2010 Nesmysly na Novinkách Boris  Cvek
30. 3. 2010 Nelítostné verdikty Petra Nečase vůči invalidům nepřekvapují Petr  Nachtmann
29. 3. 2010 Děsivé výročí obléhání Sarajeva
30. 3. 2010 Pietní soucit, nebo politická manipulace? Radek  Mikula
30. 3. 2010 Britové nechtějí ani labouristy, ani konzervativce
30. 3. 2010 Ohnisko pedofilního problému není přece v papežském majestátu! Miloš  Dokulil
30. 3. 2010 Moorův film O kapitalismu s láskou a jeho význam pro ČR
30. 3. 2010 V Británii se neplatí za zdravotnictví
30. 3. 2010 Brněnští muslimové odsuzují útoky v Moskvě
30. 3. 2010 Přijímací zkoušky „Scio“ je třeba hodnotit se znalostí věci Bohumil  Kartous
30. 3. 2010 Testy Scio vedou k větší rovnosti příležitostí
30. 3. 2010 Medveděv: "Zničíme ta zvířata"
30. 3. 2010 Optimističtí britští teenageři si myslí, že budou vydělávat 150 000 Kč měsíčně
30. 3. 2010 Britští poslanci požadují revizi britského vývozu zbraní
29. 3. 2010 Petr Nečas zamítal invalidní důchody častěji
30. 3. 2010 Vítejte v antropocénu
29. 3. 2010 Proč Pentagon neplní pětiletku? Karel  Dolejší
30. 3. 2010 Kapitalismus vytvořil pro svobodu podmínky Pavel  Urban
30. 3. 2010 Pan Urban v lednu na jahodách, aneb Kde jsou ty časy Karel  Dolejší
30. 3. 2010 Trest smrti v roce 2009 – popravovalo se i z politických důvodů
25. 3. 2010 Čulík a psychologie moci aneb Ve smyčce
30. 3. 2010 Vachkův film Spřízněni volbou z r. 1968 se bude promítat na FFUK
30. 3. 2010 Raketová dostatečnost
30. 3. 2010 Zoufale malá míra reflexe současného stavu
29. 3. 2010 Stárnoucí britští špioni nezvládají internet
29. 3. 2010 "Mimořádně přátelský vztah" Británie k USA skončil
29. 3. 2010 Bolševická prasata a lynčování v Britských listech
29. 3. 2010 Internet nám vnucuje přítomnost
29. 3. 2010 Interregnum
28. 3. 2010 Pozor, transakce do zahraničí se ve webové aplikaci “nepotvrzují”
29. 3. 2010 Tak už i Rýn… Ladislav  Žák
27. 3. 2010 Není vám stydno, pane ministře?
17. 7. 2010 Starejte se o maminku, přijdete o invalidní důchod Jan  Čulík
27. 3. 2010 Vždyť se vždycky bojuje především o principy a programy! Miloš  Dokulil
30. 3. 2010 Parlamentarismus není demokracie Jiří  Polák
26. 3. 2010 Jak Hřebejk bojuje s antikomunismem Jan  Čulík
24. 3. 2010 Hospodaření OSBL za únor 2010

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
30. 3. 2010 Ohnisko pedofilního problému není přece v papežském majestátu! Miloš  Dokulil
29. 3. 2010 Papež Benedikt odsoudil své kritiky   
27. 3. 2010 Vatikán bojuje o Benedikta   
24. 3. 2010 Jsou ty případy pedofilie kryté „sutanou“ jen aférou duchovních? Miloš  Dokulil
5. 3. 2010 Sexuální skandál ve Vatikánu   
2. 2. 2010 Papež Benedikt XVI. kritizuje Británii za zákon o rovnosti příležitostí   
24. 12. 2009 Žena srazila papeže Benedikta k zemi   
23. 12. 2009 Ježíšku, panáčkuj... Štěpán  Kotrba
26. 11. 2009 Irská katolická církev potlačovala informace o pedofilii kněží   
13. 10. 2009 Patnáct zpozdilých otazníků nad návštěvou papeže Benedikta XVI. v Česku Felix  Černoch
5. 10. 2009 Papež a dalajláma: Čí jsme média… Tomáš  Koloc
5. 10. 2009 Papež varoval Afriku před "konzumním kolonialismem ze Západu"   
2. 10. 2009 Kondomy způsobují šíření AIDS Štefan  Švec
1. 10. 2009 O zlém papeži a dobrých kondomech? Jan  Čulík
1. 10. 2009 Efektivita kondomů při prevenci nákazy HIV