Ženy odcházejí z čela německých náboženských obcí

1. 3. 2010 / Richard Seemann

Nejen Margot Käßmannová, předsedkyně rady Evangelické církve Německa, odchází z čela náboženské obce. Další ženou, která končí, i když ze zcela jiné příčiny, je představitelka židovské obce. Zatím co v prvém případě jde o morální selhání, v druhém o generační změnu. Prezidentka Ústřední rady židů v Německu Charlotte Knoblochová, která je o tři desítky let starší, oznámila, že v nastávajících listopadových volbách nebude se ucházet o znovuzvolení. Ty se budou konat krátce poté, co se tato charismatická žena, která od roku 1985 zastává vysoké obce v německém, evropském i světovém židovském společenství, dožije 78 let.

Mnichovská rodačka, dcera právníka, pozdějšího bavorského senátora Fritze Neulanda, měla nežidovskou matku, která z lásky k svému muži konvertovala k židovství. Po rozvodu byla od svých čtyřech let vychovávána matkou svého otce Albertinou, která v roce 1944 zahynula v terezínském ghettu. Před holocaustem se zachránila díky tomu, že se jí ujala selská katolická rodina, která ji prohlásila za své nemanželské dítě. Po válce se stal jejím manželem Samuel Knobloch, dnes již zesnulý, kterému se podařilo přežít krakovské ghetto. Původně se chtěl manželský pár vystěhovat do Ameriky, ale když se jim narodily tři děti, rozhodl se zůstat v Mnichově. V roce 1985 se stala Knoblochová prezidentkou izraelitské obce Mnichova a Horních Bavor, od roku 2003 viceprezidentkou Evropského židovského kongresu EJC a dva roky poté ve stejné funkci v Židovském světovém kongresu WJC. Od 7. června 2006 je prezidentkou Ústřední rady židů v Německu, když před tím byla od roku 1997 její viceprezidentkou. Kromě toho založila německou sekci Women's International Zionist Organisation (WIZO) a je správkyní pokladny Židovského svazu žen Německa.

Stála za vybudováním nového židovského centra v Mnichově, které se sestává z nové hlavní synagogy, společenského domu a židovského muzea pro dnes již desetitisícovou tamní obec. Je členkou 13. spolkového shromáždění, které volí spolkového prezidenta. Tam byla v minulém roce zvolena na kandidátní listině bavorské Křesťansko sociální unie CSU. Je členkou předsednictva sdružení "Proti zapomenutí -- pro demokracii" a za své úsilí o usmíření židů s nežidovskou částí společnosti obdržela jedno z nejvyšších vyznamenání Velký kříž řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo a čestné občanství Mnichova.

Politicky se rozhodně angažovala proti antisemitským a pravicově radikálním akcím v Německu, které, jak prohlásila, připomínají časy v roce 1933, kdy nacisté převzali moc. V roce 2007 odmítla německou spoluúčast na vybudování Transrapidské dráhy v Íránu, kterou označila za "fatální politický signál". Na straně druhé vyzvala současného papeže, aby změnil text velkopáteční modlitby, kterou mnozí židé interpretují jako pokus o jejich misionizaci. Považuje to přitom za podmínku obnovení dialogu s katolickou církví. Začátkem roku 2008 se zviditelnila, když se odmítla zúčastnit slavnostního zasedání Bundestagu k osvobození Osvětimi, protože nejvyšší němečtí představitelé reprezentanty rady ignorovali.

Po oznámení, že již nebude znovu kandidovat, direktorium a prezidium Ústřední rady židů v Německu jí vyslovilo "plnou a neomezenou podporu". Funkci prezidentky by ale měla vykonávat až do konce volebního období, což přislíbila. Nejvyšší německá židovská grémia vzala na vědomí s "respektem a uznáním" snahu své prezidentky tak podpořit generační změnu v čele obce. Mezi prvními, kteří se dostali do hledáčku příštího prezidenta Rady, je současný její viceprezident Dieter Graumann, narozený v roce 1950 v Izraeli.. V nastávajících listopadových volbách se považuje za jasného favorita, který by se stal prvním poválečným nejvyšším představitelem obce, narozeným až po nacistické éře. Je hodnocen jako pragmatik s jasným názorem proti antisemitismu.,pravicovému extremismu a islamismu a zasazuje se pro zákaz krajně pravicové Nacionální strany Německa NPD. Kriticky se vyslovil proti švýcarskému referendu o zákazu stavby minaretů a vyzval muslimské společenství, aby odmítalo antisemitismus. Jako viceprezident vede jednání se spolkovou vládou v otázkách financování 197 židovských obcí v Německu.

Vedoucí Centra pro evropská židovská studia v Postupimi profesor Julius Schoeps očekává, že změnou nového prezidenta dojde k celkové změně ve vedoucích funkcích, které nyní zaujmou potomci po holocaustu. Židovský život v Německu je v uplynulých dvou desetiletích pod vlivem přílivu souvěrců z bývalého Sovětského svazu. Obec, která má v současné době 100 tisíc členů, je rozdělená na ortodoxní část, liberální a silně reformovanou. S tím se budou muset židé v Německu postupně vyrovnat. Profesor Schoeps je přitom skeptický k její další existenci, protože v současné době je přistěhovalectví zastaveno a roční úmrtnost je sedmkrát vyšší než porodnost. Ani ve vedení není jednoduchá situace a nový předseda se bude muset vypořádat s intrikami a spory, které se zde projevují. Schoeps vyjádřil v rozhovoru pro Deutschlandfunk naději, že se povede je překonat a dohodnout se na společném postupu. S napětím proto očekává, zdali bude Dieter Graumann zvolen na místo Charloty Knoblochové.

Nové vedení obce bude muset především řešit obtížnou situaci s převážně rusky hovořícími novými členy. Velké židovské obce ve Frankfurtu nad Mohanem, Mnichově a Berlínu jsou pod dominací starousedlíků. Rovněž Ústřední rada nemá odpovídající zastoupení nových členů. Aktivita mladých se přitom dostává stále více do sporu s velkoměstskými tradicionalistickými obcemi. Nástupci odstupující prezidentky se podle politologů nesmí ztratit v mocenských půtkách. Noví členové obce mají právo na to, aby jejich integrace se neomezila na pouhé sliby. Protože jak praví pořekadlo : Kdo neumí sít, nebude sklízet.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.3. 2010