Když je parlament v demokracii na obtíž

26. 2. 2010 / Miloš Kaláb

Zatím se nejedná o parlament České republiky. Žiji v Kanadě od r. 1966 a s parlamentem zde nebyly problémy. Nyní se ale domnívá ministerský předseda Stephen Harper, že této zemi nejlépe prospěje, když parlament rozpustí. Aspoň na dva měsíce. Není to nic obtížného i když se dosud považuje Kanada za demokratickou zemi, v níž je parlament místem, kde zvolení zástupci občanů navrhují zákony. Vláda dbá prostřednictvím ministerstev, aby se přijaté zákony dodržovaly. Poslance (a tedy i ministry) platí stát čili daňoví poplatníci bez ohledu na to zdali šli k volbám. V Kanadě budou nyní poslanci v parlamentu dva měsíce placeni, ale nebudou pracovat. Rozpracované návrhy zákonů se při tom spláchnou bez užitku, jako když zemědělci vylijí vyrobené mléko do kanálu.

Co se tedy v Kanadě děje, že čtenáři posílají do novin příspěvky tohoto druhu?

Zakřičme "Dost!"

Ministerský předseda Stephen Harper znova požádal o dvojměsíční odložení činnosti parlamentu a dostal k tomu povolení. Jsem rozhněvána, protože se cítím paralyzována a beznadějně hledím, jak ministerský předseda metodicky porušuje demokracii. Jsem rozhněvána, když vidím, jak jediný muž ničí všechno to, co naši předkové za dlouhá léta vybudovali.

Nechci se s tím smiřovat. Všichni obyčejní občané se musí postavit na odpor této zákeřnosti. Vyzývám proto své spoluobčany, abychom povstali a zakřičeli "Dost!" Začněme s celonárodním protestem. Mluvme se členy svých rodin, s přáteli, sousedy a pišme svým poslancům a sdělovacích prostředkům.

Paní J.-A. R.

Postavme se na odpor ministerskému předsedovi!

Jsem rozhněvána, že nebude v Kanadě fungovat parlament celé týdny a tím se odloží činnost důležitých parlamentních výborů. Akt, kterým Stephen Harper suspendoval demokracii v této zemi, je nejhorší beztrestný čin a je naprosto nepřijatelný.

Rozhodnutí generální guvernérky schválit žádost ministerského předsedy je špatné a neodpustitelné. Špatnou situaci ještě zhoršila svou neschopnosti postavit se na obranu demokracie proti této vládě, což je velkým zklamáním. Občané jako já očekávají, že bude parlament pracovat každý den v roce podobně jako pracujeme my. Musíme na Harperův čin odpovědět u volebních uren - pokud se nezblázní a nezruší volby.

Paní M. L.

Generální guvernérka ignoruje nadřazenost parlamentu

Jsem rozhněván, že už podruhé během 12 měsíců dovolila generální guvernérka ministerskému předsedovi vyhnout se kritice od parlamentu tím, že jeho činnost odložil. Minule poškodil quebecké voliče, když napadl koalici a nyní se vyhnul kritice parlamentu za svoje nesprávná prohlášení.

Generální guvernérka možná vypadá dobře, když pojídá tulení srdce (aby propagovala lov tuleňů) a je chvályhodné, že noví Kanaďané zastávají tento vysoký úřad (pisatel naráží na skutečnost, že je dnešní generální guvernérka bývalou novinářkou z Haiti, která se před několika roky přistěhovala do Kanady a získala občanství a potom upoutala pozornost dřívějšího ministerského předsedy, který ji navrhnul za hlavu státu), ale tento úřad vyžaduje bystrou mysl u toho, kdo jej zastává, což zřejmě není její připad.

Nadřazenost parlamentu je základem našeho politického systému, za jehož existenci bylo za posledních tisíc let prolito velké množství anglosaské krve. Legitimní je ta vláda, která má podporu parlamentu. Jeji Excelence si měla uvědomit svá ústavní práva i svoje povinnosti. Bohužel úplně zklamala.

Je na čase, abychom reformovali úřad hlavy státu tak, aby byla jasně formulována nadřazenost parlamentu. Odstraňme konečně koloniální vztahy. Monarchie bude Quebeku vždy trnem v oku. Británie nepředstavuje vzor, k němuž bychom s úctou vzhlíželi. Využijme situace a dejme se do toho co nejdříve.

Pan M. P.

Podobných dopisů je v novinách mnoho. Autor tohoto příspěvku požádal písemně ministerského předsedu, aby odstoupil, protože ukázal, že není schopen řídit menšinovou vládu a nemá schopnost jednat jako obratný politik, který musí umět skloubit odlišné požadavky 4 politických stran zastoupených v kanadském parlamentu.

Jiní občané organizovali petice a posílali je panu Harperovi se žádostí, aby parlament nerozpouštěl, a generální guvernérce paní Michaëlle Jeanové, aby rozpuštění parlamentu nedovolila. Nemělo to účinek. Ministerský předseda se neobtěžoval, aby vykonal u Její Excelence Generální Guvernérky formální návštěvu, kde by svou žádost osobně přednesl, nýbrž zvedl telefon a "hlavě státu", zástupkyni to skutečné hlavy státu "Jejího Veličenstva královny Alžběty II" zavolal. A bylo to. Poslanci tím dostali další dva měsíce placené dovolené. Měli přijít do práce po vánočních prázdninách - 25. ledna, ale na rozdíl od jiných zaměstnaných lidí nemusí do mrznoucího deště, sněhu, či na náledí, aby si vydělávali na chléb svůj vezdejší.

Osiří tedy i počítače, na nichž se zpracovávaly třeba takové návrhy zákonů:
* C-6 Zákon o bezpečnosti spotřebního zboží, který by vládě dovoloval, aby přikazovala stáhnout z obchodů nebezpečné výrobky.
* C-8 Zákon o domech na rezervacích a o právech domorodých žen.
* C-19 Zákon na obnovu protiteroristických opatření.
Celý seznam zrušených návrhů zákonů je velice dlouhý.

Po Novém roce jsme četli na první straně novin neuvěřitelný titulek, že parlament způsobuje nestabilitu Kanady. Autorem tohoto nesmyslu byl sám ministerský předseda. Tvrdil, že parlament vytvořil na světových finančních trzích obraz nestabilní Kanady a tedy je správné, že jeho činnost dočasně zastavil. Reportérovi Business News Network řekl, že zastavení činnosti parlamentu neohrozí pověst Kanady jakožto demokratického státu, protože ji naopak ohrožuje, když parlament zasedá! Rozpustil parlament proto, aby mohl "rekalibrovat" vládu, ale ve skutečnosti mu šlo o to vyhnout se diskusi o Afgáncích zajatých kanadskou armádou a vyšetřování jejich situace v parlamentním výboru. Nyní se pan Harper obává, že sotva se v březnu parlament zase sejde, bude jeho menšinová konzervativní vláda opět terčem útoků opozičních poslanců. Prý vznikne znova nebezpečí, že jí bude vyslovena nedůvěra a budou hrozit nové volby. To je příčinou nestability, které se bojí finanční trhy. Jenže on bude s vládou v březnu dobře připraven. Je přesvědčen, že si občané přejí, aby se jeho vláda zaměřila na národní hospodářství. Ubezpečil je ale, že nehodlá nadále zvětšovat státní dluh dokud se neutratí 47 miliard dolarů, které dala vláda na podporu hospodářství (a které budou muset občané zaplatit).

Více než 175 významných osobností připojilo svá jména k protestům proti zastavení činnosti parlamentu. Krok pana Harpera odsoudil i vlivný pravicový časopis The Economist a dodal, že se jedná výhradně o jeho sobecký osobní zájem. Chystá se jmenovat do senátu zasloužilé členy konzervativní strany, aby si v něm zajistil konzervativní většinu. Kanada totiž nemá volený senát a tak každý ministerský předseda v něm obsazuje místa svými oblíbenci. Nesnáší jiné názory a na opozici v parlamentu hledí jako na své úhlavní nepřátele. Chce za každou cenu získat většinu, aby mohl vládnout bez opozice. Občané se obávají, že nás vede pan Harper k diktatuře. Už se vám rýsuje kanadská demokracie?

Skupinu "Kanaďané proti zastavení činnosti parlamentu" na Facebooku založil absolvent University of Alberta Christopher White. Požadavek, aby se poslanci vrátili 25. ledna do práce a ignorovali pana Harpera, podepsalo do 13. ledna více než 170 tisíc občanů a počet podpisů stále rostl.

V polovině ledna panovaly názpory, že by takový plán mohl fungovat. Vedoucí Liberální strany Michael Ignatieff sdělil, že liberální poslanci a senátoři nastoupí v lednu do práce. Řekl, že pan Harper jedná nezodpovědně a domnívá se, že to bude cynickým Kanaďanům jedno. "I my jsme se to domnívali", řekl pan Ignatieff, "ale ukazuje se, že mají občané zájem, aby parlament fungoval. Nejsou tedy tak cyničtí, jak jsme se obávali".

Pan Harper tvrdil, že vláda využije přestávky v činnosti parlamentu tím, že pečlivě zkontroluje svou činnost, bude nadále poskytovat hospodářskou pomoc po celé Kanadě a znova prozkoumá agendu pro další rok činnosti parlamentu. Prý mu leží na srdci blaho země. Pomohla mu přírodní katastrofa v Haiti, kam byly obráceny všechny oči. Potom byly zahájeny zimní olympijské hry ve Vancouveru. Koho by tedy ještě zajímalo politické úsilí našeho ministerského předsedy? Ten se mohl jet na hry dívat, aniž by se musel obávat, co nekalého se "doma v Ottawě" děje.

Přišla sobota 23. ledna a před parlamentem se sešlo více než 3500 demonstrantů. Na Facebooku jejich podpora vzrostla nad 220 000 podpisů. Pondělní noviny oznámily, že pan Harper dal parlament zamknout a poslancům doporučil, aby se věnovali práci pro voliče ve svých obvodech. Psalo se o těch poslancích, kteří sdělili, co budou dělat, ale těch byla menšina. Školní děti se ptaly rodičů, mohou-li také zůstat doma podobně jako poslanci. Průzkum veřejného mínění nedopadl pro pana Harpera dobře a počet lidí, kteří by ho volili, klesl na úroveň opoziční Liberální strany. Ministerský předseda zřejmě uzavřením parlamentu šlápl vedle.

V úterý jsme četli, že pan Harper nevědomky národu prospěl. Prudce vzrostl počet lidí, kteří nyní vědí, že jediný člověk má v této zemi takovou moc, že může zavřít parlament. Mnoho lidí se tedy probouzí ze sna o nejlepší demokracii na světě. Současně poznali, jak bezmocná je generální guvernérka a soudí, že by bylo možná lepší její funkci zrušit. Také se ukázalo, jak velkou moc mají mladíci v Úřadu ministerského předsedy, jimž je málo přes 20 roků. Na svá místa nebyli zvoleni nýbrž dosazeni ministerským předsedou a při tom se zvláštním potěšením peskují dokonce starší kabinetní ministry. Větší moc než oni má pouze jejich šéf - ministerský předseda. Obraz o kanadské demokracii se začíná rýsovat i kanadským voličům.

V úplně jiné souvislosti vydal kanadský ministr pro Ameriky Peter Kent prohlášení 28. ledna po své návštěvě Venezuely. Sdělil, že Kanada s nelibostí zaznamenala, že režim Huga Chaveze suspendoval několika venezuelským kabelovým televizním stanicím povolení vysílat a že během protestů zahynuli dva studenti. Ministr Kent prohlásil, že jednání venezuelské vlády je "otřesné a nepřijatelné" a že ve Venezuele dochází "k omezování demokratického prostoru". Na to obvinil Kanadu pan Roy Chaderton Matoin, venezuelský vyslanec u Organizace amerických států, že podporuje živly, které by chtěly spáchat ve Venezuele puč a destabilizovat stát. Při tom charakterizoval Kanadu jakožto zemi ovládanou pravicovou vládou, jejíž předseda uzavřel parlament, aby se vyhnul vyšetřování toho, jak byli mučeni afgánští vězni, takže Venezuela nehodlá přijímat lekce od vlády státu, která sama porušuje lidská práva a navíc zavírá svůj parlament, aby se o tom nemohlo diskutovat. Je tedy otázka, kdo udělal Kanadě větší ostudu, zdali poslanci hlasitě se hádající v parlamentu nebo ministerský předseda, který diskuse uklidnil tím, že parlament zavřel a poslance poslal na více než dva měsíce domů. Některým lidem jistě umožnil, aby se rychleji rozhodli, koho budou volit příipadně koho volit nebudou.

Autor není právník ani ústavní odborník nýbrž prostý občan, který příliš často vidí, že není všechno zlato, co se třpytí.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.2. 2010