Místo, aby naši politici hledali a řešili, jak využít těchto lidských zdrojů, čeká se, že se to "nějak" vyřeší pomocí oné neviditelné ruky trhu samo. Prostě čekáme na zázrak.

Ale on se konat nebude a ani nemůže, protože v centralizaci a organizaci výroby jsme se už dostali na globální úroveň (vesmírná je zatím technicky nerealizovatelná) a další zvyšování produktivity při nemožnosti zvyšování rozsahu výroby - není pro ní dostatek potenciálních a hlavně solventních zákazníků - je reálné pouze totálním nahrazením lidské práce inteligentními roboty.

To by však vedlo k nárůstu nezaměstnanosti, proti níž by její letošní úroveň, která se dle dostupných údajů o vývoji potřeb trhu dostane minimálně na 12%, byla zanedbatelná. Přitom řešení existuje a je v různých podobách (byť dílčím způsobem) aplikováno i v některých evropských státech.

I v historicky dávných dobách bylo základní povinností vládců dát každému příslušníku kmene nebo národa práci či úkol. Nikdy to nebyla "cochcárna", kterou by tu rádi zavedli odborně hluboce podprůměrní politikové, kteří se buď chlubí tím, že se sice večer opijí, ale do rána se z toho vyspí nebo mají titul inženýra, ale výpočet dráhy z rychlosti a času jim činí potíže.

A takových diletantů tam je ažaž. A někteří z nich nám pak ještě z bilboardů oznamují, že "myslí za nás".

Doufám, že nás toho když ne Bůh, tak alespoň příroda ochrání. Jak z toho všeho ven? Věřím, že existuje řada možností, nelze však na ně čekat, je nutno je aktivně realizovat.

Tak např. před lety jsem se seznámil s metodou řízení zemědělských farem v Dánsku. Dánsko patří k zemím, které i v EU patří ke špičce jak v životní úrovni, tak v hodnocení ekonomiky celého hospodářství. Divil jsem se, jak je možné, že konkurují levným dovozům, neboť jejich pracovní síla je jedna z nejdražších. Je to proto, že vláda přednostně zajišťuje, aby se na trhu objevily dodávky domácích dodavatelů, kterým ale navíc určuje kvóty, kolik od jednotlivých farem vláda (trh) odkoupí. Překročit tyto limity vede k velmi tvrdým sankcím.

A importem se na trhu dokrývá pouze to, co domácí dodavatelé již nepokryjí nebo to, co se objeví nárazově v rámci výkyvu trhu. Je sice pravda, že ve svém důsledku jsou ceny výrobků na trhu vyšší než i jinde v Evropě, ale protože mají lidé práci, vydělají si a mohou si tyto dražší, ale taky kvalitní potraviny a výrobky koupit.

Naši "kapitáni průmyslu" ve snaze získat co největší osobní zisk, budou dovážet výrobky z Asie (a ač máme oficiálně plnou hubu kritiky nad nedodržováním lidských práv), tak dovážíme výrobky vyráběné lidmi v lidsky nedůstojných podmínkách, výrobky vyráběné dětmi a novodobými otroky. Ale protože peníze nesmrdí - a můžeme se tvářit, že o tom nic nevíme (a vědět nechceme), tak je vše v pořádku. To, že sem dovezeme levné a velmi často i nekvalitní zboží však neznamená, že se tu prodá, neboť armáda nezaměstnaných (a armáda to dnes už je) si tuto koupi stejně může dovolit koupit stále méně a méně.

Avšak cílem dnešních tak vaně "schopných" (jak je rádi označují především pravicově zaměření politici), já říkám, že "schopných všeho" je finanční zisk ve smyslu hesla "co provoz snese". Za tímto účelem se vyrábí výrobky, jejichž životnost - ideálně - je jen nepatrně delší než povinná záruční lhůta, nebo se stavějí střechy s minimální únosností (kdo by počítal a hlavně platil to, že by mohlo být více sněhu, když už 20 let nebyl), nebo nutit lidi, aby si kupovali stále nové oděvy a obuv, nikoliv proto, že ta starší dosloužila, ale nejste v ní "in".

A v neposlední řadě tu je skutečnost drzosti politiků, kteří - ač současné problémy zavinili svojí nezodpovědnou a neodbornou činností, krytím korupce, schvalováním cen zakázek, které by žádný z nich neodsouhlasil, kdyby to měl platit ze svého - s arogancí sobě vlastní národu řeknou: "Vy to musíte !!! zaplatit".

Nedivme se pak, že stále více roste (zatím mírný) tlak se strany odborů (po celé EU) včetně stávek. Vážení politici, lidé už toho začínají mít opravdu dost. A nebudu daleko od pravdy, když řeknu tuto úvahu: Chovejte se tak, aby lidé viděli, že je zajímáte jen co by plátce daní a až jednou přijde "na lámání chleba", tak vám vše spočítají.

Výsledek by nemusel být "sametový". Vzpamatujte se tedy a zajistěte lidem práci. Bude to sice z dnešního pohledu neekonomické, ale účinné. Když budou lidé moci pracovat a většina alespoň přežívat "od výplaty k výplatě", když budou moci realizovat svá drobná lidská a většinou ekonomicky (penězi) nedefinovatelná přání a radosti, žít v psychicky přirozeném rodinném prostředí, s běžnými denními starostmi, které však mohou řešit, neboť to budou jejich a jimi vyvolaných starosti, tak na vás sice budou nadávat, ale to bude tak všechno.

Každá jiná cesta vás přijde ve svých důsledcích určitě dráž. Pamatujte si, že lepší než hrubý domácí produkt je pro stát a národ lepší hrubé domácí štěstí. Je ale fakt, že to nejde penězi definovat a to by se bankéřům nelíbilo.