Braňte se zvukovému teroru!

11. 2. 2010 / Ivo Krieshofer

Kdo sleduje sdělovací prostředky, nemohl si nevšimnout sporů o tom, mají-li jezdit pražskou Legerovou ulicí auta ve třech či čtyřech jízdních pruzích. Příčinou sporu je hluk, který obtěžuje obyvatele přilehlých domů. On je však nejen obtěžuje, ale přímo poškozuje jejich zdraví. Je to totiž nepřítel, který podobně jako kapka vody v kameni, tak dlouho narušuje sluch, až už je náprava nemožná. Proto se magistrát pokusil tímto opatřením snížit počet projíždějících aut.

Hluk však nenarušuje zdraví jen v této ulici, ale i na mnoha jiných místech. Stalo se zvykem hlasitě vyhrávat v restauracích. Může to prý přispět ke zvýšené konzumaci, ale v mnoha případech to znesnadňuje komunikaci hostů, kteří sem přišli ne za poslechem hudby, ale proto, aby si popovídali. Dá se předpokládat, že po takové návštěvě, kdy hosté musí překřikovat hudbu, už příště do takového podniku nepřijdou. Tichá nevtíravá náladová hudba naopak může k pohodě přispět.

Dalším místem přímo zvukového teroru bývají nákupní střediska. Tam se odehrávají doslova zvukové orgie, zejména např. před vánočními svátky. Citlivý návštěvník se pak snaží pobyt maximálně zkrátit, aby hluku unikl. Daleko hůř však na tom jsou prodavači, kteří v hlučném prostředí musí setrvat celou pracovní dobu. Je mi jich líto, protože jejich možnost se bránit je při absenci odborů minimální a mnozí si ani zhoubný vliv trvalého rámusu na svůj sluch a celý organismus ani neuvědomují.

Dalším teroristou je televize. Tady si posluchač může úroveň zvuku sám nastavit. Program však bývá přerušován reklamou a její zadavatelé se neštítí použít jakýchkoli prostředků, aby její působení zvýšili. Rafinovaně zneužívají psychoakustické vlastnosti lidského sluchu a vjemy recipienta modifikují za pomoci audioprocesorů komprimací dynamického rozsahu zvuku. To zvýší jeho fyziologickou intenzitu i při zachování objektivní hlasitosti. Podobně se chovají zvukoví technici při vysílání znělek některých pořadů, např. při zahájení televizních novin. Pro lidi se zdravým sluchem je to sice nepříjemné, ale snesitelné, zato pro posluchače se sluchovými kompenzačními pomůckami se to rovná zvukové facce. Samostatnou kapitolou zvukového terorismu je podmalovávání řeči, např. komentáře k obrazu, zvukovými efekty, např. bubnováním, hudbou apod.

Pryč jsou doby, kdy lidé vnímali přirozené zvuky přírody a jediným intenzivním zvukem vymykajícím se normálu bylo občasné hromobití. Dnes na náš sluch útočí pouliční ruch, hlasitá hudba na veřejných místech, nepřiměřená síla zvuku v kině, rozhlas a televize. Aby toho nebylo málo, line se ze sluchátek mladých nepřetržitý tok provokující a ryčné hudby při chůzi po ulici, v tramvaji či ve vlaku.

Lidé si neuvědomují, že s čím kdo zachází, tím i schází. Nemyslí na budoucnost, na stáří. Vím o čem mluvím. V 60. letech minulého století jsem na koksovně pěchoval uhelné vsázky a byl vystaven nadměrnému hluku a otřesům. Dnes téměř neslyším a nepomáhají ani kompenzační pomůcky, protože v hluku řeč nerozliším. Nikomu stejný osud nepřeji, ani tobě, milý čtenáři. Proto tě vyzývám: braň se zvukovému teroru.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 11.2. 2010