Nespravedlnosti při vytápění bytů jsou fiktivní

5. 2. 2010 / Tomáš Peltan

1. režim větrání - zde se jedná skutečně o problém jdoucí na vrub uživateli

2. teplota vytápění okolních bytů - zde je situace zcela opačná, v objektech s dobře tepelně izolovaným obvodovým pláštěm mohou dosahovat ztráty tepla směrem k sousedům s nižší interiérovou teplotou v relativním srovnání značných hodnot, naopak tito sousedi protopí mnohem méně. Nespravedlnost je zde opačným směrem

3. chyba měřicího zařízení - zde je spotřebitel chráněn před nesmyslnými výsledky způsobenými poruchou techniky

Z výše uvedeného je zřejmé, že v podstatě není možné jednoznačně určit příčinu značného rozdílu v nákladech na vytápění. Spravedlivější systém by zohledňoval spíše teplotu v interiéru v porovnání s venkovní teplotou, ani zde však není možné eliminovat například vliv větrání na jedné straně a přítomnost výkonných spotřebičů s velkými tepelnými ztrátami na straně druhé.

Co se týče základních nákladů na ohřev TUV, tam je rozpočet podle velikosti bytu zcela na místě. Základní spotřeba souvisí s kapacitou zásobníku pro ohřev TUV a délkou rozvodů, obě tyto hodnoty souvisí s velikostí bytu - délka potrubí v podstatě přímo (menších bytů je v podlaží méně, tedy na ně připadá i kratší kus potrubí), u kapacity zásobníku nepřímo (ve větším bytu je nutno předpokládat přítomnost většího maximálního počtu osob a podle toho kapacitu dimenzovat - se skutečným počtem osob tato hodnota nesouvisí, jednak je v době projektu neznámá, jednak se v čase mění při zachování konstantní kapacity zásobníku).

Celou skutečnost si můžete představit tak, že uživatel například nechá na chalupě nepřetržitě zapnutý bojler - základní spotřeba tepla pak odpovídá účtu za elektřinu v situaci, kdy nikdo žádnou teplou vodu nesotřebovává. Je zřejmé, že tato spotřeba nijak nesouvisí s počtem osob případně přítomných v daném objektu.

Vytisknout