O knize Heimannové diskutujme věcně

25. 1. 2010 / Adam Votruba

Přečetl jsem si článek Jana Čulíka s názvem "Pozor, abychom nepořádali nepříčetné nacionalistické hony na čarodějnice". Do jisté míry bych mohl souhlasit s tvrzením Dariny Martykánové, že pravdu mají Hahnová i Čulík. Platí to možná o pohledu na české dějiny. Co mě ovšem zaráží je útočnost Čulíkova článku, který je z tohoto důvodu mnohem méně věcný než recenze Evy Hahnové v Lidových novinách. Konstatuji, že Hahnová rozhodně "nedští síru" a její recenze není "nepříčetná". Podobné výrazy sluší davovým řečníkům snažícím se nepřítele zostudit za každou cenu.

Jan Čulík obviňuje Evu Hahnovou, že považuje knížku Heimannové za součást "podlého" spiknutí s cílem revidovat dějiny druhé světové války. Rozhodně bych to takto po přečtení Hahnové recenze neformuloval. Už dříve jsem si všiml na internetu spekulací o tom, zda Heimannová není sudetoněmeckého původu. Jan Čulík to explicitně vyvrací teprve nyní. Tyto spekulace mají ovšem jistou vnitřní logiku. Jsou pochopitelné vzhledem k tomu, že líčení českých dějin v podání Heimannové se (alespoň podle Čulíkovy recenze) nápadně podobá těm, které je možné se dočíst v různých sudetoněmeckých krajanských časopisech. (Pro srovnání připomínám třeba knihu německého autora Rudolfa Jaworského Na stráži němectví nebo v postavení menšiny, která v rámci první republiky nikterak nešetří Čechy ani sudetské Němce. Ale oproti Heimannové je Jaworski zkrátka jinde.) Chci tím pouze naznačit, jakým způsobem mohlo k tomuto nedorozumění dojít. Pokud se Heimannová snaží postavit vždy do bot "toho druhého", pak se jí (odpusťte mi ironii) velmi hezky podařilo postavit se do bot Sudetských Němců.

Zaujalo mě, že Jan Čulík píše, že kniha Heimannové je psána "věcnou" angličtinou. Měl by potom možná vysvětlit, proč jeho reference o obsahu knihy naprosto nepůsobí věcně. Naopak je zde mnoho emocionálně dehonestujícího výraziva, které nemá s věcností nic společného (např. Masaryk jako "nemilosrdný politický manipulátor a převlekač kabátů"). Pokud je kniha Heimannové věcná, proč recenze Economistu, která byla částečně přetištěna na BL, se zmiňuje o tom, že je v knize mnoho zášti vůči Čechům?

Závěrem bych chtěl apelovat na věcný tón diskuze a respekt k názorům protivníka. Vyvracejte v názorech protivníka faktické a logické chyby, ale neoznačujte je za "nepříčetné". Takovouto kultivaci bych v českých médiích včetně Britských listů ocenil. Nebo máte, milí čtenáři a autoři, pocit, že bez toho by postrádala diskuze té pravé šťavnatosti?

Mary Heimannová: Československo: Stát, který selhal. Recenze a diskuse
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.1. 2010