22. 1. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 1. 2010

Problémy Latinské Ameriky konečně na stole?

reakce na články Pavla Urbana O čem je vlastně řeč? a Jana Kurfürsta Silná slova bez důkazů

Jsem především rád, že se o historii Haiti, Kuby či Dominikánské republiky, případně minulých a současných reáliích jiných zemí Latinské Ameriky, více píše a diskutuje, a to nejen na stánkách BL. Avšak otázkou zůstává, jak a jak dlouho.

Pan Urban po mě žádá vysvětlení, které mu nejspíš nejsem s to poskytnout a – pravda – nepřijde mi to ani podstatné. Proč by ale nemohla být ekonomická a politická situace ve dvou sousedních zemích rozdílná, přestože obě zažily teror, který na ně uvalila ta samá země, přirozeně v odlišných historických a jiných kontextech? Existují snad jen striktně logické faktory ohledně rozvoje té které země?

„Otázka je, zda srovnáváme srovnatelné. Jelikož tato zůstala zjevně nepochopena, zeptám se přímo: jaký má smysl srovnávat kubánskou mizérii se zemí, kde se vždy žilo hůře (pomineme-li mýtická období rohů hojnosti),“ píše pan Urban. Ono snad nemá smysl poměřovat a upozorňovat na utrpení na Haiti způsobené z obrovské části Spojenými státy nebo poměřovat a poukazovat na utrpení v Dominikánské republice rovněž způsobené z obrovské části Spojenými státy či poměřovat a psát o mizérii na Kubě způsobené z menší části Spojenými státy jen proto, že tyto země měly v minulosti jiný ekonomický status a mají teď stále rozdílný ekonomický status? Ovšem - mohou tato tvrzení ospravedlnit destrukci a trápení způsobené v případě Haiti a Dominikánské republiky podobnou měrou tamním kmotrem? Je zcela zásadní, aby se otevřeně mluvilo o těchto nepravostech, a to nezávisle na tom, že jedna země k mučící panně dorazila více zpustošená než druhá. To se ale bohužel v českých sdělovacích prostředcích opomíjí, nyní v případě Haiti.

Co se týče Člověka v tísni, před několika lety jsem s touto organizací externě spolupracoval, a před časem jsem si vyměnil několik emailů s mluvčím organizace Karlem Vránou, když jsem jej žádal o zprostředkování interview se Šimonem Pánkem. Následně jsem s panem Vránou polemizoval o tvrzeních uvedených v mém článku; šlo tuším o financování činnosti ČvT. Přesto nevidím důvod, proč bych měl psát tak, jak si přeje pan Urban. Pokud jde o mou kritiku tohoto sdružení, je dnes stále aktuální. Člověk v tísni de facto objevil Haiti až v roce 2010, zatímco spolupracoval s takovými organizacemi jako jsou NED a USAID, jež se podílely a podílejí na potlačování demokratizačních snah v řadě zemí po celém světě, včetně Haiti, a to ve spolupráci se CIA. Tomu říkám " humanitární paradox".

To samé se týká i „relativně dobrých vztahů USA s Ceauşeskovým Rumunskem“, jak dále pan Urban píše. Pokud mu nevadí skutečnost, že Spojené státy nejen udržovaly „relativně dobré vztahy“ s Ceauşkovým Rumunskem, ale i diplomatické a ekonomické vztahy, je to čistě jeho věc. Je snad košer udržovat politické a ekonomické vztahy s jakoukoliv diktaturou, mluvíme-li v ten samý čas o nutnosti dodržování lidských práv kupříkladu v Bělorusku nebo v Číně?

Panu Kurfürstovi musím poděkovat za to, že čtenáře i mne upozornil na můj omyl. Bývalý prezident Dominikánské republiky Juan Bosch skutečně nebyl lékař, ale povídkář, publicista a politik. Pan Kurfürst soudí, že zdroje, ze kterých jsem vycházel při psaní článků o Haiti, Kubě a Dominikánské republic,e nejsou důvěryhodné, a zároveň mi vyčítá „opomíjení prací doktorů Nálevky, Opatrného, a druhdy nestora české iberoamerikanistiky, prof. dr. Josefa Polišenského, DrSc.“ Je pravda, že mé texty o Latinské Americe jsou vyhraněné, a netajím se svou podporou latinskoamerické integrace a emancipace, byť si přirozeně vyhrazuji prostor pro odstup i kritiku. Navíc se západní média (včetně „progresivních“ jako je Guardian či Independent) a přední lidskoprávní organizace (Human Rights Watch, Amnesty International, u nás právě Člověk v tísni) vůči těmto dějům staví mnohdy nepřátelsky a lživěo nich informují. (Poznámka redakce: Tvrzení, že skutečně renomované mezinárodní organizace na ochranu lidských práv, jako je Human Rights Watch nebo Amnesty International, „lživě“ informují o latinskoamerické „emancipaci a integraci“, je opravdu silná káva - zvlášť pokud se je Daniel Veselý nenamáhá jakkoliv doložit.) Je také pravda, že informace o dění v Latinské Americe čerpám především ze zahraničních zdrojů. Nejde však zdaleka jen o „www.thirdworldtraveler.com a www.cubanow.net pánů M.Zapezauera a S.Laramího“, o čemž se lze snadno přesvědčit. Je ale snadno pochopitelné, že všechny zdroje či informace pojmout nedokáži ani to není mým cílem; třeba informace o Venezuele, jež poskytuje Jan Ruml. Na druhé straně však existují odborníci na toto téma, jichž si vážím a kteří se snaží o poctivý a objektivní výzkum - konkrétně uvedu historika a univerzitního pedagoga Jana Klímu.

Pan Polišenský o Batistově vládě na Kubě v letech 1940 - 44 píše jako o „období demokratického rozvoje“. Zde nemohu sloužit, neboť jsem psal o Batistově druhém prezidentování na Kubě v letech 1952 – 59, kdy zde jeho vláda podle Salima Lamraniho a dalších připravila o život 20 000 lidí. O tomto režimu se negativně vyjádřil i americký historik Arthur M. Schlesinger jr. s tím, že byl zkorumpovaný, policie zde byla brutální, a stavěl se lhostejně vůči potřebám obyvatel: vzdělávání, zdravotní péči, bydlení, sociální a ekonomické spravedlnosti. Podle Schlesingera byl režim zralý na revoluci. Nutno dodat, že řadu těchto potřeb pozdější Castrův režim dokázal plošně zajistit.

Pan Kurfürst ale mylně píše, že se o Che Guevarovi vyjadřuji jako o „mizerném lékaři“, a dále uvádí jeho úspěchy na poli medicíny. Napsal jsem: „…nejsem příznivcem castrokomunismu na Kubě ani obdivovatelem tragikomických figur jako byl Che Guevara - nepříliš zdatný lékař, ale o to přičinlivější vrah“…. Můj přítel a brazilský dopisovatel Britských listů pan Josef Mikovec mne upozornil na nelogičnost tohoto spojení. Přiznám se, že šlo o nepříliš povedené „básnické vyjádření“. Nicméně, jak se tedy mohl „úspěšný lékař“ tak nelékařsky chovat k batistovcům a další nepřátelům revoluce? Nebylo to v rozporu s Hippokratovou přísahou?

                 
Obsah vydání       22. 1. 2010
23. 1. 2010 O anglosaském provincialismu, české minulosti a jedné nové knize ze Skotska Eva  Hahnová
23. 1. 2010 Diskutujme o závažných skutečnostech Jan  Čulík
24. 1. 2010 Oldenburg - Glasgow - Praha Karel  Dolejší
24. 1. 2010 Opět nepodložený předpoklad Jan  Čulík
24. 1. 2010 Češi se bojí myslet nezávisle Boris  Cvek
24. 1. 2010 Odkud to víte, pane Cveku? František  Řezáč
24. 1. 2010 Pravdu mají Hahnová i Čulík Darina  Martykánová
23. 1. 2010 Pozor, abychom nepořádali nepříčetné nacionalistické hony na čarodějnice Jan  Čulík
23. 1. 2010 Ale ono nejde o to kdo z koho Jan  Čulík
22. 1. 2010 Věk robota zabijáka už není fantazií
23. 1. 2010 Sprosťárna nejvyššího kalibru Michal  Hašek
22. 1. 2010 Proč obnovení strachu? Milan  Sova
23. 1. 2010 Proč osobní útok? Karel  Dolejší
22. 1. 2010 Nemocnice v Lounech končí v agónii Jan  Vnouček
22. 1. 2010 Ukrajina: Mají pravdu evropští politici, nebo čeští "novináři"? Štěpán  Kotrba
22. 1. 2010 Když Čína vládne světu V.
22. 1. 2010 O cílevědomém zdánlivém krátkodobém vzkříšení, neboli Mrtví jako lepší dárci Uwe  Ladwig
22. 1. 2010 Péče o rodiče znamená ztrátu zaměstnání
22. 1. 2010 Proč by Sovětský svaz prohrál III. světovou válku Lukáš  Visingr
22. 1. 2010 Problémy Latinské Ameriky konečně na stole? Daniel  Veselý
22. 1. 2010 Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám
22. 1. 2010 Ke knize Roberta Putnama "Bowling alone" Lenka  Vytlačilová
22. 1. 2010 Výuka jazyků na školách je komplexní problém Jindřich  Bešťák
22. 1. 2010 Výuka jazyků nemůže být záležitostí mateřských škol a rodičů Lucie  Bottaro
22. 1. 2010 Poznámka k článku Vladimíra Wagnera Boris  Cvek
22. 1. 2010 Proč vznikla Strana práv občanů II. – aneb stupňování propagandy
21. 1. 2010 Obnovení strachu I. Milan  Valach
21. 1. 2010 Jákobův žebřík a soulož s andělem Jan  Stern
21. 1. 2010 Americký prezident může změnit jen rychlost, ne směr Jiří  Drašnar
21. 1. 2010 Náklady na udržení společenství John Michael Greer
21. 1. 2010 Bejvávalo... František  Řezáč
21. 1. 2010 Bezděkova komise nás nezachrání Ivo  Bubeník
21. 1. 2010 Ministerské zastrašování Petr  Štengl
21. 1. 2010 Rodiče, za jazykovou výchovu dětí odpovídáte hlavně vy, nikoli jen škola! Milan  Kubr
20. 1. 2010 Samková: Arcelor Mittal se tuneluje zevnitř Klára Alžběta Samková
21. 1. 2010 Podmínky vývojových úspěchů Bohumír  Tichánek
20. 1. 2010 Haiti: Pár údajů k zamyšlení
20. 1. 2010 Polidšťování opice kapitalismem Daniel  Veselý
20. 1. 2010 Exit strategy a ztráta paměti Štěpán  Kotrba
20. 1. 2010 Proč vznikla Strana práv občanů?
20. 1. 2010 Mít dítě či být otcem? Marie  Haisová
20. 1. 2010 Strana zelených: Neomezujte pražskou veřejnou dopravu, šetřete na správném místě!
20. 1. 2010 Péče o staré lidi musí zahrnovat individuální i společenskou rovinu Ivana  Štěpánková
20. 1. 2010 Google v Číně: 'Business as usual'
20. 1. 2010 Nebezpečné není jenom náledí, ale i sníh na střechách Jiří  Baťa
19. 1. 2010 Nešťastník napsal na Twitter vtip a policie ho vyslýchala sedm hodin
19. 1. 2010 Kuba versus Haiti ve světle obnošeného dadaismu Pavel  Urban
19. 1. 2010 "Demokraticky vládnoucí prezident Batista"? Karel  Dolejší
9. 1. 2010 Hospodaření OSBL za prosinec 2009